Obětí fyzického násilí, ale i sexuálního zneužívání se stalo přinejmenším 547 členů věhlasného chlapeckého sboru Řezenští chrámoví vrabci (Regensburger Domspatzen). Vyplývá to ze závěrečné zprávy, kterou představil právník Ulrich Weber pověřený vyšetřováním kauzy. Ještě na počátku loňského roku se přitom odhadovalo, že obětí násilí ze strany kněží a učitelů bylo ve sboru východobavorského města kolem 230.
Jako v pekle a vězení. Ve slavném chrámovém sboru se stalo terčem násilí přes pět set dětí
Události: Vyšetřovatel odhalil rozsah zneužívání v řezenském sboru (zdroj: ČT24)
K násilí docházelo podle zprávy od roku 1945 do počátku 90. let minulého století především v přípravce, ale i mezi žáky řezenského gymnázia. Řada dětí podle Webera vnímala školu jako „vězení, peklo a koncentrační tábor“, někteří líčí svá školní léta jako „nejhorší dobu svého života plnou strachu, násilí a bezmoci“.
Případ zneužívání v proslulém dětském sboru se dostal na veřejnost v roce 2010, kdy Německem otřásala série skandálů kolem sexuálního násilí na nejrůznějších katolických školách a internátech, k němuž údajně docházelo především v 70. a 80. letech minulého století. Podobná obvinění se tehdy objevila i v Nizozemsku, Rakousku, Švýcarsku a v Irsku.
Chrámoví vrabci s Georgem Ratzingerem při návštěvě papeže Benedikta XVI.
V Řezně se právník Weber soustředil na případy od konce druhé světové války do počátku 90. let minulého století.
Vyšetřovatelé ukázali i na bratra bývalého papeže
Spoluvinu na násilí, kterého se učitelé a kněží dopouštěli na „vrabcích“, dává závěrečná zpráva také bratru emeritního papeže Benedikta XVI. Georgovi Ratzingerovi, který sbor vedl v letech 1964 až 1994. „Kapelník sboru R. obzvlášť nese vinu za to, že odvracel zrak a nezasáhl, i když o všem věděl,“ zdůraznil Ulrich Weber.
Ratzinger v minulosti několikrát popřel, že by o případech zneužívání členů sboru věděl. K poslednímu z nich přitom mělo dojít až v roce 1992. Za fyzické tresty, které sám udělil, se v minulosti omluvil.
Ve sboru podle Webera o násilí na dětech věděli téměř všichni, panovala v něm však „kultura mlčení“. Hlavním cílem bylo chránit dobrou pověst chóru.
Všechny činy, kterých se dospělí na dětech v řezenském sboru dopustili, jsou podle Webera promlčené. Postižení by měli být ale odškodněni částkou ve výši až 20 000 eur (520 000 Kč).