Morávka - Sníh a inverzní počasí láká do hor mnoho obyvatel měst. Ve vyšších nadmořských výškách tráví víkendy i dovolené. Miroslav Surovec ale na horské samotě žije trvale, a to už čtyřicet čtyři let.
Obklopen přírodou a zvířaty je Miroslav Surovec už od roku 1969. Za normalizace přišel o zaměstnání učitele, jeho dům zase splklo sídliště ve Frýdku. A tak jeho život nabral úplně jiný směr.
„Nestěžuji si, jsem spokojený. Člověk tady má opravdu volnost. Nic mě nehoní. Když se mě někdo ptá, v kolik vstávám, říkám, že až se probudím,“ přibližuje Miroslav Surovec svůj životní rytmus.
Tak jednoduché to ale není. Za prací musí ujít patnáct kilometrů, k poštovní schránce to má kilometry tři, za pitnou vodou dvě stě metrů. Když hodně mrzne, tak ještě dál. „Kdysi jsem měl krávu, ta vypila vypila denně i devadesát litrů,“ říká muž, na kterého se spoléhají nejen zvířata. Nejednou tahal ze závějí promrzlé turisty.
„Ten člověk šel v hlubokém sněhu a ztratil boty. A vůbec o tom nevěděl, byl tady jen v ponožkách. Tak jsem mu boty daroval,“ vzpomíná horal na jedno zimní setkání.
Možná není přehnané tvrdit, že kdo zná Beskydy zná také Miroslava Surovce. S tamní krajinou je spjatý natolik, že se jednou jeho jméno objevilo přímo v turistických mapách. „Žena se ptala, kdy už se konečně přestěhuju do Frýdku. Já říkám, co tam budu dělat v paneláku? Za čtrnáct dní bych zhebnul,“ je přesvědčen muž.
Sil Miroslavu Surovcovi pomalu ubývá, optimismus by mohl rozdávat. Už teď se těší na oslavu svých stých narozenin.
