Žáby žijící ve městech kvákají jinak a lépe než jejich kolegyně žijící v přírodě. Nečekaný příklad úspěšné adaptace zvířat a jejich komunikační strategie na městské prostředí zveřejnil kolektiv amerických vědců v odborném časopisu Nature Ecology & Evolution.
Rozdíl je podle zoologů způsoben tím, že žáby nemají ve městech přirozené nepřátele, kteří výskyt své kořisti zjišťují právě podle charakteristického skřehotání. Žabí samci tak mohou v městském prostředí lákat samičky k páření delším a intenzivnější kvákáním, než je tomu ve volné přírodě.
Milostné zpěvy žab zaznívající ve městech jsou podle vědců nejen intenzivnější, ale dokonce líbeznější a rafinovanější. Šance na získání partnerky je v jejich důsledku třikrát větší než v přírodě, kde tito obojživelníci musejí své pudy krotit v obavě z vyzrazení. Útok dravců může být okamžitý.
Kvákání láká partnerky i predátory
Žabí skřehotání láká v přírodě velké množství různých predátorů. Typicky se jedná například o netopýry nebo parazitické komáry. Zejména v deštných pralesích musejí žabí samci pečlivě vyvažovat mezi touhou přilákat družku a pudem sebezáchovy, ukázala studie. Ve městech a jejich okolí ale predátoři vlastně neexistují, a tak se žabí samci mohou naplno projevit.
Dalším důvodem je, že žabí samci musí vložit do volání více energie. Žab žije mezi domy mnohem méně než v přírodě, takže je pro žabáky složitější najít si partnerku.
Nové vědecké poznatky přinesl výzkum, při němž vědci nahráli skřehotání žabích samců ve městě a v lese. Na pořízený zvukový záznam pak lákali v laboratorních podmínkách žabí samice. Městské kvákání přilákalo 75 procent samic, přírodní jen 25 procent. Atraktivnější samce rozeznaly jak městské žáby, tak i samice žijící v přírodě.
