Praha - Lebky už nejsou co dřív. Neděsí ani lidi nevybízí k rozjímání. Výtvarník Martin Salajka se rozhodl upozornit na původní význam dnes zprofanovaného motivu. Lebku na 160 způsobů vystavuje v Modřanské zvonici, místě více než vhodném - kdysi prostor galerie obklopovalo pohřebiště.
Inspiračních zdrojů maloformátových kreseb bylo několik - symbolismus, dekadence, hudba i estetika death metalu a také výtvarníci jako Josef Váchal nebo Alén Diviš. „Spousta lebek vznikla tak, že jsem na tričku někoho uviděl lebku. Když je člověk zpracovává a soustředí se na ně, vidí je všude kolem. Lebka je neuvěřitelně zprofanovaný symbol a já jsem si ho zprofanoval ještě víc,“ říká Salajka.
Lebka jako symbol smrti a vědomí konečnosti hraje svou roli v umění odpradávna. Dnes je ale spíš nepostradatelnou součástí popkultury a dekorací. „Jestli to není trošku tím, že společnost se snaží na smrt zapomínat a vytěsňovat ji, že si z ní udělala vlastně takový roztomilý symbůlek,“ odhaduje Salajka.
V sérii lebek experimentuje s nejrůznějšími technikami - nejčastěji používá akryl, ale také reje, škrábe, maluje injekční stříkačkou nebo voskem. Ponurost a syrovost ovšem zůstává u všech námětů. Leitmotivem jeho tvorby je zatím prý hlavně temnota. Doufá, že třeba jednou zjistí proč.
Lebky v Modřanské zvonici budou „strašit“ do 21. května.
