S láskou si není radno zahrávat, radí Shakespeare ve své hře Sen noci svatojánské. Daniel Špinar, umělecký šéf činohry pražského Národního divadla, se ale nebál si s jeho nejpopulárnější komedií zahrát. Trampolína, rodina Homolkova nebo černoška jako lesní víla se objevují v novém výkladu, který první scéna uvádí pod názvem Sen čarovné noci.
Špinarovi se zdá o všem, o čem by se Shakespearovi ani nesnilo
Sen čarovné noci podle Daniela Špinara (zdroj: ČT24)
Láska vždycky potrhlá je…. Postavy z Shakespearova chaotického příběhu o tom ví své. Daniel Špinar jeho hru vidí jako crazy komedii, a tak si prý dovolil leccos. „Hodně jsem krátil text, řekl jsem si, že budu dělat jen to, co mě na něm zajímá a baví. Vlastně jsou to takové tři party, které se smíchají v lese,“ popisuje svou interpretaci.
GALERIE
Sen čarovné noci (Národní divadlo Praha)
„Víly a lesní bytosti musí člověk udělat magicky a musí být uvěřitelné, že mají super schopnosti, že jsou lídři lesa. Páry jsou pubescenti, kteří utečou, protože láska jim nepřeje, zastupují komediální situační komiku. A pak jsou tam řemeslníci, což bývá kámen úrazu. Já jsem se nakonec rozhodl, že vůbec nepoužiju Shakespearův text a udělám je jako lidovou improvizaci, spíš jako rodinku Homolkových, která jde do lesa nazkoušet scénku na svatbu.“
Divadlo 21. století
I les, v němž se všechno odehrává, je na hony vzdálený představě pohádkového lesa se svítícím měsícem a mýtinkou, jak ho například ztvárnil v loutkové adaptaci Jiří Trnka. Scénograf Henrich Boráros scénu zasypal molitanovou drtí z tělocvičny a náročné pohybové scény čekají i na herce.
„Udělal jsem to prostě tak, jak vypadá divadlo 21. století, a myslím, že i když bude divák chvíli zmatený z toho, že si to takhle nepředstavoval, může ho strhnout vedle výkonů i vizuální složka a fantazie, pokud do toho člověk jde opravdu naplno,“ věří Špinar.
Sen podle jeho gusta si publikum v Národním může nechat zdát poprvé při premiérách 16. a 17. června.