Potřebuješ třeba nosič pro záznam, archivní kazetu, záběry vycházejícího slunce mezi horami či ukázky rozbité asfaltové cesty, audiovizuální ukázky, ve kterých hraje pan „ten a ten“, hudební klip, jméno režiséra filmu „z roku xy“, atd.? A všechno najednou spěchá? Řešení je jednoduché. Zavolej Zojce do archivu…
Má práce není stereotypní
Ano, v ostravské televizi každý, kdo potřebuje cokoliv zjistit o natočených pořadech, a to nejen těch ostravských, přesně ví, na koho se obrátit. Na stále usměvavou a ochotnou paní Zoju Pröllovou. A protože je zvyklá jakoukoliv situaci okamžitě vyřešit, vzala jsem si svůj diktafon a bez ohlášení ji navštívila v archivu s několika otázkami.
Zojko, jak dlouho pracuješ v ostravské televizi a jak jsi začínala?
Prvního srpna to bude čtyřicet let, kdy jsem do televize nastoupila. A začínala jsem ve fonotéce ostravského archivu. Starali jsme se o hudbu, pásky, gramofonové desky, prostě cokoliv kolem hudby.
A dnes? Stále na stejném místě?
Dneska jsem vedoucí celého archivu, do něj spadá kromě fonotéky taky videotéka, filmotéka, shromažďování písemných dokladů, scénářů, prostě celá agenda kolem výroby pořadu.
Není to stereotypní práce?
V určitých věcech, jako v každé profesi, určitě ano. Ale tím, že pomáháme tvůrcům třeba při hledání obrazových záběrů a navíc si to i popisujeme, tak to svým způsobem je i tvůrčí práce. Konkrétně dostanu nějaký požadavek, např. hledá se záběr východu nebo západu slunce. A my se probíráme spoustou informací v počítači, kde máme popsánu většinu kazet, a hledáme nějaký optimální záběr. Tvůrci to potom třeba upřesní, že přes slunce letí hejno ptáků. A tím nám to někdy ulehčí, jindy naopak zkomplikují. To hledání záběrů probíhá pochopitelně různě a je mnoho možností – přes synonyma, hesla, obrazy, jména, názvy,…, takže tady tímto způsobem to vidím jako práci tvůrčí a nestereotypní.
Bez čeho by ses neobešla?
Rozhodně bez mých holek! No a bez počítače. A jak to bylo dřív? Taková vyhledávací služba vůbec neexistovala. To je vymoženost posledních dvaceti let a my ji neustále vylepšujeme a proměňujeme. Dřív se do počítače vkládala jen základní hesla, ale teď už jdeme do detailů dle dalších požadavků, které tvůrci potřebují. V podstatě máme všechno zmapované, takže by se mělo na základě informací vložených do počítače najít to, co se potřebuje.
- Zoja Pröllová zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/38/3800/379932.jpg
- Zoja Pröllová zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/38/3800/379929.jpg
- Zoja Pröllová zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/38/3800/379930.jpg
- Zoja Pröllová zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/38/3800/379928.jpg
… během našeho povídání zvoní mobilní telefon i pevná linka, Zojka si zapisuje, že volající potřebuje najít záběry Prahy z šedesátých let …
Jak často ti zvoní telefon, že právě teď někdo něco chce?
Teď o prázdninách pětkrát šestkrát denně, ale jinak vlastně bez přestání.
Nosíš si práci domů?
Ani ne, občas mi o víkendu někdo zavolá a tak dělám přítele na telefonu.
Jaký máš vztah k televizi obecně? Díváš se na ni?
A dost často, kupodivu, většinou u ní usnu.
Zažíváš někdy adrenalinové chvilky? Myslím tím, že „plánovaný postup“ padl, je třeba okamžitě najít jiné řešení?
No, sem tam se to stane. Někdy to je sice o nervy, ale nejde o život. Prostě se to musí zvládnout.
Přesto jsi stále usměvavá a ochotná, to tě nikdo nebo nic „nevytočí“?
To víš, že vytočí. Ale já to neřeším…
Ptala se: Taťána Reková