Praha – Úraz je vždy lepší přecenit než podcenit, říká Lubomír Brož. Přednosta Kliniky popáleninové medicíny FN Královské Vinohrady hovořil v pořadu Hyde Park Civilizace o tom, jak se zachovat při popálení a vyvarovat se nejčastějších chyb. Vyvracel i některé zaručené metody, které mají při popáleninách pomáhat. Lékařům se například stále stává, že jim sanitka přiveze dítě pomazané zubní pastou.
Hranice kritického popálení člověka nastává ve chvíli, kdy má zasaženo sedmdesát procent těla. Nejhorší je situace u malých dětí. Většině z těch, které se na kliniku dostanou, nejsou víc než dva roky a vinu většinou nesou jejich rodiče. Jak ale nejlépe popálení u dětí předejít? Podle Brože si hlavně rodiče nesmí myslet, že jim se to nemůže stát, že oni své dítě uhlídají: „Není to pravda, protože dítě dokáže cokoliv, jakmile se začne trochu pohybovat.“
Pokud už k opaření dojde, nejprve se musí odstranit oblečení nasáklé horkou tekutinou: „Když je vrstev více, nezdržovat se a i oblečení polít studenou vodou.“ Lidé se někdy bojí oblečení sundat a brání se, protože při něm může dojít ke stržení puchýřů, podle Brože to ale není na škodu. Po odstranění oblečení následuje chlazení, které se provádí tak dlouho, dokud přináší úlevu od bolesti. U dospělých může trvat i několik hodin. U malých dětí by mělo probíhat do příjezdu lékaře, je ale potřeba dát si pozor, aby se nechladila příliš velká plocha, protože by u dítěte mohlo dojít k podchlazení organismu.
Puchýře - propíchnout, či nepropíchnout
Při popálení se často vytvoří puchýře a lidé pak řeší dilema, zda je mají propíchnout. „Mně osobně babička puchýře propichovala jehlou, na které byla nit, aby po niti tekutina vytékala. My ale puchýře prostřiháváme, obsah vytlačíme a opatrně puchýř přiložíme zpět na spodinu, aby v tu chvíli tvořil přirozený biologický kryt,“ uvedl Brož. Když se puchýř utrhne, je podle něj hlavní, aby nedošlo ke znečištění. Pokud není po ruce sterilní krytí, je ideální dát postiženou část těla pod vodu. Proud z kohoutku může být příliš silný a způsobovat bolest, nejlepší je proto sprcha.
Stupně popálení
1. stupeň – zčervenání kůže, netvoří se puchýře. I takové popálení, pokud je rozsáhlé, ale může vyvolat šokový stav (popálení od sluníčka)
2. stupeň – a) povrchnější popálení, při kterém se vytvoří puchýře, spodina je růžově červená a vlhká. Tento stupeň popálení je nejbolestivější
b) spodina je sytě červená nebo s drobnými výbledy, popálení už nemusí být tolik bolestivé
3. stupeň – barva popálení může být jakákoliv, záleží na tom, jak plamen vznikl, spodina bývá vlhká nebo suchá a je nebolestivá
Popálenému nedávejte vodu, raději kostku ledu
Lékař v Hydeparku vyvracel i některé pověry a mýty. Není například pravda, že když se popálená část dá do mouky, nevznikne puchýř. Na popáleniny by se neměla dávat ani zubní pasta, česnek nebo dokonce sůl, jak někdy lidé tvrdí: „To jsou věci, které těžko chápeme.“ Pokud se popálený dostane do šoku (je neklidný, zmatený), dříve se uvádělo, že se mu mají dávat tekutiny. To už ale podle Brože neplatí - lepší je jen zvlhčovat rty nebo dát cucat kostku ledu: „Nedávat pít nic, pokud se pacient dostane včas do nemocnice, může jít okamžitě na sál a pak by pití bylo na škodu.“ Na škodu ale podle Brože není, pokud se popálené místo polije alkoholem. Jak se alkohol vypařuje, tak spodinu chladí. Lze použít i bílek, který na spodině vytváří ochrannou vrstvu.
Silně popálený člověk i jeho rodina jsou pod velkým psychickým tlakem. Příbuzní mnohdy nevědí, jak se mají v danou chvíli chovat. Podle Brože je proto k dispozici psycholog, který vždy začíná nejprve u rodiny. S pacientem začne komunikovat až ve chvíli, kdy je bez vlivu analgetik, aby neovlivňovaly jeho myšlení. Lékaři také musí vytipovat, kdo z příbuzných může k pacientovi vůbec jít. „Aby se k pacientovi dostal člověk, který bude takzvaně v obraze, protože pokud přijde někdo z rodinných příslušníků, podívá se na svého bratra, syna, tatínka a řekne: 'Pane bože, ty vypadáš', tak se zhroutí pacient, ale i návštěva,“ upozornil Brož.
Léčba rozsáhle popáleného pacienta vyjde na 4,5 milionu korun. Na spolupráci s pojišťovnami si ale Brož podle svých slov nemůže stěžovat. Lékaři s pojišťovnami sami na sazebníku spolupracovali: „Kolegové mě nenáviděli, každého jsem úkoloval, co má počítat, ale bylo to pro nás velké plus.“
