Deset let trvá Odysseovi dostat se do rodné Ithaky jak v Homérově eposu, tak filmové adaptaci Christophera Nolana. Diváci se starořeckým hrdinou tuhle cestu absolvují za bezmála tři hodiny. Letošní kinohit jen potvrzuje, že filmy jsou čím dál delší. Prodlužující stopáže se týkají velkorozpočtových spektáklů i artových dramat. Někteří zástupci filmového průmyslu časově velkorysejší přístup vítají, jiní vůči němu mají námitky.
Nejde jen o dojem měřený močovým měchýřem, který jako ukazatel zmiňuje třeba agentura AP, ale o doložitelný fakt. Analytik filmového průmyslu Stephen Follows si dal tu práci a porovnal téměř 36 a půl tisíce filmů uvedených do kin v letech 1980 až 2025.
Z analýzy zveřejněné letos na jaře vyplynulo, že celosvětově se průměrná stopáž za sledovaná desetiletí téměř nezměnila, pohybuje se v rozmezí mezi sto až sto třemi minutami. Ovšem to neplatí u snímků nasazovaných do široké kinodistribuce. Zatímco na začátku tohoto století si vystačily se stopáží sto šesti minut, o jednu generaci později už jsou téměř o deset minut delší. Konkrétně sto čtrnáct minut.
K podobným závěrům došel před třemi lety také třeba web WhatToWatch.
Jiný průzkum, který vyzpovídal před dvěma lety dva tisíce dospělých Američanů, stanovil ideální délku filmu na devadesát dva minut. Nicméně nezdá se, že by dlouhá stopáž diváky odrazovala, soudě podle nedávných kinohitů. Zhruba tři hodiny kromě Nolanovy Odyssey trvá i snímek o „otci atomové bomby“ Oppenheimer. S jeho konkurenčním letním hitem roku 2023, tedy s Barbie, mohli diváci v biografech strávit necelé dvě hodiny.
Na druhou stranu, diváky dokázaly přikovat do sedadel v biografech i dnes už takové klasiky jako Jih proti Severu z roku 1939 nebo o více než dvě dekády mladší Lawrence z Arábie. „The end“ se v případě těchto příběhů objevil na plátně až skoro po čtyřech hodinách.
Když v loňské soutěži filmového festivalu v Benátkách téměř všechny vybrané tituly vykazovaly stopáž mezi dvěma a čtvrt a dvěma a půl hodinami, povzdechl si ředitel přehlídky Alberto Barbera, že „se to stalo novým mezinárodním produkčním standardem“. Pro organizátory to znamenalo více promýšlet, jak všechny snímky vměstnat do časově omezeného programu.
Některá kina to řeší zaváděním přestávek, jako se před třemi lety rozhodl třeba britský řetězec Vue, a to zřejmě kvůli dramatu Zabijáci rozkvetlého měsíce od Martina Scorseseho. Ten kritizovanou délku svého počinu obhajoval žádostí, aby diváci projevili kinematografii „trochu respektu“ a vydrželi sedět před televizí tři hodiny.
Ostatně kalkulace se stopáží má i souvislost s nasazením v kinech. V minulosti se také filmová studia nebála do snímků víc střihnout, protože tím navyšovala počet denních projekcí, a tím i tržby z prodeje vstupenek. Jenomže po nástupu blockbusterů se zvučnými režisérskými jmény mají právě tito režiséři dostatečnou páku, aby dosáhli delší stopáže, vysvětluje server No Film School. Přičemž menší počet projekcí se kompenzuje promítáním titulu i do kin IMAX.
Událost jako seriál
Šéf benátského festivalu také podotkl, že při vybírání filmů do programu si on a jeho tým často říkají, že by některý kandidát mohl být lepší, kdyby z něj tvůrce vystřihl dvacet minut až půl hodiny.
Možnou příčinu prodlužující se stopáže vidí v konkurenci televize, respektive streamovacích platforem. „Filmaři jsou možná více zvyklí sledovat delší a úspěšné televizní seriály, a proto pociťují potřebu napodobit tento delší vyprávěcí formát. Mohou také pociťovat tlak, aby ze svého filmu udělali ‚událost‘, aby byl ‚víc než jen seriál‘, ‚skutečný zážitek na velkém plátně‘, což si spojují s delší stopáží,“ rozvinul svou úvahu pro server Deadline.
Délka filmu rozhodně může přispět k celkovému zážitku, že jít do kina je filmová událost, má za to i spolurežisér filmů ze série Avengers Joe Russo. Se svým bratrem Anthonym chystají na letošní prosinec do kin snímek s podtitulem Doomsday. Stopáž? Zřejmě dvě a tři čtvrtě hodiny strávených s hrdiny z všemožných vesmírů.
Destilovat, nebo ukázat peníze?
„To neznamená, že v kratším filmu nemůžete diváky pořádně zasáhnout. Záleží na tom, co příběh vyžaduje. Jde o to vtlačit příběh do diamantu, a pokud ten diamant nakonec bude mít tři a půl hodiny, tak proč ne. Pokud to budou dvě a půl hodiny, taky dobře,“ dodal Rosso v rozhovoru pro agenturu AP.
Například polský filmař Pawel Pawlikowski ve svých filmech vystačí s černobílými záběry a devadesáti minutami. Platí to pro drama Ida, podle Oscara nejlepší zahraniční snímek roku 2013, stejně jako pro nejnovější Domovinu z poválečné Evropy, s níž vyhrál letošní Cannes. Říká, že se snaží „destilovat“. I někteří skvělí režiséři podle něj točí filmy, kde jde „jen o předvádění se“.
Uznává nicméně tituly, kde má délka opodstatnění, zmiňuje Lawrence z Arábie, výpravný filmový epos podle příběhu britského důstojníka a organizátora arabského povstávání proti Osmanské říši Thomase Edwarda Lawrence.
V sázce jsou miliony dolarů a drahocenné minuty nejsou náhodné, poznamenal k délkám filmů magazín Variety. Využijí se třeba pro dlouhé akční scény ve velkorozpočtových superhrdinských a dobrodružných trhácích, kde speciální efekty pomohou udělat dojem. Přičemž délka filmu nerozhoduje o tom, zda je „dobrý“. Podobný názor má analytik Follows. Když studio utratí dvě stě milionů dolarů za film, chce, aby se na plátně objevily všechny klíčové scény a aby diváci měli pocit, že se jim vstupenka do kina vyplatila, říká.
Domněnku „čím delší, tím lepší“ – ať už z jakéhokoliv důvodu – potvrzují i některé letošní filmové novinky. Dvě a půl hodiny bez problémů přesáhnou snímky, o nichž se mluví jako o možných uchazečích o Oscary za tento rok – kromě už zmíněné Odyssey jde o španělské drama La bola negra o tom, co to znamenalo být gayem v různých historických érách, a dokument Uvidíš všechno, v němž zakladatelka zkrachovalého biotechnologického startupu Elizabeth Holmesová oslovila satirika Nathana Fieldera, aby ji natáčel před nástupem do vězení.
Ale třeba dystopická young adult série Hunger Games pokračuje od listopadu v kinech zatím vůbec nejdelším příběhem pod touto hlavičkou. Kdo by chtěl Úsvit sklizně sledovat bez přestávky, měl by si vyhradit bez pár minut dvě a tři čtvrtě hodiny. I to může mít obecnější důvod. Režisér sci-fi Duna Denis Villeneuve se nechal slyšet, že mladí lidé prostě chtějí delší filmy.
