Lidé sdílejí podle bezpečnostního experta Libora Kutěje s ostatními obrovské množství informací, které pomáhají cizím zpravodajským službám. A nejsou si tohoto rizika vědomí – už jen proto, jak rychle se technologie vyvíjejí. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) tento týden varoval před posíláním systémových a uživatelských dat do Číny.
NÚKIB se obává ovlivnění tuzemské kritické infrastruktury, tedy třeba energetiky, dopravy, zdravotnictví či veřejné správy. Čínská vláda může zasahovat i do chodu tamních firem a potažmo využít systémy s čínskými technologiemi ke špionáži v Česku. Tuzemský bezpečnostní expert Libor Kutěj v rozhovoru pro ČT popsal, jak tyto hrozby mohou vypadat a jak se týkají běžných lidí.
NÚKIB upozorňoval na hrozbu vycházející z čínských technologií a zájmů Pekingu v zahraničí už v minulosti. „Nová výzva přichází v návaznosti na to, jak se posunul v poznání. Domnívám se, že je to něco, co rozšiřuje radu, jakým způsobem s tím pracovat,“ řekl expert.
„Čínské služby nemají zájem jen o to, jaké informace si lidé mezi sebou mohou vyměňovat. Jsou to i osobní data uživatelů, identifikace jejich kontaktů, ale třeba i geolokace,“ zmiňuje. A ani to není všechno, podle Kutěje je v současné době stále větší zájem o takzvaná biometrická a komunikační data. Biometrická data jsou vlastně všechno, co se dá o uživateli telefonu zjistit: snímky osoby, biometrický podpis, záznam hlasu a tak dále. Komunikační data jsou časy přístupů, jejich frekvence a přístupové body, které lidé využívají pro komunikaci. „Takže to nutně neznamená, že by se při sběru těch komunikačních dat zajímali o obsah té komunikace,“ vysvětluje expert.
Co se s těmito daty děje a k čemu se dají použít? Podle Kutěje jsou důležitá třeba ze zpravodajského hlediska, na jejich základě se totiž dají vytvářet takzvané behaviorální vzorce – tedy se dá rekonstruovat, a dokonce i předpovídat, jak se jedinci i celé skupiny chovají. Využití pak může být velmi různorodé: „Může to být z hlediska marketingového nákupní chování, můžou to být nějaké osobní nebo ideologické preference. Dají se z toho mapovat I sociální vazby,“ říká Kutěj.
Pro NÚKIB je ale podle něj klíčová zřejmě ještě jiná úroveň. A tou je kritická infrastruktura a cokoliv, co by ji mohlo v budoucnu narušit.
Nejčastějším zařízením, o které se může Čína zajímat, je podle něj logicky mobilní telefon, ale ani to není všechno. V současné době je totiž zařízení, která sbírají data o svých uživatelích a připojují se k internetu, mnohem více – hodně toho podle Kutěje mohou prozradit například chytré hodinky. V minulosti byla v zahraničí data z nich využita například k identifikaci amerických vojenských základem, když vojáci zveřejňovali data o tom, kudy pravidelně běhali.
„Ale dnes je zde i začínající a stále více moderní internet věcí, to znamená ovládající přístroje v domácnosti, které fungují na dálku bez bezprostředního přístupu,“ doplňuje expert.
Co se s daty děje
Pokud jde o marketingové využití dat, čínská strana se může snažit získat co nejvíce spotřebitelů – jednak tím může zbohatnout, ale současně to může poškodit ekonomickou situaci země, kterou sleduje. Z velkého množství dat o chování spotřebitelů se dá podle Kutěje získat například strategie, jak potenciální klienty nejlépe najít a jak je oslovit.
„Zpravodajské služby se nezajímají tolik o marketingové záležitosti, i když ty nástroje, které používají, jsou stejné nebo velmi blízké dalšímu využití – zpravodajskému,“ podotkl Kutěj. Škála možností je prý velmi široká, vypíchnul by dvě.
Tou první je podle něj výběr vhodných osob nebo skupin, ale především jednotlivců z těchto vybraných skupin. Data slouží „k tomu, aby byly získány informace, které umožňují vyhodnotit tuto osobu z pohledu jejího potenciálního zájmu a možnosti pracovat ve prospěch zpravodajské služby“, vysvětluje Kutěj. To podle něj znamená získat o ní taková data, která čínské straně řeknou, že to je osoba, kterou hledají, a pak ji mohou bezpečně oslovit a zkusit ji získat jako agenta, aniž by tím vystavili hrozbě vlastní zpravodajskou síť.
„Druhá věc je schopnost realizovat nějaké vlivové operace,“ pokračuje Kutěj. Zpravodajské služby při nich vždy zjišťují na větším vzorku populace, jaké názorové spektrum při nich oslovit, jaké narativy lze uplatnit, jaký je hodnotový systém té země nebo určité cílové skupiny, na niž cílí. „A to je samozřejmě něco, čemu lze přizpůsobit kampaň v rámci té vlivové operace.“
Nemusí se jednat vyloženě o přímé sympatizanty s Čínou, těch se podle něj v Česku moc nenajde, ale může se jednat například o lidi, kteří mají určitou nedůvěru v instituce českého státu. „Projevují se, řekněme, způsobem, který je méně loajální vůči liberální demokracii, vůči státním institucím, které ji zprostředkovávají v reálném životě,“ říká Kutěj.
Předvýběr pro vyhledávání takových lidí dnes provádějí algoritmy, které zpravodajská služba upraví podle toho, koho hledá. Můžou to být sympatizanti, nebo to mohou být osoby, které mají finanční potíže nebo které mají zdravotní problém, můžou to být osoby, které jsou v nějaké komunitě.
„No a samozřejmě jsou ještě zkoumány možnosti té osoby nebo těchto osob k tomu, aby měly informace z prostředí, které tu službu zajímají,“ zdůrazňuje expert.
Rozdílné zájmy Číny a Ruska
Každá zpravodajská služba získává takové informace a taková data, která jsou v souladu s jejími strategickými cíli. „Když se podíváme na Čínu, pak má jiné zájmy ve vztahu k Tchaj-wanu, nepochybně má jiné zájmy k sousedním zemím, jako je třeba Vietnam, a zcela jiné zájmy, které se vztahují k Evropské unii, České republice,“ vypočítává Kutěj.
Z toho podle něj vyplývá i rozdíl oproti například tomu, co zajímá Rusko a jeho tajné služby. „Kdybychom provedli takové makro srovnání třeba Rusů a Číňanů, tak v té nejobecnější rovině Rusové mají zájem o destrukci jakési loajality veřejnosti vůči Evropské unii, vůči institucím, vůči této samotné organizaci a podobně. A samozřejmě ve vztahu k Severoatlantické alianci je to ještě bohatší.“
Peking podle Kutěje takové zájmy nemá. „Evropskou unii potřebuje jako trh, potřebuje tady být úspěšný. Je to relativně velký trh,” konstatuje expert a dodává, že „hlavním zájmem Číňanů je, aby sami sebe ukazovali jako partnera nejen vládám, ale i partnera lidem.“
Což může vypadat zjednodušeně třeba jako koncentrovaná tvrzení „naše výrobky jsou dobré, kupujte je“ nebo „podívejte se, jak jsou cenově výhodné a kvalitou zcela srovnatelné s těmi, na které jste byli zvyklí dosud“. To je podle Kutěje primární zájem Číny.
Co s tím
Kutěj je skeptický k tomu, jestli naše společnost dokáže najít zadní vrátka u všech zneužitelných přístrojů a aplikací a jestli je vůbec schopná rizika posoudit adekvátně. „Je to o nás, je to o nás jako osobách, jako lidech,“ říká. „Jsme zodpovědní za své rodiny, jsme zodpovědní za společenské prostředí, ve kterém žijeme,“ uvedl.
Doporučuje tedy v životě zdrženlivost zejména v prostředí sociálních sítí, ale i v reálném světě.
„Když máme nějaký tělesný nedostatek, tak s ním asi nejdeme na koupaliště a nechlubím se tím. To je něco, co by mělo být přirozené, ale my si to úplně neuvědomujeme a neřešíme, co všechno o sobě prozrazujeme.“
Podle Kutěje si spousta lidí neuvědomuje, jak sítě, které se vzájemně propojují a sdílejí data, vlastně fungují. Sdílejí tak data, informace, svůj život, aniž by je napadlo, jak je to využitelné. „Co se týče laiků, čili běžných uživatelů, tam jsem velmi skeptický, protože je to o jakýchsi návycích, které jsme na sociálních sítích a v běžném digitálním světě získali. Těžko se jich budeme zbavovat, pokud je to vůbec možné,“ uvedl v rozhovoru.
Optimističtější je ohledně NÚKIB, který podle něj přijde s dalšími varování a upozorněními – a to nejen veřejnými, jako bylo to poslední, ale také interními, která cílí na jednotlivé instituce státu, jež mohou být nějak zranitelné.
