Japonsko prohlubuje obrannou spolupráci s Filipínami i Jižní Koreou. Asijská země masivně zbrojí v době nebývalého zhoršení vzájemných vztahů s Čínou. Ta po výrocích Tokia ohledně Tchaj-wanu vede soustavnou diplomatickou i ekonomickou válku proti Japonsku. Oba znesvářené státy se snaží dostat na svou stranu Spojené státy.
„To, co začalo jako diplomatický spor o Tchaj-wan, se spirálovitě mění v něco strukturálního. Dvě asijské mocnosti se odklánějí od koexistence v regionálním řádu založeném na pravidlech a směřují ke strategické konkurenci,“ řekla listu The Japan Times Elli-Katharina Pohlkampová, expertka na Japonsko z Evropské rady pro zahraniční vztahy.
Nová japonská premiérka Sanae Takaičiová začátkem loňského listopadu v parlamentu prohlásila, že případný čínský útok na Tchaj-wan by znamenal situaci ohrožující přežití její země, která by tak mohla vojensky zasáhnout, respektive uplatnit právo na kolektivní sebeobranu na základě zákona z roku 2015. Čínský diplomat v Ósace Süe Ťien v prvotní reakci na síti X napsal, že „nemáme jinou možnost než bez váhání uříznout ten špinavý krk, který se do toho plete“. Příspěvek byl později smazán.
Dějinné křivdy
Čínsko-japonské vztahy poznamenala krvavá historie. „Jen velice stěží si lze představit dva historicky více znesvářené národy, než jsou Číňané a Japonci, včetně resentimentů, komplexů kulturní nadřazenosti a dějinných křivd,“ řekl ČT24 sinolog Martin Kříž.
Koncem 19. století spolu vedly Japonské císařství a říše Čching válku, jež skončila v roce 1895 čínskou porážkou a ztrátou jejího vlivu v Koreji a na Tchaj-wanu. Zášť z této ztráty si nesou Číňané dodnes. Tokio následně ovládalo Tchaj-wan až do druhé světové války.
Japonské císařství se snažilo proměnit Tchaj-wan v „modelovou kolonii“, nastolit pořádek, vybudovat na ostrově infrastrukturu a vytvořit moderní ekonomiku. Díky tomuto úsilí se stal Tchaj-wan nejvyspělejší oblastí v regionu mimo Japonsko. Kolonizátoři nicméně nemilosrdně potlačovali místní opozici, nutili obyvatele učit se japonsky a přijmout jejich kulturu, uvádí server Fair Observer.
Hořké vzpomínky mají Číňané rovněž na japonskou invazi do Mandžuska v roce 1931 a druhou čínsko-japonskou válku, která trvala od roku 1937 do roku 1945, kdy skončila pokořením Tokia. Během konfliktu došlo k masakru v Nankingu a rabování, znásilňování, mučení a vraždění stovek tisíců civilistů japonskými silami.
Asijské země normalizovaly vztahy až v roce 1972. Podle expertky Pohlkampové se jim dlouhodobě dařilo udržovat sice křehkou, ale stabilní koexistenci založenou na diplomacii a vzájemné ekonomické závislosti. Tokio i Peking se přitom vyhýbaly zásadním otázkám týkajícím se regionálního uspořádání, územních sporů, vojenské rovnováhy nebo právě statusu Tchaj-wanu.
„Prohlášení Takaičiové prolomilo tento křehký status quo tím, že jasně vyjádřilo to, co předchozí vlády záměrně neřešily,“ podotkla Pohlkampová s tím, že k tomuto vývoji se již nějakou dobu schylovalo.
Čína jako „největší strategická výzva“
Už japonské strategie národní bezpečnosti a obrany z roku 2022 označily Čínu za „největší strategickou výzvu“ a zároveň zdůraznily bezpečnostní význam situace na Tchaj-wanu. Před několika týdny japonská diplomacie ostře kritizovala čínské snahy o vybudování nových „struktur“ ve Východočínském moři.
Čínská pobřežní stráž loni téměř denně hlídkovala u ostrovů Senkaku ve Východočínském moři, které spravuje Japonsko a které si nárokuje Peking, upozornila v této souvislosti agentura Reuters.
„Je krajně politováníhodné, že Čína prosazuje jednostranný rozvoj ve Východočínském moři, zatímco výlučná ekonomická zóna a kontinentální šelf dosud nebyly vymezeny,“ konstatovala japonská diplomacie. Tokio zároveň vyzvalo Peking, aby postoupil v naplnění dohody o společném rozvoji oblasti uzavřené v roce 2008.
Rychle rostou i čínské vojenské výdaje. Před deseti lety činily 145 miliard dolarů (29,73 bilionu korun), loni to už bylo skoro 270 miliard dolarů (55,38 bilionu korun). Přibývají rovněž čínské zásoby mezikontinentálních balistických střel schopných nést atomové bomby. Peking se současně snaží své síly modernizovat.
Japonská vláda loni v prosinci schválila rekordně vysoký obranný rozpočet v přepočtu ve výši 1,19 bilionu korun, který cílí na posílení odvetných schopností a pobřežní obranu pomocí raket země-loď a bezpilotních letounů.
Takaičiová, která nedávno rozpustila parlament, aby se pokusila v předčasných volbách posílit pozici své vlády, je známá svými „jestřábími“ postoji vůči Pekingu a podle expertů nemá v tuto chvíli mnoho důvodů ustupovat. Podle průzkumů z konce prosince její administrativu i přes spor s Pekingem podporuje sedmdesát procent dotázaných, píší Japan Times.
Klíčová obranná dohoda s Filipínami
Letos v lednu Tokio podepsalo novou obrannou dohodu s Filipínami, jež umožní v případě nutnosti rychlý přesun munice, paliva i potravin mezi armádami. Ujednání je dalším krokem k prohloubení vojenské spolupráce mezi oběma zeměmi a součástí širšího úsilí Tokia o rozšíření jeho bezpečnostních vztahů v celém Indo-Pacifiku, podotýká magazín Foreign Policy.
V rámci programu spuštěného před třemi lety Tokio poskytuje bezpečnostní pomoc pěti zemím jihovýchodní Asie – Filipínám, Indonésii, Malajsii, Thajsku a Východnímu Timoru – a také Srí Lance, Tonze a Papui-Nové Guineji.
Manila už v minulosti uzavřela s Japonskem pakt, jenž umožňuje ozbrojeným silám obou zemí legálně vstupovat na území druhé země a provádět tam operace. Nově by Filipíny mohly získat od Tokia kromě lodí pobřežní stráže a námořního vybavení rovněž válečné lodě či rakety protivzdušné obrany.
Tato opatření mají za cíl zajistit si ochranu před čínským nátlakem, jelikož obě země čelí čínským nárokům na své teritoriální vody. Na Tchaj-wanu navíc žije asi 190 tisíc Filipínců, které by mohl případný konflikt zasáhnout.
Filipínská ministryně zahraničí Theresa Lazarová poznamenala, že obě země uznávají „hodnotu prosazování právního státu, včetně svobody plavby a přeletů, zejména v Jihočínském moři“. Čínská reakce na nejnovější dohodu byla vyostřená, přičemž diplomacie varovala před obnovením „japonského militarismu“.
Peking Tokiu po výrocích Takaičiové o Tchaj-wanu vyhlásil diplomatickou „válku“, kdy v dopisech OSN varoval před hrozbou „ozbrojené intervence“ na Tchaj-wanu a „vážného porušení mezinárodního práva“. Zároveň naznačil podporu územním nárokům Jižní Koreje, která má za své souostroví Tokdo/Takešima – stejně jako Japonsko.
Soul balancuje
Obě znesvářené země se také snaží získat na svou stranu klíčové spojence v regionu i na mezinárodním poli, mezi něž patří Soul. „Pragmatická diplomacie“ jihokorejského prezidenta I Če-mjonga je tak podrobena zkoušce. V posledních týdnech se I sešel s čínským vládcem Si Ťin-pchingem i s Takaičiovou.
I přesto, že se mezi ně Peking snaží vrazit klín, lídři Jižní Korey a Japonska podle magazínu The Diplomat vyjádřili ochotu překonat „historickou zátěž“ a přijmout pragmatický a na budoucnost orientovaný přístup k posílení hospodářských vazeb a také k třístranné spolupráci mezi Japonskem, Jižní Koreou a USA.
I nicméně předtím po setkání s čínským vůdcem pro změnu oznámil „úplné obnovení vztahů mezi Jižní Koreou a Čínou“, zatímco Si hovořil o „nové éře“. Soul se tak snaží uprostřed napětí udržet křehkou rovnováhu, poznamenal Diplomat.
Japonský ministr obrany Šindžiro Koizumi řekl minulý týden svému jihokorejskému protějšku Ahn Gyu-backovi, že spolupráce v oblasti obrany mezi oběma zeměmi a se Spojenými státy je důležitější než kdy jindy. Tokio a Soul nově oznámily, že prohloubí spolupráci v obraně, včetně umělé inteligence a dronů.
Trump chce „deal“ s Pekingem
Ačkoli Takaičiová po svých výrocích hledala u Trumpa jasnou podporu, americký prezident se k situaci veřejně nevyjádřil, všímá se list Japan Times. Podle serveru Politics Today se USA snaží vyvážit svou pozici garanta bezpečnosti Japonska s potřebou svého velkého konkurenta Čínu neodehnat od stolu.
Podle médií Trump během telefonátu koncem listopadu požádal japonskou premiérku, aby se vyhnula další eskalaci, jelikož chce uzavřít s Pekingem velkolepou obchodní dohodu během plánované dubnové schůzky se Si Ťin-pchingem v čínské metropoli. Trump proto v posledních měsících zaujal vůči komunistické mocnosti znatelně mírnější postoj než ve svém prvním funkčním období.
„Myslím, že je naprosto pravdivé, že Trump zmírňuje tlak na Čínu v naději na obchodní dohodu, která mu pomůže získat zpět podporu farmářů a celkově podpořit americký export, a to Pekingu umožňuje šikanovat Japonsko tvrději, než by jinak mohl,“ řekl Japan Times expert na Japonsko James Schoff ze Sasakawa Peace Foundation USA.
Ekonomický nátlak
Čína mezitím vyvíjí na Tokio silný ekonomický tlak, kdy vyzvala turisty i studenty, aby nejezdili do Japonska, zrušila představení japonských umělců i kulturní výměny. „Statisíce zrušených a vrácených letenek poukazují na významné potenciální ztráty japonských příjmů z cestovního ruchu,“ píše web Politics Today.
Jedním z prvních kroků Pekingu bylo obnovení zákazu dovozu japonských mořských plodů. Začátkem ledna pak s okamžitou platností zakázal vývoz zboží dvojího užití, včetně některých prvků vzácných zemin, do Japonska. Mezi tyto technologie, produkty nebo software s vojenským i civilním využitím patří pokročilé materiály, polovodiče a chemické komponenty, které jsou nezbytné pro moderní ekonomiky, ale mohou také posílit vojenské schopnosti země.
Nové kontroly vývozu by mohly mít dalekosáhlé důsledky pro Japonsko, zejména pro jeho životně důležitý automobilový průmysl, poznamenal magazín Diplomat. Tokio je na Číně téměř zcela závislé, pokud jde o těžké vzácné zeminy, jako je terbium a dysprosium.
Japonsko v reakci odsoudilo zákaz vývozu jako neslučitelný s mezinárodními obchodními normami a snaží se snížit závislost na Pekingu. V pondělí tamní vláda oznámila, že během zkušební mise se podařilo vylovit sediment obsahující minerály vzácných zemin z hloubky šest tisíc metrů, informoval server France 24.
„Velká část japonských úspěšných technologických společností má své výrobní kapacity v pevninské Číně a něco podobného se týká i firem na Tchaj-wanu. To má pochopitelně i politické dopady. Na dlouhodobém ozbrojeném konfliktu by prodělali všichni a toho jsou si vědomi na obou stranách. Nelze samozřejmě vyloučit krátkodobé iracionální krize, ale i ty jsou v globálně propojené západní ekonomice odsouzeny ke krátkodechosti,“ míní sinolog Kříž.
Vojenské provokace
Začátkem loňského prosince Tokio oznámilo, že čínské stíhačky dvakrát za den zaměřily radarem japonská armádní letadla nad mezinárodními vodami jihovýchodně od prefektury Okinawa, což vyvolalo obavy z neúmyslného vojenského střetu. Čína tehdy tvrdila, že japonské stroje „monitorovaly a obtěžovaly“ její stíhačky a že její letouny použily radary pouze k vyhledávacím účelům.
Podle Kříže nelze do budoucna vyloučit menší lokální roztržky a šarvátky s použitím vojenské síly omezeného rozsahu. „Horká fáze konfliktu je z dlouhodobého hlediska prakticky vyloučená, a to zejména kvůli charakteru vedení válek v 21. století. Ještě před sto lety bylo možné anexí území vydělávat, ale dnes při globálně propojené západní ekonomice je něco podobného prakticky vyloučeno. Výjimkou jsou možná surovinové základny v rozvojovém světě, ale to není případ ani Země vycházejícího slunce a ani Říše středu,“ upozornil Kříž.
Takaičiová se v posledních měsících snažila zmírnit dopad svých prohlášení týkajících se Tchaj-wanu a vyhýbala se další eskalaci, když uvedla, že její administrativa je „otevřená všem druhům dialogu“ s Pekingem. „Tyto dveře jsme nezavřeli,“ zdůraznila koncem prosince. Rozezlení v Pekingu ale neutišila a podle expertů nelze čekat, že se vztahy v blízké době vrátí před osudný výrok o Tchaj-wanu, píší Japan Times.
Aktuální úroveň vztahů odráží i odjezd pand, které mělo Japonsko propůjčené vždy na několik let od roku 1972. Nyní zůstává otázka příjezdu nových zvířat otevřená. Koncem ledna se s medvědy loučili lidé v Tokiu často se slzami v očích a stáli často hodiny ve frontě, aby je stihli spatřit. Čínská lidová republika používá pandy velké jako gesto dobré vůle vůči svým mezinárodním spojencům, ale i konkurentům již od svého založení v roce 1949, poznamenal server BBC News.
