Washington - Pravděpodobně nejsilněji byla politika zapletena do sportu na přelomu 70. a 80. let 20. století. Právě v té době byla v popředí politického zájmu sovětská invaze do Afghánistánu. Tento politický konflikt nakonec ovlivnil život sportovců na obou stranách železné opony. Jako vyjádření protestu proti sovětské politice v Afghánistánu vyhlásily Spojené státy 21. března 1980 bojkot letních olympijských her, které se tehdy konaly v Moskvě. K nim se posléze přidala asi šedesátka zemí a jejich postoj se tak zapsal do dějin jako největší bojkot olympijských her.
Avšak právě tato olympiáda byla pro Moskvu velmi důležitá, neboť v roce 1974 vyhrála dramatický souboj o uspořádání olympiády a porazila tak Los Angeles. Sovětští komunisté, jimž tehdy vládl stárnoucí a už těžce nemocný Leonid Brežněv, chtěli především dokázat, že mohou uspořádat stejně dobrou olympiádu - ne-li lepší - jako kterákoliv kapitalistická země. Kremelské politbyro ale udělalo vážnou chybu. Na konci roku 1979 se rozhodlo, že vyšle sovětské vojáky na pomoc spřízněné komunistické vládě v sousedním Afghánistánu.
„Jestliže náš svět nechce tak jako ovzduší znečistit i slavnost svobodných Řeků a novověký ideál de Coubertinův, olympijská vlajka do současné Moskvy nepatří,“ psalo se ve stanovisku československého disentu.
Již krátce nato, v únoru 1980 požádal ministr zahraničí USA Cyrus Vance mezinárodní olympijský výbor (MOV), aby hry byly Moskvě odebrány a přeloženy jinam, nebo byly zrušeny. Podle olympijské charty nesmí OH pořádat země, která vede válku. MOV ale konání her v Moskvě potvrdil. K bojkotu se kromě USA připojilo několik desítek zemí, včetně západního Německa, Japonska, Kanady, Číny a řady muslimských zemí. Prvních OH v socialistické zemi se tak od 19. července do 3. srpna 1980 zúčastnilo jen 80 zemí, což byl nejmenší počet od roku 1956.
Z pozvaných nepřijelo 67 států, odhaduje se, že asi u 50 z nich byl důvodem bojkot kvůli Afghánistánu, Tchaj-wan odmítl startovat pod názvem Čínský Tchaj-pej a u ostatních šlo o důvody ekonomické. Některé vlády, například britská či francouzská, ponechaly rozhodnutí na sportovcích, kteří tak mohli v Moskvě závodit nikoli pod státní, ale pod olympijskou vlajkou. Takto se OH zúčastnili sportovci z 15 zemí. Naopak Američanům vláda pohrozila zabavením pasu, pokud by do Moskvy chtěli jet. Samotný Afghánistán vyslal 11 sportovců.
Moskva pro nás znamenal rekordní počet medailí
Kvůli bojkotu musely být některé disciplíny takřka celé obsazeny náhradníky. Díky tomu například do Moskvy odjela nejpočetnější československá výprava v dějinách, a to 211 sportovců, která získala rekordní počet medailí - 14 (stejný počet přivezla československá výprava jen v roce 1964 z Tokia). Zlato tehdy vybojoval vzpěrač Ota Zaremba a fotbalisté. Ze tří stříbrných medailí patřila jedna pozemním hokejistkám, které původně neuspěly ani v kvalifikaci.
Odvetou za bojkot OH v Moskvě se čtyři roky nato stala neúčast 14 zemí socialistického bloku na olympiádě v Los Angeles - oficiálně kvůli „nedostatečnému zajištění bezpečnosti a nerespektování důstojnosti sportovců“. Po vzoru Sovětského svazu nevyslalo výpravu na LOH v roce 1984 ani Československo. Na následující LOH v roce 1988 do Soulu nejela z politických důvodů KLDR, podpořily ji Kuba, Etiopie a Nikaragua.
