Brno – Ústavní péči o děti dnes podrobil kritice veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský. Podle něj v kojeneckých ústavech nebo psychiatrických léčebnách často končí děti, které by tam vůbec být nemusely. Ombudsman zkoumal poměry v zařízeních více než rok, podle něj by měl být větší tlak na to, aby péče probíhala přímo v rodinách.
Co dnes řeší dětské psychiatrické kliniky, by v mnoha případech zvládla i rodina s pomocí dětského psychiatra, myslí si ombudsman Pavel Varvařovský. Psychiatrů pro děti, kteří by byli schopni poskytovat rodinám podporu a malým pacientům ambulantní péči, je ale nedostatek. Zatím co zdravotnická koncepce počítá se stovkou takovýchto odborníků, v Česku je jich jen 70. Počty dětských psychiatrických pacientů přitom rostou.
Pomáhají i různé poradny a pomocná centra, ani těch ale není dost. „Soustředíme se na výchovu a to je něco, co na psychiatrii podle mě hrubě schází. Snažíme se pracovat s rodinou, zapojit rodiče a řešit s nimi to, jakým výchovným způsobem s dítětem pracovat,“ poznamenal dětský psycholog ze Střediska výchovné péče Help Me Ondřej Mikauš.
V České republice jsou tři psychiatrické léčebny pro děti, a to v Lounech v Ústeckém kraji, ve Velké Bíteši na Žďársku a dále v Opařanech na Táborsku. Péči dětem, jež trápí například poruchy příjmu potravy, deprese nebo mají zásadní potíže s chováním, poskytují ještě psychiatrická oddělení asi deseti nemocnic.
„V některých regionech dětští psychiatři v ambulantní péči zcela chybí, jinde se na objednání čeká měsíce,“ uvedl v tiskové zprávě Varvařovský. Nedostatek odborníků vede podle ombudsmana k tomu, že děti často zbytečně končí v ústavu. „Vzhledem k tomu, že síť dětských psychiatrických nemocnic je navíc velmi řídká, zvlášť zranitelné děti jsou hospitalizovány daleko od domova a krom jejich izolace od rodiny to znemožňuje odborníkům pracovat s rodiči v zájmu dítěte,“ dodal ombudsman. Zařízení navíc podle ochránce nemají dostatek personálu, který by se mohl dětem individuálně věnovat.
Akutní vyšetření u psychiatra vyžaduje dítě, které:
- náhle halucinuje
- je zmatené
- je neklidné
- je nadměrně dlouhodobě smutné
- je depresivní
- je najednou podivínské a nepřiměřené ve svém chování
- nápadně „změní svoji povahu“.
Mezi akutní stavy nepatří dlouhodobě problémové chování dětí a adolescentů s krádežemi, kriminalitou a agresí k okolí nebo nerespektování autorit či doma těžko zvladatelné děti.
Zdroj: Asociace dětské a dorostové psychiatrie
Jiné děti zase v ústavech končí proto, že neexistuje služba, která by se o ně postarala. „Například dítě s poruchami autistického spektra, bez mentálního postižení, které s přestávkami žije trvale v léčebně, protože pro něj není zřízena vhodná sociální služba. Rodiče dokonce uvažovali o podání návrhu na nařízení ústavní výchovy. Je nepřípustné, aby dítě bylo takto segregováno, ačkoli by s dostupnou sociální službou mohlo žít v komunitě,“ upozornil ombudsman.
Péči o ohrožené děti a podmínkám v ústavech se ombudsman věnoval po dva roky, kdy navštěvoval zařízení od kojeneckých ústavů, přes dětské domovy až po zmíněné psychiatrické nemocnice. Výstupem jeho cest jsou doporučení pro ministerstva a úřady, které by měly situaci zlepšit. Recept je podle Varvařovského následující – více dětských psychiatrů a síť odborníků, kteří by se starali o problémové děti přímo v jejich rodinách.
Počty pacientů u vybraných diagnóz
celkem 0-14 let % 15 až 19 let % 20 let a více %
poruchy vyvol. alkoholem 26 280 0,1 1,8 98,1
schizofrenie 46 893 0,2 2 97,9
afektivní poruchy 107 273 0,3 1,8 97,9
neurotické poru 224 435 2,1 4 93,9
poruchy příjmu potravy 3 461 8,5 29,7 61,8
poruchy osobnost 27 416 0,3 5,5 94,2
sexuální poruchy a úchylky 4 865 1,7 7,7 90,6
mentální retardace 20 566 11,5 10,9 77,5
vývojové poruchy 29 118 74 26 0
neurčená duševní porucha 1 646 5,6 9,5 84,9
Zdroj: ČTK
