Systém datových schránek ani po šesti letech nenaplnil očekávání. Stát přitom stál skoro pět miliard. Některé úřady stále porušují povinnost přednostně komunikovat elektronicky a raději posílají dopis poštou. To ale může podle ombudsmanky způsobit lidem velké komplikace – i když se k dopisu třeba nedostanou, úřad ho považuje za doručený.
Datové schránky prosadila v roce 2009 přes kritiku opozice zejména ODS. „Myslím, že je to jeden z nejlepších kroků veřejné správy, a to nejen ve srovnání s Českou republikou, ale i ve srovnání s Evropou. Je to funkční nástroj, který šetří peníze a čas,“ uvedl místopředseda ODS Martin Kupka.
Datová schránka je vlastně takové elektronické uložiště, jehož prostřednictvím mohou lidé posílat a přijímat dokumenty právě v elektronické podobě namísto klasických papírových dopisů. A úřady mají pak povinnost posílat takovému člověku všechny listiny přednostně elektronickou cestou.
Po šesti letech je ale praxe taková, že některé instituce dávají stále přednost klasickému dopisu. „Stalo se mi také, že jsem poslal žádost do datové schránky a odpověď mi přišla zase klasickou poštou," popisuje vlastní zkušenosti vlastník jedné takové datové schránky Tomáš Termer, který stále dostává papírové dopisy například z finančního úřadu nebo správy sociálního zabezpečení.
Oba úřady přitom tvrdí, že zákon dodržují. Finanční úřad v písemném vyjádření pro ČT uvedl, že u každého zjišťuje, zda má, či nemá datovou schránku, a pokud ji daný člověk má, tak s ním komunikuje výhradně elektronicky. To správa sociálního zabezpečení se ke klasickým dopisům přiznala, souvisí to ale prý s důchodovou agendou. „Při vybavování písemností zjišťujeme kontaktní údaje o adresátovi a v případě, že zjistíme, že má datovou schránku zpřístupněnou, písemnost mu do datové schránky doručíme,“ uvedla mluvčí České správy sociálního zabezpečení Jana Buraňová.
Od klasického dopisu k exekuci
Ombudsmanka Anna Šabatová pak upozorňuje na to, že tato praxe úřadů může lidem způsobit vcelku velké problémy. „Člověk může být třeba v zahraničí a dojde-li k náhradnímu doručení, tak se k němu nemusí dopis vůbec dostat a nemusí o tom prostě vědět a může to mít další, velmi závažné důsledky, například exekuce,“ vysvětluje.
Systém datových stránek stál do této doby 4,7 miliardy korun. Ministerstvo vnitra ale tvrdí, že stát další miliardy ušetřil. „V případě, že by listovní zásilky byly posílány klasickým způsobem, to znamená obálkou a papírem, tak se bavíme o částce zhruba osm miliard korun,“ dodává náměstek ministra vnitra pro IT Jaroslav Strouhal (nestr.).
