„Jmenuji se Katniss, Katniss Everdeenová. A můj hlavní problém je, že většinou vím, co je správné, a nebojím se to udělat! Možná kvůli tomu za pár dnů zemřu. A jestli přežiji, nebudou mě mít vládci z Kapitolu rádi. Je mi šestnáct a mým domovem je drsný a chudý Dvanáctý kraj v zemi Panen, kde se těží uhlí, což stálo mého tátu život. Zbyli jsme tři ženský, zhroucená máma, vyplašená mladší sestra Primrose a já. Takže bylo jasné, že je to na mně. Vyznám se v lese a umím to dobře s lukem, takže občas zastřelím nějakou tu veverku, abychom přežili. To se mi teď bude hodit. Protože právě nastal čas další Sklizně, kdy každý kraj musí vyslat do arény smrti jednoho kluka a jednu holku, kteří si to mezi sebou rozdají na život a na smrt. Za dva týdny jich dvacet tři zemře v přímém televizním přenosu, protože tahle vyvražďovací bojovka může mít jen jednoho vítěze. Tohle by moje křehká a vyděšená ségra rozhodně nepřežila. A tak mi nezbylo nic jiného než vzít tuhle krvavou práci za ní, když měla ten pech a postrojená čúza ji vytáhla z osudí. Možná jsem jenom taková charakterní blbka, která se stala prvním Splátcem, jenž se do Hunger Games přihlásil dobrovolně. Možná kvůli tomu za chvíli umřu – ale možná všemocné papaláše z Kapitolu nakonec přece jen převezu. Něco mi říká (a není to jen Suzanne Collinsová), že na to mám!“
Již ve chvíli, kdy v září roku 2008 vyšel první díl budoucí trilogie Hunger Games, bylo jasné, že tohle bude povinná četba pro teenagery a spisovatelka Suzanne Collinsová dostala tučnou smlouvu na všechny díly. Odhad byl přesný a během prvního roku se jen ve Spojených státech prodalo více než milion výtisků. Literární svět zpozorněl, teenageři z jeho nejrůznějších koutů nedočkavě natáhli ruce a Katniss se dravě prodychtila (zejména do dívčích pokojíčků) již v téměř čtyřiceti zemích, mezi nimiž nechybí ani Česká republika, kde celý komplet rovněž vyšel. Upírům z Twilightu se začaly nervózně viklat řezáky a Harry Potter zvědavě zaostřil, kde se vzala tahle nebojácná holka s lukem, která sice neprošla ani základkou v Bradavicích, ale přesto má neskrývané ambice okouzlit jeho publikum.
Jenomže takový už je pomíjivý život teenagerovských kultů. Twilight se stává čím dál tím větší ptákovinou a Harry už definitivně navlékl dlouhé kalhoty a snaží se najít něco, čím by pro změnu očaroval svět dospělých. A ve světě teenagerovských popkornovek se najednou uvolnilo místo, což nemohlo dlouho zůstat bez povšimnutí a snahy ho usápnout novým idolem.
Bestseller Suzanne Collinsové (a jeho následná blesková ekranizace) tak přišly v tu správnou chvíli. V ten ideální okamžik, kdy generačně důležitý segment publika, který už nemusí Šmouly a k Bergmanovi má ještě daleko, začal ztrácet své idoly (což je v tomto věku existenciálně devastující) a už lehce netrpělivě čekal na další návnadu, po které dychtivě čapne, aby měl zase něco, o čem si bude moci psát do svých deníčků. A protože je Katniss Everdeenová dobrá stopařka, tak tuhle šanci vycítila, popadla luk, zašněrovala kotníčkové martensky a vyrazila do boje.
Ta to zmákne, ta to dá!
Gladiátoři v aréně, to je už dávno obehraná píseň, nehledě k tomu, že se Spartakem, Ridley Scottem a Russellem Crowem se do ní nikomu neleze snadno. Ale nahnat do ní kluky a holky mezi dvanácti a osmnácti, udělat favoritku z šestnáctileté dívky, šoupnout to do postapokalyptické krajiny a zabalit do téměř „trumanovské“ televizní reality show, to je jiný kafe. Žádná provařená melta, ale pořádný lok excitujícího Red Bullu, který vás postaví na nohy (čímž chci říci: zvedne ze sedadel).
Fakt, že si to tu děcka nerozdávají s dospěláky a nevyhraňují se proti gerontům (což bývá u podobně konstruovaných témat standardním výkopovým klišé), je hlavní přidanou hodnotou těchto Hladových her – a upřímně řečeno zároveň zjevnou pastí, jak přijatelně a mládeži přístupně natočit látku, založenou na eticky sebevražedném předpokladu, že děti programově vraždí jiné děti a část morbidních dospělých se u toho královsky baví.
Ostatně svět dospělých se tu dělí na vyzáblé, šedivé a apatické loosery, kteří tvoří podmaněné obyvatele jednotlivých krajů, a frivolně pestrobarevnou smetánku hlavního města Kapitolu, jež působí jako parta sjetých úchylů, která tyto hry používá jako preventivní výchovný trest, kdyby si chtěl někdy někdo něco zase začít. Žádnou velkou logiku tohle nemá, protože vás musí nutně napadnout, že to přece musí všechny dotčené (a že jich není málo) akorát pořádně nakrknout. Ale možná je blbost něco, jako je logika, v opusu, jako je tento, vůbec hledat. Čas Sklizně je prostě čas umírání, po kterém všichni stáhnout krovky a na rok je zase vymalováno.
Takhle to v zemi Panen chodí od nepaměti. Ale kurážná Katniss (které se budou chtít všechny holky podobat) to může se soukmenovcem z dvanáctého, parťákem Peetem, změnit a hodit do téhle degenerované show chcípákům z Kapitolu (v čele s hajzlovským prezidentem Donaldem Sutherlandem) vidle.
Kromě něj se z dospěláckého castingu ještě vymyká latentně nalitý instruktor ústřední dvojice a bývalý vítěz Woody Harrelson, který jim hned na začátku brutálně nalije čistého vína, když s nadhledem toho, který ví, o čem mluví, lakonicky prohlásí:
„Už brzo umřete a já vám nepomůžu!“
Z vedlejších dospěláckých rolí pak na sebe ještě upozorňuje fandící stylista Lenny Krawitz (již tím, že je to populární Lenny Krawitz), novinář Stanley Tucci (s modrým hárem) či démonický Wes Bentley (jehož háro nakonec zplihne po rulíku zlomocném).
Není divu, že v téhle společnosti ujetých karikatur působí ústřední hrdinka, „dívka v plamenech“ Jennifer Lawrenceová, jako svěží vítr z Apalačských hor (kde někde se její rodný dvanáctý obvod pravděpodobně nachází). V Aréně smrti, kde v masové zabijačce nikdo nebere ohled na to, jestli jsi kluk nebo holka, vypadá její výkon fyzicky věrohodně a ona sama natolik sympaticky, že není problém jí držet palce a těšit se, co předvede v dalších dílech (což o její nečekaně objevené lásce Peetovi nelze říci ani náhodou). Na scénu tak vstupuje nový holčičí idol, nad kterým nikdo nemusí ublinkávat, neboť tahle dívčí hrdinka má čistý pohled a správné, následováníhodné parametry, takže je možné Majdalenku, Apolénku s Veronikou a taky Věrku, Zdeňku, Majdu, Lenku s Monikou (a všechny další holky, které se už v podkolenkách a sexy tričkách staví do řady) klidně nechat vstoupit do jejího fanklubu.
Spektakulárně nejsou Hunger Games žádná palba, ale jejich nepřebouchnutý vizuál neuráží a je docela přehledný, když zrovna kamera nepřepne do vibračního režimu a nezačne rozklepaně bláznit, zejména v akčních scénách, kterých tu zas není tolik. Lineárně plynoucí děj je přehledný, snadno předpověditelný a okázale rezignující na jemnější prokreslení charakterů, z nichž drtivá většina stejně zemře, takže je vlastně dobře, že jste neměli, proč a jak se na ně více navázat. Režisér a spoluscenárista Gary Ross to všechno sesadil tak, aby četba knihy nebyla povinná pro pochopení snímku, byť ze slibně založené předlohy mohl přece jen vytěžit (jak v akční, tak i v alegorické rovině) víc, než nakonec předvedl.
Přežít může jen jeden
Nejvíc se zřejmě napumpovalo do digitálního Kapitolu, takže aréna, na kterou se celou dobu těšíte, už musela vzít zavděk standardními lesními exteriéry, v nichž na stromech alespoň visí hnízda zmutovaných sršňů, a z velína hry lze zažehnout řízený požár či vypustit smečku digitálních šelem.
Hunger Games jsou docela sympatické, protože v nich netečou potoky brutálně prolité krve, což je pro klasické teenagerovské vyvražďovačky symptomatické, mrtví přibývají spíše decentně nežli explicitně a celé se to nesnaží mazaně zkopírovat Orwella nebo Truman Show. Jako bychom s nimi byli na odvázaném školním výletě, kde se nakonec všichni vesele pozabíjíme, a pak pošleme domů prázdný autobus. A jakkoli je toho tu spousta nezodpovězeného, nevysvětleného či jen zhruba nahozeného, přesto trvají více než sto čtyřicet minut, což je nášup, jemuž by slušela výrazná redukce. Jdou vlastně jakousi svojí vlastní, nekomplikovanou cestou, která možná nejvíc ze všeho připomíná apokalyptickou transkripci pohádky o Jeníčkovi a Mařence, kteří šli jako „proklatí milenci z dvanáctého obvodu“ do hlubokého lesa, kde statečné děvčátko vykostilo Babu Jagu, zatímco Jeníček se spíše cpal perníkem a vezl na vlně.
Jenomže tohle bylo jenom první kolo a Kapitol, který dobře ví, že naděje je silnější nežli strach, cítí, že již byla nedopatřením zažehnuta a nepochybně připravuje odvetný úder. A teď už hajdy do postýlek, děti. Když budete pozorně naslouchat, možná uslyšíte ukolébavku, tu jedinou, kterou Katniss umí: „S poduškou lístečků pod hlavou se ulož ke spánku…“ Přeji vám šťastné Hunger Games – a přežijte!
HUNGER GAMES. USA 2012, 142 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Gary Ross. Scénář: Suzanne Collinsová, Gary Ross. Kamera: Tom Stern. Hudba: T-Bone Burnett, James Newton Howard. Hrají: Jennifer Lawrenceová (Katniss Everdeenová), Josh Hutcherson (Peeta Mellark), Stanley Tucci (Caesar Flickerman), Donald Sutherland (prezident Snow), Woody Harrelson (Haymitch Abernathy), Wes Bentley (Seneca Crane), Wilow Schieldsová (Primrose Everdeenová). V kinech od 22. března 2012.
