Podle průzkumu, který pro Českou televizi vypracovala agentura Median, si přeje česko-čínské vztahy na současné úrovni zachovat polovina respondentů a víc než čtvrtina dotázaných stojí o jejich utužení. Pro oslabení vztahu Česka a Číny je jednadvacet procent dotázaných.
Na kvalitativně novou úroveň se spolupráce mezi Prahou a Pekingem dostala za stávající trojkoaliční vlády Bohuslava Sobotky a loni o Velikonocích ji završila pražská návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, při které došlo k podpisu smlouvy o strategické spolupráci. Šéf tuzemské diplomacie a volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek proto spíše příznivý ohlas na česko-čínské vazby v předvolební debatě ČT24 uvítal.
ČSSD: Bez Číny ve světě nevyřešíte nic
Sociálnědemokratický přístup se v tom ale zásadně střetl s pohledem Strany zelených, jejíž středočeský volební lídr Petr Štěpánek kritizoval přepjatý význam, který se spolupráci s Čínou přisuzuje. „Demokratické Japonsko, desetkrát menší než Čína, u nás investovalo 120 milionů korun - desetinásobek toho, co investovala Čína. A my se neustále klaníme před nedemokratickou Čínou a podíl Japonska opomíjíme,“ upozornil.
Zelení: Měli bychom být svědomím světa
Podle Zelených by Česko mělo v první řadě využít svého postavení k tlaku na dodržování lidských práv, která asijský komunistický gigant soustavně porušuje. „Ve věcech lidských práv je díky odkazu Václava Havla pověst České republiky stále velmi silná. Máme pověst morálního arbitra a neměli bychom z toho ustupovat. Naopak bychom měli být svědomím Evropy a světa, tak jako jsme byli v minulosti,“ prohlásil Štěpánek.
Kritika současného vztahu Česka k Číně zazněla i od zástupce Pirátů Mikuláše Peksy. „Popíráním nebo zamlčováním porušování lidských práv si nezískáme přátele, pouze se stáváme sluhy,“ prohlásil s tím, že jeho strana podporuje symbolickou i konkrétní pomoc disentu v autoritářských státech, Čínu nevyjímaje.
„Před nikým se neklaníme,“ kontroval Zaorálek (ČSSD). „S čínskými představiteli jsem strávil hodně času, že jsme se bavili právě o lidskoprávních otázkách. Do doby, než přišla tato vláda, se dialog nevedl žádný.“

Předvolební debata ČT24 - téma zahraniční politika
ODS: Prohlášení čtyř bylo servilní
Skepse k česko-čínské spolupráci zaznívala i kvůli říjnovému prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů. V něm se prezident Miloš Zeman, předsedové parlamentních komor Milan Štěch (ČSSD) s Janem Hamáčkem (ČSSD) a premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) přihlásili k tomu, že Česko uznává jednotnou Čínu včetně Tibetu coby její součásti.
Reagovali tak na čínské výhrady k setkání ministra kultury Daniela Hermana s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou. To by se podle „prohlášení čtyř“ nemělo považovat za výraz změny oficiální politiky Prahy vůči Pekingu.
Kritika k prohlášení, pod nímž byli vedle Zemana podepsáni tři sociální demokraté, zazněla i od koaličního partnera – Pavla Šrámka z ANO. „Poklonkování Číně a akt, který se udál, byly opravdu nešťastné. Kdo východní národy zná, ten ví, že tuto servilitu nemají rády. Pak s vámi jednají z jiné úrovně,“ upozornil s tím, že to nakonec může mít i negativní dopad na obchodní vztahy.
I v tomto případě se ale Zaorálek ohradil. Setkání člena vlády s dalajlamou podle ministra Číňany nepříjemně překvapilo, a protože vnímají diplomacii velice rituálně, bylo je potřeba ujistit o tom, že ujednaná pravidla spolupráce nadále platí. „Nebylo to poklonkování,“ dodal Zaorálek.

Kde se vzal v Česku zájem o Tibet?
Čínská armáda vtrhla na území nezávislého Tibetu v říjnu 1950. Po povstání 10. března 1959 tam byl nastolen systém vojenských kontrolních výborů, od roku 1965 je Tibet čínskou autonomní oblastí. Podle svědectví mnoha aktivistů a pozorovatelů jsou v Tibetu stále porušována základní práva jako svoboda slova, politické a náboženské vyznání nebo kulturní identita. V důsledku cílené migrace čínských obyvatel se Tibeťané stali ve své zemi menšinou.
Do české zahraniční politiky vnesly otázku podpory a ochrany lidských práv listopadové dny a tandem ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera a prezidenta Václava Havla, kteří měli oba jako bývalí signatáři Charty 77 zkušenost s komunistickým kriminálem. Sama Charta 77 navíc vyzývala československé úřady k dodržování tzv. helsinského aktu, jejž ČSSR signovala a který se zavazoval právě k ochraně lidských práv.
Lidskoprávní problematika se tak na začátku 90. let stala jedním z hlavních témat československé (a později české) zahraniční politiky, Václav Havel opakovaně projevoval slova podpory opozičním aktivistům v zemích s nedemokratickým režimem (Čína, Kuba) a s dalajlamou ho pojilo osobní přátelství. Díky němu se také tibetský duchovní vůdce opakovaně účastní konference o lidských právech Fórum 2000.
Od akcentu na lidská práva tuzemská diplomacie začala ustupovat za vlád ODS, vztahy s Čínou ale zintenzivnil až kabinet sociální demokracie a ANO; za jeho působení došlo k opětovným cestám nejvyšších vládních představitelů do Číny, uzavření partnerství mezi Prahou a Pekingem i návštěvě čínského prezidenta v Česku.
Čína Číňanům, říká SPD. Nejsme etalon ochrany lidských práv, dodává KSČM
S tím, že je potřeba k Číně přistupovat specifickým způsobem, souhlasil i předseda KSČM Vojtěch Filip. „Není možné se soustředit na jednoho partnera a vynechat možnosti obchodovat jak na východ a na západ, tak na sever a na jih. Naše zahraniční politika musí jít všemi směry a mít speciální politickou linii vůči Spojeným státům, Číně a Ruské federaci. Pokud jde o lidská práva, máme si hlídat zejména ta vlastní. Není pravda, že jsme etalonem ochrany lidských práv,“ prohlásil.
Stejně vstřícné stanovisko k Pekingu zaujímá i SPD, podle kterého jsou úvahy o lidských právech pouze českým, vnitropolitickým nástrojem, který má poškodit zájmy tuzemských exportérů. „Lidská práva a byznys považujeme za dvě spolu víceméně nesouvisející linie. Lidská práva jsou napadána v mnoha zemích, nejen v Číně, ale i v Saúdské Arábii, do které se nikdo netrefuje. Buďme féroví. Čína patří Číňanům,“ prohlásil lídr její pražské kandidátky Jiří Kobza.
Do předvolebních debat jsou představitelé politických stran a hnutí zváni na základě výsledků výzkumu, který pro Českou televizi vypracují agentury Median a Kantar TNS CZ. Klíčem k účasti hostů v předvolebních debatách je jejich pořadí v rámci výzkumu celostátního volebního potenciálu.