Moskva – Přišel na největší daňový únik v historii země a přesto - nebo právě proto - zemřel v bolestech ve vazební věznici. Dostali ho tam stejní lidé, které obvinil z podvodu. Takový je příběh moskevského právníka Sergeje Magnitského, kvůli němuž se mezi USA s Ruskem v těchto dnech rozhořela „válka zapovězených osob“. Washington minulý pátek uveřejnil jména 18 ruských představitelů, kteří kvůli zapojení do případu nemohou vstoupit na americké území, rozzlobená Moskva v sobotu odpověděla vydáním podobného soupisu 18 Američanů.
Magnitskij. Příčinou americko-ruské roztržky je muž, který zjistil příliš mnoho
Sergej Magnitskij byl spolumajitelem moskevské auditorské kanceláře Firestone Duncan, která v Rusku poskytovala právní a účetní servis jednomu z největších investičních fondů na trhu Hermitage Capital. Britská společnost v Rusku od půlky 90. let, kdy se svezla na privatizační vlně jelcinovského divokého kapitalismu, investovala v přepočtu více než 600 miliard korun.
Do ruského byznysu se fond údajně snažil vnést západní standardy a transparentnost, a přilákat tak zahraniční investice. Nakupoval akcie podniků včetně těch největších, které měly blízko ke Kremlu - plynový gigant Gazprom či největší banku Sberbank - a v těch pak „zprůhledňoval“ vedení a bránil menšinové podílníky proti svévoli oligarchů. Dopisovatel týdeníku Economist v Rusku Edward Lucas to pojmenoval „léčba Browderem – leckdy drsná, ale většinou účinná“, podle jména spoluzakladatele fondu. Ve firmách s výrazným státním podílem nefungovalo vše tak, jak byli zástupci nadnárodního fondu zvyklí – korupce běžela na plné obrátky. „Aktivistický fond“, jak se podobným firmám říká, proto svá zjištění oznámil.
William Browder
Ruské úřady na tato odhalení, do nichž mělo být zapleteno i několik vysokých státních činitelů, odpověděly tím, že šéfa fondu Williama Browdera vyhostily ze země. V roce 2005 bylo byznysmenovi odmítnuto prodloužení pobytového víza a následně byl „z důvodu státní bezpečnosti“ deportován. Browder na zákaz vstupu příliš nehleděl a i ze svého londýnského „exilu“ se snažil pokračovat v práci. Úzce přitom spolupracoval právě s Magnitským.
Největší daňový podvod v dějinách Ruska
V roce 2007, po měsících mravenčí práce, šéf oddělení auditu a daní z Firestone Duncan Magnitskij přišel na rozsáhlý daňový podvod, na němž se měly podílet složky ruské policie i vysocí činitelé ministerstva vnitra. Pod záminkou policejních razií v sídlech různých firem - nejčastěji obviněných z daňových podvodů - byly odneseny zakládající listiny, důležité dokumenty a razítka, které byly následně použity k přeregistrování na jiného vlastníka, tedy faktickému ovládnutí společností.
Takto „zcizené“ firmy prováděly různé finanční machinace a postupně z ruského rozpočtu nezákonně vyvedly celkem 5,4 miliardy rublů, v přepočtu zhruba 3,4 miliardy korun. Magnitskij se se zjištěnými skutečnostmi o největším daňovém podvodu v dějinách Ruska příliš netajil. Shromažďoval důkazy a ty pak předával vyšetřovatelům, v roce 2008 se rozhodl podat svědeckou výpověď. Ta se mu zřejmě stala osudnou.
Zesnulý právník Sergej Magnitskij (vlevo)
Jen necelý měsíc poté, co vedení fondu Hermitage, jejíž firmy byly nejčastěji k daňovým podvodům zneužívány, podalo trestní oznámení na „zločinnou skupinu úředníků, pracovníků bezpečnostních složek a kriminálních živlů“, přišel protiútok. Tentokrát namířený na britské investory - Hermitage Capital byl obviněn z daňového úniku ve výši 522 milionu rublů. V listopadu 2008 byl Magnitskij kvůli údajnému napomáhání podvodům zatčen a umístěn do vazby. Na celý případ přitom dohlíželi vysocí úředníci ministerstva vnitra Pavel Karpov a Arťom Kuzněcov – ti samí, proti kterým Magnitskij krátce předtím vznesl obvinění.
Vyšetřovatelé Magnitského spolu s Williamem Browderem obvinili z toho, že nechali zaregistrovat dvě společnosti patřící fondu v kalmycké volné zóně, kde firmy, zaměstnávající z více než 50 procent invalidy, těžily z daňových úlev. Zaměstnávání invalidů bylo údajně jen fiktivní a firmy zde nijak neinvestovaly, což také bylo podmínkou osvobození od místních daní. Obvinění měli tyto firmy využít ke skupování akcií plynárenského monopolu Gazprom na ruském trhu, kde byly mnohem lacinější než na londýnské burze. Ze zisku pak odváděli na daních jen 5,5 procenta namísto 35 procent, a tak státní pokladna nedostala více než 500 milionů rublů. Fond obvinění odmítl s tím, že je vykonstruované s cílem diskreditovat společnost.
11 měsíců utrpení mladého právníka nezlomilo
Magnitskij strávil bez soudu v ruském vězení necelý rok, 358 dní. V cele předběžného zadržení, v nevytápěné místnosti o velikosti osmi metrů čtverečních živořil v nehygienických podmínkách spolu s dalšími třemi spoluvězni. Byly mu odepřeny telefonáty s jeho malými dětmi, ženu mohl vidět jen krátce. Na podmínky ve vězení podal právník přes 450 stížností, několikrát se dopisem obrátil na ministerstvo vnitra, u kterého si na své zadržení stěžoval.
Místo odpovědí ho vyšetřovatelé nutili, aby své výpovědi proti inkriminovaným ministerským úředníkům stáhl a aby naopak svědčil proti svému britskému šéfovi Browderovi. Výměnou za spolupráci mohl odejít na svobodu, za svou rodinou; pokaždé, když odmítl, podmínky vazby přitvrdily. „Prvního září jsem si stěžoval, že neteče teplá voda. Reakce byla okamžitá. Týž den mě převedli do cely 59, kde jsou podmínky mnohem horší,“ zapsal si Magnitskij do poznámek. Desítky hodin musel vydržet v cele zalité výkaly, jindy zůstal celý den o hladu a bez pitné vody.
Ilustrační foto
Ačkoliv byl údajně advokát v době zatýkání naprosto zdravý, ve vězení se u něj objevily žlučníkové kameny a zánět slinivky břišní. Zhubnul osmnáct kilo. Zpočátku se mu léků i ošetření dostávalo, později byl převezen do jiné věznice, kde už k němu i přes zhoršující se stav lékaře odmítali pustit - prý jen simuloval. Zhruba poslední tři čtyři měsíce života se Magnitskij podle svých obhájců svíjel v bolestech, někdy už prý nemohl ani ležet. Nakonec zemřel 16. listopadu 2009 v nemocnici moskevské vazební věznice.
Trestný čin se nestal
Úmrtí sedmatřicetiletého právníka vyvolala v Rusku velký skandál. Tehdejší prezident Dmitrij Medvěděv vzápětí sesadil řadu vězeňských náčelníků a nařídil vyšetřování případu. Výsledkem bylo obvinění dvou lékařů. Ze zanedbání péče byli podezřelí vězeňská lékařka Larisa Litvinová a její nadřízený, někdejší zástupce ředitele vazební věznice Butyrka Dmitrij Kratov. Oba však byli posléze zproštěni obvinění.
Podlitiny objevené na těle mrtvého vyvolaly spekulace, že byl vězeň dozorci ubit k smrti. Ruští vyšetřovatelé v polovině letošního března ovšem prohlásili, že neodhalili žádné prohřešky vězeňské služby ani ošetřujícího personálu. „Trestní stíhání i vazba Magnitského odpovídaly zákonným normám, podmínky jeho věznění byly obvyklé,“ uvedl ve zprávě Vyšetřovací výbor, ruská obdoba amerického FBI. „Vězeň nebyl vystaven žádnému nátlaku, fyzickém násilí ani mučení,“ napsali vyšetřovatelé. Ačkoliv úředníci odmítli povolit provedení pitvy nezávislými lékaři, oficiální zpráva označila za příčinu smrti selhání slinivky a následné srdeční selhání.
GALERIE
Pavel Karpov zdroj: ČT24
Ruští ochránci lidských práv jsou přesvědčeni, že lékaři byli pouhým nástrojem v rukou vyšetřovatelů. Ti prý odpírání lékařské péče běžně využívají k nátlaku na vyšetřované. Skuteční viníci - vysoce postavení činitelé tajné služby, ministerstva vnitra, prokuratury a daňových úřadů - však spravedlnosti stále unikají, tvrdí bývalý auditorův zaměstnavatel, fond Hermitage. Policejní vyšetřovatelé, kteří Magnitského za mříže dostali, se dočkali nejen vyznamenání a povýšení, ale dle přátel zesnulého „záhadně“ zbohatli. Pavel Karpov a jeho rodina rychle zvětšila své jmění o ekvivalent 26 milionů korun, ačkoli policistova měsíční mzda v přepočtu čítá jen necelých 11 tisíc korun. Přilepšit si měla i a šéfka daňové správy Olga Stěpanovová, která se údajně na „tunelování“ ruského rozpočtu také podílela. Za miliony dolarů z daní si měla koupit luxusní nemovitosti v Moskvě, Dubaji a Černé Hoře.
Tři roky poté: „tanec na hrobě“
Tragický příběh vyvrcholil letos do kuriózních rozměrů, když se moskevský soud místo hledání viníků Magnitského smrti vrátil k projednávání jeho podezření z účasti na daňovém podvodu. Právník je tudíž souzen, ačkoliv je už tři roky po smrti. Ruské zákony posmrtné soudní kauzy dovolují, podle právníků ale bývají obvykle vzácné – většinou k nim dochází, když si pozůstalí přejí očistit jméno podezřelého. Magnitského příbuzní si ovšem nic takového nepřejí.
Soud v kauze Sergeje Magnitského
„Nejprve ho zabili a teď tančí na jeho hrobě,“ prohlásil právník pozůstalých Nikolaj Gorochov. „Magnitskij se stal symbolem boje proti korupci. Soud nad ním má předvést, že nebyl žádný symbol, ale jen kriminálník, který neplatil daně. Je to čirá státní propaganda,“ domnívá se Zoja Svetovová, zástupkyně nevládní organizace dohlížející na situaci ve věznicích.
Mezinárodní důsledky: „válka black listů“ a obtížný restart
Magnitského jméno se během několika let stalo synonymem korupce a soudní zvůle v Rusku. Dostalo se i do názvu amerického zákona, který vystavuje sankcím několik desítek ruských státních úředníků a soudců odpovědných za porušování lidských práv. Moskva také odpověděla obdobným protiopatřením, jakož i zákazem adopcí ruských sirotků do USA. Magnitského zákon zatížil rusko-americké vztahy a zbrzdil jejich „restart“, který se měl stát jedním z pilířů zahraniční politiky prezidenta Baracka Obamy.