Praha – Světový fond pro ochranu přírody upozornil ve své aktuální analýze, že za posledních 40 let klesla zvířecí populace více než o polovinu. Česko v tom není výjimka, tajemník Českomoravské myslivecké jednoty Luděk Králiček v Hyde Parku ČT24 uvedl, že největším problémem současné české a moravské krajiny je z hlediska divoce žijících zvířat přechod na průmyslové zemědělství.
Přestože Česko dlouhodobě trápí například přemnožená divoká prasata, v poslední době se vyskytly i potíže s bobry či kormorány, v žádném případě zdejší příroda není, co bývala. Ubývá například ptáků, jako jsou koroptve, křepelky nebo strnadi. „V období první republiky v roce 1923 se na našem území lovilo více než milion koroptví. Od roku 1963 se koroptev neloví a jejich počet se odhaduje na 10 tisíc párů,“ popsal Luděk Králíček. Za hlavní prvek, který v současném Česku zvířata ohrožuje, je podle něj přechod na průmyslové zemědělství. „Stoupá rozloha řepky a kukuřice, v důsledku toho se snižují počty drobné zvěře, ale ubývají i ostatní volně žijící živočichové zemědělské krajiny,“ popsal tajemník myslivecké jednoty. Vhodným opatřením by podle něj byla například regulace šířky polí.
Rysi a vlci se nesměle vracejí, medvědi přicházejí jen občas
Podle Luďka Králíčka ale není vždy správný způsob, jakým ministerstvo životního prostředí vyhlašuje ochranu různých druhů zvířat. „Třeba čáp je řazen mezi ohrožené živočichy z toho důvodu, že si někteří ochranáři myslí, že nosí děti,“ je myslivec přesvědčen. Poukázal, že je na našem území hojná čapí populace. Za problematickou považuje také ochranu bobrů, ke které však Česko váží mezinárodní úmluvy, či kormoránů, na které si stěžují rybáři. Jejich lov možný je, ale pouze po vydání výjimky.
Jiná však je situace na vrcholu ekosystému, který lidé v 19. století takřka strhli. Velké šelmy se sice v české přírodě občas vyskytují, jsou však velmi vzácné. Nejčastěji lze narazit na rysy, kteří se znovu usadili na Šumavě a žijí také v Jeseníkách a Beskydech. V okolí Mimoně se podařilo nedávno zdokumentovat vlčí rodinku, medvědi se potom do českých hor jen občas zatoulají. „Myslivci při čekané a pomocí fotopastí letos dva nebo tři medvědy zaregistrovali. Byly to Vizovické vrchy a Beskydy,“ přiblížil Luděk Králíček.
Přemnoženým prasatům a strakám nahrává i nemožnost lovu ve městech
Docela opačné potíže než s vlky, medvědy a donedávna i bobry či kormorány jsou s divokými prasaty a také například strakami. Těch přibývá, zejména proto, že je nemá kdo lovit, ale také proto, že jim svědčí současná podoba zemědělství. „Jestliže zemědělství má několikanásobně vyšší výnosy biomasy, než mělo před 50 lety, tak populace býložravců – černá zvěř jsou všežravci, ale rostlinná složka převažuje – na to reagují i nárůstem populace,“ popsal host Hyde Parku ČT24.
Strakám se potom podle něj dobře daří zejména proto, že se usazují především v obydlených oblastech. Tam nacházejí dostatek potravy, přitom je nesmějí lovit myslivci a současně se do měst zpravidla neodváží ani draví ptáci. Podle Luďka Králíčka se ale v lidmi osídlených oblastech nakonec dokáží usadit všelijaká zvířata: „Kdo žije v Praze, může si všimnout, že na rušných komunikacích, jako je Jižní spojka, jsou běžně vidět přejeté lišky. Loni jsem na Jižní spojce našel dokonce sraženou srnu.“
Karkulka už se nemusí vlků bát, zato Bivoj ostrouhá
Současně však myslivec zdůraznil, že od zvířat lidem takřka nic nehrozí. Platí to i o divočácích, kteří se jako nebezpečná zvířata dostala i do české mytologie. Dnes však před lidmi zpravidla utíkají. „K napadení dochází v okamžiku, kdy je zvíře poraněné, v okamžiku, kdy se člověk dostane mezi bachyni a mláďata,“ uvedl Luděk Králíček. Upozornil však, že je potřeba hlídat na případné procházce v lese psa, protože ten může prase k útoku vyprovokovat spíše než člověk. Dávno pryč jsou také doby, kdy byli vlci pohromou babiček a karkulek. „Vlk je velice plaché zvíře,“ zdůraznil tajemník myslivecké jednoty, podle kterého bylo ve světě zaznamenáno napadení člověka vlkem pouze v místech, kde je vzteklina. Česko přitom bylo již před pěti lety po dokončení rozsáhlého očkování lišek prohlášeno za oblast prostou vztekliny.
Hrozbu tak dnes představují spíše zvířata, která přenášejí jiné nemoci, a to nikoli tak, že by útočila. „Zásada je taková, že jakmile je zvíře příliš krotké, tak je to podezřelé a musíme se ho bát,“ doporučil Luděk Králíček.
Lovy, které myslivci pořádají, potom nebezpečné nejsou, tvrdí tajemník Českomoravské myslivecké jednoty. „Myslivci musí vždy lovit bezpečně – jenom tehdy, kdy přesně ví, co loví. Stávají se zranění, ale je jich opravdu málo.“ Současně však platí, že většinou není možné dozvědět se o lovu předem. Informace mají k dispozici úřady obcí s rozšířenou působností, které však nanejvýš k lesu umisťují cedule upozorňující na probíhající lov. Předem informovat o svých akcích myslivci nechtějí zejména proto, že v některých zemích se v takových případech scházeli k lovům také demonstranti.
