Nezávislé sdělovací prostředky tradičně dráždí autoritářské vládce a Alexander Lukašenko není výjimkou. Část z médií běloruský diktátor nechal zavřít, část novinářů raději zemi opustila. Ani za hranicemi ale nepřestali ve své činnosti. Právě zadržený Raman Pratasevič vedl vlivný kanál na síti Telegram.
Prezentuje se jako zachránce před chaosem, který by se pro svou vlast rozdal, sám oficiálně nic nevlastní a myslí jen na dobro Bělorusů. Osmdesátiminutový dokument Zlaté dno ale ukazuje jiného Alexandra Lukašenka – jako muže žijícího v přepychu i díky korupci a síti spřátelených oligarchů.
Video za dva měsíce na internetu vidělo skoro 6,5 milionu lidí. Pochází z dílny telegramového kanálu Nexta, čili sítě, kterou spoluzakládal a vedl Raman Pratasevič – v neděli za dramatických okolností zadržený novinář, který se momentálně nachází ve vazbě v Minsku. Právě kvůli hrozbě zatčení žil šestadvacetiletý muž od roku 2019 v litevském exilu.
Odtamtud pak loni koordinoval zveřejňování videí ze zásahů proti demonstrantům po zmanipulovaných prezidentských volbách. Lukašenko pro svou vládu v záběrech masových protestů viděl velké nebezpečí.
„Pratasevič byl takovou nepříjemnou 'vší v kožiše'. Lukašenko ho osobně naprosto nesnášel, rétorika Nextu pro něj byla naprosto nepřijatelná. Na druhou stranu Pratasevič nebyl politik, Lukašenkovi v přímém slova smyslu nekonkuroval. I v tomto ohledu můžeme ten čin považovat za zdvižený prostředníček Evropě, za vzkaz: Můžu si dovolit úplně všechno a stejně se mnou nic neuděláte. Když si zamanu zatknout novináře, i když bude v letadle cizí společnosti, tak to prostě udělám,“ odhaduje význam nedělní akce redaktorka Deníku N Petra Procházková, která se problematikou východní Evropy dlouhodobě zabývá.
U moci skoro tři dekády
Šestašedesátiletý Lukašenko vede zemi od roku 1994 a totalitárními metodami se netají. V loni v srpnu však usiloval o šestý prezidentský mandát v dosud nejslabší pozici. Výrazně ochladly i vztahy s jeho nejbližším partnerem – Ruskem, které dokonce obvinil z podpory opozice. Vladimir Putin přesto svého přítele nakonec podržel i po volbách, kdy v Bělorusku vycházely každý týden do ulic statisíce lidí. Do Minsku neposlal vojáky, ale peníze.
Prezidenti a premiéři zemí Evropské unie se v reakci na nedělní vynucené přistání v pondělí večer shodli na přijetí cílených sankcí vůči Bělorusku. Režim tyto sankce určitě využije ve své propagandě, myslí si Procházková. Nedomnívá se ale, že by sankce neměly smysl či že jsou kontraproduktivní.
„Pokud by se podařilo Bělorusko výrazně odříznout od euroatlantského prostoru, tak by to bylo pro Lukašenka nepříjemné. Vždycky zůstane část lidí, kteří uvěří Lukašenkově pohádce, že celý svět se proti nim spiknul. Když se lidem bude žít stále hůře a hůře, tak pozice Lukašenkova režimu bude vachrlatější. Otázkou je, jak důsledné sankce budou, jak dlouho budou trvat. Samozřejmě si musíme uvědomit, že i kdybychom Bělorusko totálně izolovali, tak je tady stále Rusko, přes které může Lukašenko část úmyslů realizovat,“ dodala.
