Americký prezident Donald Trump v pondělním telefonickém hovoru požádal japonskou premiérku Sanae Takaičiovou, aby „neprovokovala Čínu v otázce svrchovanosti Tchaj-wanu“. Usiloval také o zmírnění jejích slov ze začátku listopadu. S odvoláním na středeční informaci deníku The Wall Street Journal (WSJ) to napsala agentura Kjódó. Takaičiová řekla, že Japonsko by v případě napadení Tchaj-wanu mohlo tomuto ostrovu přijít na pomoc.
Trumpova rada byla jemná a netlačil na Takaičiovou, aby své výroky odvolala, navrhl jí ale, aby svá slova zmírnila, napsal WSJ s odvoláním na osoby obeznámené s telefonátem. Japonský vládní zdroj podle Kjódó dodal, že oba politici mluvili také o spolupráci s cílem uklidnit spor mezi Japonskem a Čínou.
Diplomatická roztržka je podle WSJ nevhodným okamžikem pro Trumpa, který se snaží budovat vztahy s čínským vládcem Si Ťin-pchingem. Trumpovy rady jsou prý pro japonské představitele znepokojivé, což podle deníku naznačuje, že americký prezident nechce, aby otázka Tchaj-wanu ohrozila uvolnění napětí dosaženého při setkání se Siem minulý měsíc.
Ohrožen může být údajně i čínský slib nakupovat více zemědělských produktů od amerických farmářů, kteří byli tvrdě zasaženi obchodní válkou mezi Washingtonem a Pekingem.
Americký prezident si s premiérkou telefonoval v pondělí večer amerického času, pár chvil poté, co mluvil s čínským vůdcem. Ten Trumpovi řekl, že otázka připojení Tchaj-wanu je pro Peking důležitá z hlediska poválečného uspořádání světa. Dohodli se také na tom, že Trump v dubnu navštíví Čínu a Si na oplátku v průběhu příštího roku přijede do Spojených států.
Slovní přestřelka
Takaičiová 7. listopadu řekla, že čínský vojenský útok na Tchaj-wan by mohl představovat situaci ohrožující přežití Japonska, v níž by Tokio mohlo uplatnit právo na kolektivní sebeobranu na základě zákona z roku 2015. Čínský generální konzul v Ósace jí za to vyhrožoval uříznutím hlavy, načež Tokio podalo Pekingu protest. Čína zase naopak podala protest Japonsku, obvinila jej z provokací a pohrozila, že utrpí od čínské armády „zdrcující“ porážku, pokud by zakročilo.
Peking považuje demokraticky spravovaný Tchaj-wan za vzbouřeneckou provincii a za legitimní součást svého území, se kterou se znovu spojí, i kdyby to mělo být podle silou. Na ostrov vyvíjí vojenský tlak tím, že do jeho blízkosti pravidelně vysílá válečné lodě i letadla. Podle oficiální politiky jedné Číny, kterou Peking uplatňuje, na ostrově neexistuje samostatná politická entita. Tchaj-wan ale od roku 1949 funguje de facto nezávisle, má vlastní vládu a pořádá volby.
