Praha - Na světě žije v současnosti skoro 350 milionů osob trpících cukrovkou a tento počet stále roste. Současná medicína naštěstí má pro boj s touto autoimunitní chorobou velmi účinnou zbraň, na jejímž objevu mají zásluhu kanadští vědci Frederick Banting a Charles Best. Právě jim se 27. července 1921 podařilo izolovali hormon inzulin, který má klíčovou roli při regulaci hladiny cukru v krvi.
Cukrovku, nebo postaru úplavici močovou, znali již staroegyptští lékaři, příčina nemoci však zůstávala dlouho neznámá. Až v roce 1889 dokázali němečtí lékaři Oskar Minkowski a Joseph von Mering souvislost mezi diabetem a funkcí slinivky břišní. U psů, jimž byl tento orgán odstraněn, se záhy projevily charakteristické příznaky diabetu, tedy neuhasitelná žízeň, hubnutí a vylučování velkého množství moči bohaté na cukr. Pokusy izolovat konkrétní látku, jež regulaci cukru v krvi řídí, však byly dlouho neúspěšné.
Až v říjnu 1920 kanadského lékaře Fredericka Bantinga napadla jednoduchá, ale pro pozdější výzkum zásadní myšlenka. Hledaný hormon podle něj po vyoperování slinivky reaguje s jinými substancemi v orgánu a přijde tak o své specifické vlastnosti. Se svou teorií seznámil Banting profesora fyziologie na Torontské univerzitě Johna Macleoda, který mu následně poskytl vybavenou laboratoř a přiděleného studenta Charlese Besta.
Banting podvázal slinivku pokusného zvířete tak, že izoloval tu část orgánu, v níž podle jeho názoru vznikaly nežádoucí látky. Po několika týdnech slinivku vyoperoval, odřízl nepotřebnou část a zbytek rozdrtil na kaši, z níž čištěním získal čirou kapalinu. Přítomnost hormonu prokázalo jeho podání jinému psovi s uměle navozenou cukrovkou. Pozitivní účinek na velmi apatické zvíře byl rychlý a na první pohled patrný.
Vědec látku nazval isletin a v lednu 1922 došlo k prvnímu prověření účinku na lidský organismus. U čtrnáctiletého diabetika Leonarda Thompsona látka s vysokým obsahem nečistot nejdřív vyvolala alergickou reakci, nakonec se ale díky podávání isletinu dožil 27 let. Biochemikovi Jamesi Collipovi se totiž rychle podařilo vyrobit čistší formu látky. Hormonu se později začalo říkat inzulin a Banting spolu s profesorem Macleodem získali za její objevení v roce 1923 Nobelovu cena za lékařství.
Význam inzulinu se v moderní době nadále zvyšuje, počet osob trpících cukrovkou stále roste. Podle studie britských vědců žije ve světě 347 milionů diabetiků, více než dvakrát tolik než před 30 lety. Příčinou je zejména zvyšování počtu obyvatel světa a celkové stárnutí populace, na nových případech cukrovky se ale podílí také nezdravý životní styl a rostoucí míra obezity v populaci. Podle zmíněné studie se v současnosti na celém světě zaplatí za inzulin a další léky 22 miliard liber (600 miliard Kč).
