Praha – Česko je velmocí hypermarketů. V přepočtu na počet obyvatel jich nikde v Evropě není víc než u nás. Z tvrdé konkurence mezi řetězci ale profituje zákazník jen zdánlivě. Cenový boj totiž tlačí marže dodavatelů níž a níž a to nutí výrobce snižovat kvalitu.
První hypermarkety se v českých luzích a hájích začaly objevovat ve druhé polovině devadesátých let – tehdy se staly převratnou novinkou, která často zlikvidovala malé prodejce v okolí. Postupem času se hypermarkety etablovaly a dnes jich je v Česku téměř tři sta.
Na tisíc Čechů tak připadá 117 metrů čtverečních hypermarketové plochy – to je dvakrát víc než v sousedním Polsku. A dokonce víc než v Německu, které má větší kupní sílu.
„Máme největší koncentraci řetězců v Evropě v přepočtu na tisíc obyvatel. Řetězce sem přišly bez jakékoliv regulace,“ říká Andrej Babiš, generální ředitel potravinářského a zemědělského holdingu Agrofert.
Češi už nenakupují jinak než v akcích
Větší konkurence nutí obchodníky k cenovému boji, z něhož zdánlivě profituje zákazník. Proč zdánlivě? Protože někdy platíme nízké ceny na úkor kvality potravin. Jinde na cenový boj zase doplácí výrobci.
Jak upozorňuje Miroslav Koberna, řetězce si za dobu svého působení na českém trhu vychovaly spotřebitele tak, že má nakupovat v akcích – dnes nakupuje podle letáků více než třetina českých zákazníků. A některých druhů zboží – třeba vybraných cukrovinek nebo kávy – se tímto způsobem prodá až 80 procent.
Ani velká koncentrace řetězců ale nezaručí, že jsou skutečně všem dostupné. Podle Zdeňka Juračky ze Svazu obchodu a cestovního ruchu není problém jenom v počtu hypermarketů, ale také v jejich rozmístění. To je značně nerovnoměrné. Do některých odlehlých vesnic tak musejí stále dojíždět pojízdné prodejny dotované z obecního rozpočtu. Nejbližší kamenný obchod s potravinami totiž bývá i několik kilometrů daleko.
