Praha – Ne každý si mohl vychutnat konec roku v rodinném kruhu nebo mezi přáteli. Mnozí i 31. prosince plnili své pracovní povinnosti. Bez řady z nich by se rovněž neobešlo tradiční veselí silvestrovské noci. A tak byli i tentokrát v pohotovosti zdravotníci, hasiči či policisté. Činili se také kuchaři, číšníci, pracovní povinnosti měli i veterináři a mnozí další. Někteří sloužili dvanáct hodin, jiní však i čtyřiadvacet a více.
Zatímco konec starého roku je pro záchranáře relativně klidný, v začátku toho nového přituhuje. Silvestrovská pyrotechnika v kombinaci s rostoucími promilemi alkoholu v krvi je zárukou, že se záchranáři po půlnoci prakticky nezastaví. Neslaví se ani na dispečinku. Není čas. Všichni si ale silvestrovskou službu vzali dobrovolně. Pro některé je dvanáctihodinová, pro primáře dokonce šestatřicetihodinová. „Že bych se těšíl, to zrovna ne, ale je to v podstatě služba, jako kterákoliv jiná,“ říká primář Záchranné služby Kladno Viktor Rybáček.
Primář Rybáček jí slouží už jednadvacátý rok. Společné mají silvestry podle něj hlavně jediné – opilce. S pacienty se ale setkávají i jinde.
Veterináři museli uklidňovat domácí zvířata
Uklidňování psů je nejčastějším problémem, se kterým se o silvestrovské noci musejí potýkat veterináři. V olomoucké veterinární nemocnici střídá jeden pacient druhého. Nervózní, vystrašení, zmatení. Veterinářova služba se tak před půlnocí mění v sérii předepisování prášků na uklidnění. „Po půlnoci je spousta úrazů. Vyděšení psi skáčou z okna, opilci si s nimi chtějí připít, a tak je občas kousnou do nosu,“ vypráví veterinář Veterinární nemocnice Olomouc Pavel Mariňák.
Ve věznicích byl klid
Přestože by to většina obyvatel kuřimské věznice zřejmě uvítala, zdejší dozorci si na Silvestra volno nevzali. Slouží tu celkem dvacet lidí, stejně jako každý jiný den. Přiznávají ale, že je tu trochu víc živo. Někteří vězni totiž budou odcházet a jiní by zase chtěli, tak nervozita roste. „Co se týká režimu, tak je prodloužená televize o nějakou dobu, ale jinak to probíhá standardně jako každý jiný den,“ uvádí vrchní inspektor strážní služby kuřimské věznice Patrik Koucký.
I když ne tak docela, dozorce přiznává, že vězni dostali k večeři nejlepší jídlo v roce – řízek a bramborový salát. Na Štědrý den bývá jen filé.
Autobusy vyjely i poslední den v roce
Vlastimil Petřík své silvestry v autobuse už ani nepočítá. Za volantem ho čeká víc než sedm hodin čisté jízdy. Tahle noc je ale pro něj přece jen výjimečná - je totiž poslední. Od prvního ledna jde do důchodu a jezdit se chystá už jen brigádně. Nový rok oslaví, až se vyspí. „To už je profese, člověk si na to za ta léta nějak zvyknul,“ konstatuje Vlastimil Petřík.
A přání nakonec
Ačkoliv neslaví, mají všichni čtyři novoroční přání – pro sebe, pro vězně, cestující, lidské pacienty nebo pro majitele těch zvířecích. „Lidi by si měli uvědomit, že zvíře je živý tvor, není to prostě krám, který se dá koupit a vyhodit,“ apeluje Pavel Maňák. „Lidem přeji, aby byli zdraví, spokojení, a hlavně, pokud budou stonat, aby byli spokojení s naší prací,“ přidává své přání primář Viktor Rybáček. „Hlavně hodně zdraví, štěstí a pracovních úspěchů,“ zdůrazňuje Patrk Koucký. Vlastimil Petřík si zase přeje jen spokojené a pohodové cestující. A k tomu se přidávají i všichni autoři této reportáže.
