Politika nažluto. Koho volí Homer Simpson?

Washington/Praha – Simpsonovi jsou ošemetné téma. Když se mluví o seriálech, nelze příběhy žluté rodiny ze Springfieldu opomenout, zároveň ale okupují (nejen) českou televizní zábavu už dvacet let a řečeno o nich bylo snad vše. Navíc jsou tu skalní fanoušci, kteří číhají za rohem a kontrolují chyby (D'OH!). Dnes nabízíme v rámci Velkého seriálového retra politickou perspektivu: Koho volí Homer Simpson? A kdo se z domu na Evergreen Terrace nakonec stane prezidentem?

Poslední prezidentské volby proběhly ve Spojených státech v roce 2008 a zvítězil v nich demokratický kandidát Barack Obama. Volit ho chtěl i Homer, nakonec ale kvůli zaujatému volebnímu stroji hlasoval za výkřiků It’s time for change (Je čas na změnu – Obamův volební slogan) šestkrát pro protikandidáta Johna McCaina. Hlasovací stroj se Homera pokusil sežrat, nakonec ho ale vyplivnul (video v původním znění zde).

V případě demokratů a republikánů, dvou molochů americké politické scény, se nejedná o jediný případ parodování či zesměšnění jejich názorů, postojů nebo členské základny. Proti politickým poměrům pálí i běžné seriálové epizody (zmíněná volební scéna byla součástí speciálního čarodějnického dílu), některé z nich pak na politice primárně staví – jako ta, kde Marge kandiduje proti Montgomerymu Burnsovi.

Upíří hrad versus salátový bar

Ostatně právě krutý a bezcitný Burns patří mezi nejvýraznější hlavní tváře springfieldských republikánů. Spolu s ním zasedají v sídle strany, které připomíná upírský hrad na kraji útesu, také šáša Crusty, tlustý Tony, hrabě Dracula, bohatý Texasan nebo herec Ranier Wolfcastle.

Zřejmě není potřeba vzpomínat všechny činy, které si na své konto Burns během 22 let vysílání Simpsonových připsal, a které tak padají i na hlavu springfieldských republikánů. Jde totiž prakticky o všechny myslitelné negativní jevy – od neregulovaného lovu velryb přes ohrožování životního prostředí jaderným odpadem po monopolizaci tisku.

Když Burnsův nohsled Smithers vymění v epizodě Hrátky s Montym zaměstnavatele, zamíří k dalšímu republikánovi, a sice Bushovu viceprezidentovi Dicku Cheneymu (ve funkci 2001–2009). Ten je také pravděpodobně jedinou postavou, která Burnse předčí; sídlí na šedivém ranči za betonovou zdí, nerudně kouká z křesla (doufaje v teroristické útoky, které by ho povolaly do služby) a Smitherse nechává z nudy trhat křídla včelám.

  • Dick Cheney v seriálu Simpsonovi autor: Matt Groening, zdroj: 20th Century Fox http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2741/274077.jpg
  • Hillary Clintonová u Itchyho prezidentské přísahy autor: Matt Groening, zdroj: 20th Century FOX http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2768/276718.jpg
  • Bill Clinton v Simpsonových autor: Matt Groening, zdroj: 20th Century FOX http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2768/276726.jpg
  • Rupert Murdoch v Simpsonových autor: Matt Groening, zdroj: 20th Century FOX http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2768/276727.jpg
  • Al Gore v Simpsonových autor: 20th Century FOX/Matt Groening, zdroj: screenshot Youtube.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2768/276732.jpg

Politický směr, který ve Spojených státech reprezentují Ronald Reagan a otec a syn Bushové, se stává terčem posměchu tvůrčího týmu kolem Matta Groeninga mnohem výrazněji, než je tomu u demokratů. Platí to i navzdory tomu, že stranu (zasedající v salátovém baru) v seriálu reprezentuje zejména zkorumpovaný starosta Quimby, jehož milostná extempore připomínají věčnou facku uštědřovanou Billu Clintonovi za skandál s Monikou Lewinskou.

Americký prezident v roce 2030? Lisa Simpsonová

Za dobu vysílání Simpsonových (poprvé se na obrazovkách mihli na jaře 1987, první série se vysílala o dva roky později; v Česku měli premiéru 8. ledna 1993) se v oválné pracovně Bílého domu vystřídalo pět prezidentů: Ronald Reagan, George Bush starší, Bill Clinton, George W. Bush a Barack Obama.

V animovaném Washingtonu je doplnil mj. Arnold Schwarzenegger, Ralph Wiggum jako sjednotitel rivalských stran i Lisa Simpsonová. Podle vize z dílu Nebárt se budoucnosti (Bart to future) z roku 2000 by měla Lisa v čele USA stanout v roce 2030 a vystřídat ve funkci Donalda Trumpa. Zlegalizuje marihuanu a stejně jako Obama i ona bude řešit obrovské dluhy své země.

Do Bílého domu by se ovšem mohli dostat Simpsonové dva. Před posledními americkými volbami totiž o své kandidatuře uvažoval i sám Homer. Nakonec sice volil Obamu (resp. McCaina), jeho návštěva v show Davida Lettermana ale nabízela i jinou variantu…

Sousedská rvačka s Bushem

George Bush starší na adresu seriálu v roce 1992 poznamenal, že by si přál, aby se americké rodiny více podobaly Waltonovým než Simpsonovým. Odkázal se tak na serál The Waltons ze 70. let, který sledoval život zemědělské rodiny během hospodářské krize a druhé světové války ve východoamerické Virginii. Bart Simpson později v jedné epizodě v reakci na Bushovu tužbu konstatoval, že Simpsonovi jsou stejní jako Waltonovi – konec hospodářské krize si přejí také.  

Polemika s Bushem pokračovala i v epizodě, kdy se do sousedství Simpsonových přímo přistěhoval. Bart ho zprvu dohání k šílenství, příběh graduje sérií vzájemných odvet s Homerem a nakonec i Bushovou kapitulací a odjezdem ze Springfieldu. Jedná se o epizodu, kde dal Homer své politické přesvědčení najevo snad nejvýrazněji – ačkoli si to možná ani neuvědomoval.

Homer to rád horké? 

Tvůrci Simpsonových sami připouštějí inklinaci k liberální, středolevicové politice a veřejně to potvrdil například scenárista seriálu Al Jean. Jejich výrazným tématem je mj. ochrana životního prostředí (téma vlastní spíše levicovým silám). Když někdejší protikandidát George Bushe mladšího Al Gore představil svůj ekologický snímek Nepříjemná pravda, objevil se v něm i klip Global warming: None like it hot vytvořený Mattem Groeningem, který vysvětloval princip globálního oteplování.

Environmentální problematika byla také hybnou silou u Simpsonových ve filmu. Zde Homer natolik znečistí sprinfieldské jezero, že vláda Spojených států raději město přikryje skleněnou kupolí. V jedné z epizod se pak vysmívá Lise za to, že globální oteplování může paradoxně vést k ochlazení.

Jasno nemá Homer ani u problematiky homosexuálů – na jednu stranu mu nedělá problém se dvěma z nich na krátký čas žít (a z části přijmout i jejich životní styl), na druhou stranu poslouchal krajně pravicové rádio a ztotožňoval se s myšlenkami homofobů.

Kdo dá lepší koblihu

Pokud Homer volí demokraty, rozhodně je nevolí z přesvědčení a nepatří ani mezi věrné straníky. Spíš hlasuje pro toho, kdo mu v předvolebním boji nabídne chutnější koblihu. Že se to občas poštěstí i republikánům, potvrzuje Simpsonova podpora šáši Crustyho v době, kdy se za republikány snažil dostat do parlamentu.

Ačkoli pro postavu Homera J. Simpsona není politika prioritou (a třeba Lisa je v této oblasti o poznání aktivnější), jak upozorňuje sociolog Lukáš Hoder z brněnské Masarykovy univerzity, nelze seriálu jisté politické vlivy odepřít: „Simpsonovi dosáhli toho, o co se pokouší řada dalších produktů masové zábavy: stali se součástí populární kultury a v mnoha zemích ovlivňovali vidění a interpretaci světa.“ V případě politiky tak například představili starostu Springfieldu jako záletníka zkorumpovaného mocí, a naplnili a potvrdili tak představy diváků o nečistých poměrech na jejich vlastních radnicích.

Vedle toho příběhy žluté rodiny kvůli své snaze reflektovat (a zesměšnit) aktuální trendy a fenomény v americké společnosti nabízejí ve svém celku podrobnou přehlídku proměny společenských poměrů (nejen) ve Spojených státech za posledních dvacet let.

A co na to Rupert Murdoch?

Seriál The Simpsons vysílá od jeho vzniku v roce 1989 americká televizní stanice FOX. Ta je dnes společně s filmovým studiem 20th Century jednou z klíčových částí konglomerátu News Corporation, který vlastní mediální magnát Rupert Mudroch – shodou okolností majitel listu News of the World spojeného s nedávným britským skandálem.

Vlivný Australan, který se v seriálu již také několikrát objevil (a dvakrát dokonce sám sebe nadaboval), přitom na rozdíl od Simpsonových nepatří mezi fanoušky politické levice, ba naopak. V názoru na americkou politiku se prezentuje jako konzervativní a prorepublikánský; nesnáší rodinný klan Kennedyů, televize FOX vystupovala i proti Obamovi.

Vzhledem k názorovému směřování Murdochových médií, které se pohybuje napravo od středu a zahrává si s populismem, bývají Simpsonovi označováni za perlu v Murdochově výkladní skříni. Zahraniční komentátoři se také již řadu let přou o to, jaký má smysl, že za tímto levicovým seriálem stojí zrovna Murdoch. Pomineme-li zisk, uvažuje se především o mimikrách; Simpsonovi prý mají vyvolat dojem, že je magnát schopný tolerovat i jiné názorové proudy, než jsou ty jeho.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoAbych psal, musím být rozzlobený, říká punker Wattie Buchan

Skotští punkeři The Exploited vydali poslední album před více než dvaceti lety. „Důvodů je mnoho. Prošel jsem si depresí. Abych mohl psát punkovou hudbu, musím být rozzlobený. Přitom jsem už dlouho šťastný,“ vysvětlil frontman kapely Wattie Buchan. Rozhovor České televizi poskytl při vystoupení na festivalu Mighty Sounds v Táboře.
před 2 hhodinami

VideoOdbourává stres a uklidňuje. Projekt chce ke čtení přitáhnout více Čechů

Čtení považuje za prospěšné přes 80 procent populace, zároveň však téměř třetina dospělých nezvládne ani jeden titul za rok. V průzkumu to zjistila iniciativa Čteme za nároďák. Její strůjci chtějí k literatuře – kvůli jejím přínosům – přivést víc lidí. I krátká chvíle s knihou podle nich odbourává stres a stimuluje pozornost. Vědci si všimli, že děti chtějí číst o svých konkrétních zálibách, při výběru knihy je proto důležité zjistit, co je vlastně baví. Děti-čtenáři pak bývají podle výzkumů v budoucnu úspěšnější i spokojenější. Benefity pokračují v dospělosti, četba podporuje empatii, uklidňuje a zlepšuje koncentraci. Odborníci doporučují začít třeba stránkou denně, dospělí si mohou zdravý návyk vybudovat právě během čtení se svými dětmi.
před 6 hhodinami

Varšavská výstava představuje surrealismus jako politickou zbraň proti fašismu

Nová výstava ve Varšavském muzeu moderního umění představuje surrealismus nikoli jako snovou fantazii, ale jako politicky angažované hnutí, které vzniklo v přímém protikladu k fašismu, nacionalismu a kolonialismu. Výstava potrvá od 26. června do 10. ledna 2027.
včera v 10:02

Janssonová zůstala především autorkou mumínků

Od úmrtí finské spisovatelky a kreslířky Tove Janssonové uplynulo 27. června čtvrtstoletí, její dílo však stále žije a s velkou určitostí i bude žít – v příbězích o mumíncích totiž přivedla na svět postavy, jež od svého zrodu nepřestávají oslovovat stále nové generace čtenářů.
27. 6. 2026

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
26. 6. 2026

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
26. 6. 2026

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Evropský pohled