Odkloněný let do běloruského Minsku znovu připoutal pozornost k režimu Alexandra Lukašenka. Cílem bylo zatknout běloruského opozičního novináře Ramana Prataseviče. On a jeho přítelkyně byli zadrženi a jsou ve vězení. Proti Lukašenkovi protestoval Pratasevič už v patnácti letech a už tehdy chtěl být novinář, vzpomínají jeho rodiče a věří, že se situace v Bělorusku změní k lepšímu.
Běloruské úřady minulou neděli odklonily let z Atén do Vilniusu a donutily jej k přistání v Minsku. Podle běloruských úřadů na palubě letadla byla bomba, kterou tam měli umístit radikálové z palestinského hnutí Hamás. „V ohrožení bylo 123 cestujících z různých zemí a šest členů posádky,“ odůvodnil běloruský vůdce Alexandr Lukašenko odklonění letu společnosti Ryanair za pomoci stíhačky.
Žádná bomba se ale při prohledání na letišti v Minsku nenašla. Policisté ale jevili zájem přímo o Prataseviče. „Jeden z očitých svědků řekl, že prostě přišli, ukázali prstem na Romu (Ramana) a zeptali se: Mluvíš rusky? On řekl ano. Tak pojďte s námi,“ říká Natalija Pratasevičová, matka zadrženého novináře.
Ta ve světle událostí vyzvala světové vůdce, aby jejího syna osvobodili. „Chci se na vás obrátit jako Ramanova matka, chci, abyste slyšeli můj pláč, pláč mé duše, abyste pochopili, jak je to pro nás teď těžké a jak prožíváme tuto absurditu, tuto situaci,“ řekla Natalija Pratasevičová podle agentury AFP při setkání s novináři v polské metropoli.
Západ incident odsoudil, přičemž řada politiků neváhala postup běloruského režimu označit za pirátství, únos či akt státního terorismu – Raman je ale stále v moci Lukašenkova režimu.
Pratasevič strávil necelý rok i v Česku, získal tu stipendium
Raman Pratasevič se do protestů proti běloruskému režimu zapojil už v patnácti letech. Jeho rodiče vzpomínají, že už tehdy se chtěl stát novinářem. Přál si referovat o událostech, které se v zemi děly. „Jednou ho zadrželi, podruhé dostal 10, pak 15 dní vězení,“ zmiňuje Natalija Pratasevičová. „Je přece jasné, že to bylo nebezpečné,“ dodává.
Raman se později dostal na studium žurnalistiky v Minsku, ze kterého jej ale po opožděném návratu ze stipendijního pobytu vyloučili. „Odjel do Česka, kde získal stipendium Václava Havla, byl tam devět měsíců. Jenže když se vracel, nic neletělo a do školy přijel s několikadenním zpožděním,“ popisuje matka novináře. „Nedali mu možnost opakovat zkoušku a vyhodili ho. To se stalo během půl hodiny,“ přibližuje.
Ani to ale Ramana neodradilo a začal pracovat jako novinář pro nezávislá média, například pro Rádio Svoboda nebo Euroradio. Strávil také rok na Ukrajině na Donbase, kde dokumentoval a fotil.
Novinářská práce v době propuknutí protestů v Bělorusku
V lednu 2020 požádal Pratasevič o politický azyl v Polsku. V exilu pak působil jako šéfredaktor informačního kanálu Nexta na síti Telegram. „Měl nějaké zdroje na ministerstvu vnitra, možná i v KGB. Dostal se k takovým informacím, které neměl nikdo od nás,“ říká Siarhiej Šupa z Rádia Svoboda.
Síť Telegram se stala populární v době, kdy v roce 2020 propukly v Bělorusku protesty vůči autoritářskému režimu Lukašenka a vůči výsledkům prezidentských voleb. „Všichni četli Telegram. Rychle reaguje – vteřina a už je to tam,“ popisuje Šupa.
Pratasevič s několika kolegy během letních protestů publikovali informace, kde se lidé mají sejít, co si vzít s sebou a jaké zásady dodržovat, aby se vyhnuli zadržení nebo zmlácení.
Zadržení
Šupa zmiňuje, že Pratasevič byl jeden z největších informačních – mediálních – nepřátel běloruského Lukašenkova režimu. „Proto ho hledali, sledovali, našli a chytli,“ říká.
Pratasevič i se svojí přítelkyní Sofijí Sapegovou, která má ruský pas, jsou ve vazbě, kde s nimi pracují běloruští vyšetřovatelé. „Ve výpovědích se přiznávám k organizování nepokojů ve městě Minsku,“ řekl na videonahrávce, která se krátce po zadržení objevila v běloruské státní televizi, přímo Pratasevič.
Záběr na něj je ale znepokojivý. Jeho rodiče mají podezření na zlomený nos, stopy po škrcení, vyražené zuby a přepudrovanou nateklou tvář. Lékaře k zadrženému mladíkovi nepouštějí, rodiče se bojí o život svého syna.
„Zákony teď v Bělorusku neplatí. Proto (Lukašenko) může dokonce, aby se pomstil…“ neskrývá emoce matka novináře.
„Může dostat tak do sedmi až deseti let vězení. Někteří političtí vězni byli osvobozeni na základě tlaku ze západu, ale Lukašenko je v situaci, kdy takovému tlaku nepodlehne,“ domnívá se polský novinář Michal Potocki. „Šancí je, pokud by nastala opravdu vážná ekonomická krize, musel by (Lukašenko) začít se Západem jednat,“ dodává Potocki.
Rodiče vězněného novináře vidí tlak zvenčí jako svoji jedinou naději a navzdory všem okolnostem věří, že vše dobře skončí. „Věříme, že se v naší zemi věci brzy změní k lepšímu. Tato víra nám dává sílu,“ říká novinářův otec Dmitrij Pratasevič.
Situace v Bělorusku
Velké loňské protesty v Bělorusku se podařilo Lukašenkovu režimu potlačit, v zemi se protestuje jen v menších skupinách. Teď se ale opět pozornost světa zaměřuje na Minsk. Pratasevič není prvním perzekvovaným novinářem. Ve vazbě je nadále například několik členů největšího nezávislého – v současnosti blokovaného – zpravodajského serveru Tut.by.
Když zemřel ve vězení, oficiálně na infarkt, ekologický aktivista Viťold Ašurak, změnil se jeho pohřeb ve veřejný protest. „V současné době máme ve věznicích tři tisíce lidí vězněných (z politických důvodů) pod různými obviněními,“ říká Dzianis Kuchynsky, který je poradcem lídryně běloruské opozice Svjatlany Cichanouské.
„Lukašenko ví, že jeho popularita byla i dříve velmi nízká. Byl autoritativním lídrem, ale teď musí poprvé v historii vládnout bez skutečné podpory veřejnosti,“ říká Potocki.
„Teď je tu (v Bělorusku) strach, nevíte s kým a o čem můžete mluvit. Kdo vás může udat a kdo jak zareaguje,“ popisuje Bažena Šamovičová, která se na chvíli vrátila do Běloruska, teď je ale v Polsku. Dřív se lidé radovali, byla slyšet v městech muzika, teď je ale v běloruských ulicích ticho, dodává aktivistka, která se rozhodla na protest držet hladovku.
Analytici a novináři se shodují v otázce budoucího vývoje v Bělorusku v jednom – karty má v rukách ruský prezident Vladimir Putin. Lukašenkův režim může přežít tak dlouho, jak dlouho jej Rusko bude podporovat.
