V posledních desetiletích himálajské ledovce ztrácejí led desetkrát rychleji než v minulosti. Vědci z univerzity v Leedsu to prozkoumali za dobu sedmi set let.
Himálajské ledovce tají stále rychleji. Ohrožuje to zásobování vodou milionů lidí v Asii
Tato studie ukazuje, že himálajské ledovce se zmenšují mnohem rychleji než ledovce v jiných částech světa, tempo úbytku vědci označují za „výjimečné“.
V práci, která vyšla v odborném časopise Scientific Reports, rekonstruovali autoři rozlohu téměř patnácti tisíc himálajských ledovců od doby takzvané malé doby ledové, tedy od středověku. Vědci spočítali, že ledovce od té doby ztratily přibližně 40 procent své plochy, z maximálních 28 tisíc kilometrů čtverečních na dnešních přibližně 19 600 kilometrů čtverečních.
Během tohoto období také ztratily 390 až 586 kilometrů krychlových ledu, což odpovídá množství ledu, které se dnes nachází ve středoevropských Alpách, na Kavkaze a ve Skandinávii dohromady. Podle výpočtů týmu voda uvolněná táním zvýšila hladinu moří na celém světě o 0,92 až 1,38 milimetrů. Zásadní ale je, že se tempo tání rychle zvyšuje.
Hlavní autor článku Jonathan Carrivick uvedl: „Hora Lobuche je v současnosti nejrozsáhlejším geologickým nalezištěm na světě. Naše výsledky jasně ukazují, že led z himálajských ledovců teď ubývá rychlostí, která je nejméně desetkrát vyšší než průměrná rychlost v minulých staletích. Toto zrychlení tempa úbytku se objevilo teprve v posledních několika desetiletích a souvisí se změnou klimatu způsobenou člověkem.“
Třetí pól planety
Himálaje jsou po Antarktidě a Arktidě místem, kde je na naší planetě třetí nejvyšší množství ledovců na světě, někdy se proto tomuto pohoří říká jen s lehkou nadsázkou „třetí pól“.
Zrychlené tání himálajských ledovců má významné důsledky pro stovky milionů lidí, kteří jsou závislí na hlavních asijských říčních systémech, a to nejen z hlediska pěstování potravin, ale také energie. Mezi nejdůležitější řeky, které získávají svou vodu z těchto hor, patří Brahmaputra, Ganga a Indus.
Autoři pro svůj výzkum použili satelitní snímky a digitální výškové modely. Díky nim vytvořili podobu ledovců v době před čtyřmi až sedmi sty lety. Satelitní snímky odhalily horské hřebeny, které označují bývalé hranice ledovců, a vědci použili geometrii těchto hřebenů k odhadu někdejšího rozsahu ledovce a výšky ledového povrchu. Porovnáním rekonstrukce ledovce s jeho současným stavem určili objem, a tedy i úbytek hmoty mezi malou dobou ledovou a současností.
Kde je nejhůř
Himálajské ledovce obecně ztrácejí hmotu nejrychleji ve východních oblastech, například ve východním Nepálu a Bhútánu severně od hlavního rozvodí. Studie naznačuje, že tyto rozdíly jsou pravděpodobně způsobeny rozdíly v geografických vlastnostech na obou stranách pohoří a jejich interakcí s atmosférou, což má za následek odlišné počasí.
Himálajské ledovce také rychleji ubývají tam, kde končí v jezerech, než tam, kde končí na pevnině. Příčinou jsou teplotní vlastnosti těchto jezer. Jejich počet a velikost se zvyšuje, takže lze očekávat další zrychlování úbytku hmoty, varují vědci.
Podobně rychleji ztrácejí hmotu i ledovce, které mají na svém povrchu značné množství skal a balvanů, také ony lépe přitahují teplo.
Spoluautor výzkumu Simon Cook dodává, že výsledky studie jsou v souladu se zkušenostmi lidí: „Lidé v tomto regionu už nyní pozorují změny, které přesahují vše, čeho byli svědky po celá staletí. Tento výzkum je jen nejnovějším potvrzením toho, že se tyto změny zrychlují a že budou mít významný dopad na celé národy a regiony.“