Londýn - Ve věku 84 let zemřel slavný dirigent a znalec české hudby sir Charles Mackerras. Informaci dnes přinesla australská a britská média. Mackerras se zasadil o šíření operního díla Leoše Janáčka a pět desítek let spolupracoval s Českou filharmonií. Několik let bojoval s rakovinou, které v Londýně podlehl. Jeho plánovaný říjnový koncert s Českou filharmonií se tedy bohužel neuskuteční.
Povědomí o české hudbě šířil Mackerras v zahraniční přes půl století. V případě Leoše Janáčka se zasadil o to, že je dnes jeho operní dílo neodmyslitelnou součástí repertoáru na všech významných světových scénách. O českého skladatele se Charles Mackerras začal zajímat v roce 1947, kdy v Praze studoval a byl žákem Václava Talicha.
Mackerras o Janáčkovi:
„Janáčkova hudba byla natolik jiná a fascinující, že jsem se do ní okamžitě zamiloval. Začal jsem ji studovat a zůstal u ní celý život.“
Mackerras se narodil v roce 1925 australským rodičům v New Yorku. V Sydney, kde vyrostl, absolvoval na místní konzervatoři hru na hoboj. Během svého mládí strávil rok v Československu a od té doby prosazoval českou hudbu ve světě. Letos v dubnu převzal za propagaci českého umění od tehdejšího ministra kultury Václava Riedlbaucha medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění).
Hudební znalci želí odchodu dirigenta sira Charlese Mackerrase
Bývalý ministr kultury Václav Riedlbauch: „Odešel velký milovník české hudby, který pro její propagaci v zahraničí udělal mnoho. České skladatele miloval a hrál je po celém světě. Přes svůj vysoký věk byl plný energie a entuziasmu.“
Cembalistka Zuzana Růžičková: „Odešel oddaný žák Václava Talicha, který se mu odvděčil tím, že po celý svůj život propagoval českou hudbu. Byl to vynikající dirigent. To, že se věnoval české hudbě, byla od něj určitá odvaha i oběť. Zároveň však myslím, že se mu to vrátilo, neboť například jeho milovaný Janáček, který v době, kdy ho začal propagovat, ještě nebyl zdaleka známý, se pak proslavil po celém světě. Myslím, že je to především Mackerrasovou zásluhou.“
Dramaturg Pražského jara Antonín Matzner: „Mackerrasův odchod lze přirovnat k tomu, jako by zemřel někdo z rodiny. Sir Charles sice poprvé dirigoval na Pražském jaru relativně pozdě - až v roce 1962, ale už toto jeho první vystoupení před festivalovým publikem bylo mimořádné uvedením světové premiéry krátce předtím objeveného Haydnova druhého violoncellového koncertu s Milošem Sádlem. Pominu-li jeho koncertní vystupování, trvale se zapsal do mé paměti v roce 1978, kdy jsem s ním spolupracoval během jediného měsíce při nahrávání šesti desek s Pražským komorním orchestrem. V každém ohledu byl jedním z nejdůležitějších ambasadorů české hudby na světových pódiích.“
Britská média se předhánějí ve chvále Mackerrase:
Mackerras měl dirigovat dva koncerty během
nadcházejícího letního festivalu BBC Proms. „Sir Charles byl velký dirigent a jeho ztrátu hluboce pocítí hudebníci i posluchači,“ prohlásil dnes ředitel festivalu Roger Wright.
Mackerrase také ocenila Velšská národní opera, kde byl hudebním ředitelem v letech 1987 až 1992. „Dirigoval zde nespočet skvělých představení,“ uvedl nynější umělecký šéf opery John Fisher.
Podle deníku The Guardian byl Mackerras "jedním z nejvšestrannějších,
nejdobrodružnějších a všeobecně nejobdivovanějších a nejrespektovanějších dirigentů posledních šesti desetiletí„. “Propagoval opery Leoše Janáčka od počátku 50. let, kdy byly skoro neznámé, až do doby, kdy jsou pravidelně uváděny po celém světě, takřka výhradně díky jeho pionýrskému úsilí," zdůraznil The Guardian. Připomněl, že Mackerras byl také znalcem Mozarta.
The Daily Telegraph se domnívá, že "Mackerras byl výborným symfonickým
dirigentem, ale nejvíce bude připomínán jako operní dirigent".
Podle BBC byl znám jako autorita na Mozarta a na českou hudbu, především na Janáčka. The Daily Telegraph označuje za „případné, že se jeho kariéra uzavřela před pár týdny inscenací (Mozartovy opery) Cosi fan tutte v Glyndebourne“.
Také Financial Times připomínají, že jen málo předních dirigentů bylo tak všestranných jako Mackerras, a vedle zásluh o Janáčka připomínají jeho podíl na „revivalu“ oper Georga Friedricha Händela.
