Rusko a Írán jsou v současnosti ekonomičtí i vojenští partneři. Zároveň se ale tyto země nemohou podporovat tak, jak by potřebovaly. Na jedné straně je totiž ruskou armádu zaměstnávající agrese proti Ukrajině, na druhé straně je napětí na Blízkém východě kolem Izraele a jeho bojů s Hamásem a Hizballáhem, do čehož je většinou spíš nepřímo zapojený Teherán. Eskalace obou na sobě nezávislých konfliktů tak vytváří bludný kruh výzev pro pragmatický vztah obou států, které spojuje především opozice proti Západu.
Vývoj na Blízkém východě a Ukrajině testuje vztahy Ruska a Íránu
Komplikace pro vztahy obou států způsobily především události posledních týdnů. Na straně Íránu to je slibovaná odveta Izraeli za zabití lídra teroristického hnutí Hamás Ismaíla Haníji, který zemřel po atentátu v Teheránu letos 31. července. Rusko na druhé straně řeší kromě své invaze na Ukrajinu nově také obranu kvůli protiofenzivě Kyjeva.
Moskva a Teherán se v posledních letech vzájemně vojensky podporují. Írán dodává Rusku mimo jiné dělostřeleckou munici nebo útočné drony Šahíd, které se od podzimu 2022 zapojují do ruské agrese vůči Ukrajině. Moskva Teheránu na oplátku posílá systémy protivzdušné obrany.
Oba státy potřebují zbraně, nechtějí se dělit
Kvůli invazi na Ukrajinu má Kreml zájem také o dodávky íránských balistických raket, doplňuje Wall Street Journal. Žádosti o ně ale zatím Teherán odmítá. Dodání několika set těchto zbraní z Íránu by přitom podle deníku znamenalo v ruské válce s Kyjevem zásadní obrat, protože takový nápor by ukrajinská protivzdušná obrana nemusela vydržet.
Dodávky íránských balistických raket do Ruska podle Wall Street Journal příliš nehrozí ani v budoucnu, a to nejen kvůli tomu, že Teherán sám zbraně potřebuje. Íránu by totiž hrozilo další zpřísnění už tak citelných sankcí ze strany západních mocností, připomíná analýza deníku.
Unijní sankce by podle něj mohly postihnout zákaz civilních íránských letů do Evropské unie. Jak zdůraznila expertka na Írán při think-tanku Evropské rady pro zahraniční vztahy Ellie Geranmajehová, Unie už předem označila balistické dodávky do Ruska za „spálení posledních diplomatických mostů“ mezi Teheránem a Bruselem.
Sankce proti Íránu plánuje ve stejném případě také skupina G7, dodává server Business Insider. Podle něj má jít konkrétně o opatření omezující právě výrobu a produkci vojenských dronů a raket.
Třebaže i tyto zákazy jako takové by íránskou ekonomiku vyloženě nepoložily, podle Geranmajehové se nebude Írán chtít úplně rozkmotřit se západními státy. A to přinejmenším v nejbližší době, než si vyjasní, jaká bude blízkovýchodní politika příští americké vlády vůči němu, dodala expertka. Kdyby ale přesto nastaly, dopadly by přísnější sankce citelně i na Rusko. To kvůli západním sankcím závisí na Íránu ekonomicky víc než kdy předtím, zdůraznila Geranmajehová.
Ruské páky na Írán
Kvůli neúspěšnému vyjednávání o balistických dodávkách z Teheránu začala Moskva nedávno užívat balistické střely neznámé kvality vyvinuté totalitním režimem v Severní Koreji. K přesvědčení Íránu mu nicméně zbývají silné páky – například spolupráce na Západem sankcionovaném íránském jaderném výzkumu.
Režim ruského vládce Vladimira Putina se tomu dlouho bránil, teď ale otevřeně zvažuje změnu postoje. Ve článku publikovaném letos v únoru to uvedl například předseda ruské Rady pro bezpečnostní a zahraniční politiku Sergej Karaganov. Doslova napsal, že by „Íránu mělo být dovoleno použít jaderné odstrašování Izraele, pokud upustí od myšlenky vyhladit Izrael“.
Třebaže taková podmínka není po nedávných událostech pravděpodobná, Moskva může Teheránu s jaderným programem radit i neoficiálně. A toho se představitelé Evropské unie vážně obávají, potvrdil pro Wall Street Journal nejmenovaný unijní zdroj.
Tajemník ruské bezpečnostní rady Sergej Šojgu a íránský prezident Masúd Pezeškján v Teheránu
Blízkovýchodní komplikace pro Moskvu
Írán by k podpoře Ruska mohla dle analýzy amerického deníku motivovat i vlastní slabá protiletecká obrana společně se zastaralou leteckou bojovou technikou. V tomto ohledu Kreml už dlouho slibuje Teherán podpořit. Dodávky stíhaček SU-35 ohlášené před několika lety ale Moskva zatím z neznámých důvodů nedotáhla. Některé stroje určené Íránu jsou podle Wall Street Journal stále zaparkované v hangárech na Sibiři.
Příliš slavné nejsou ani dodávky protileteckých systémů, píše deník. Ty typu S-300 útoky přesných izraelských stíhaček podle něj neodvrátí, dodávka pokročilejších systémů S-400 pak ještě domluvená nebyla. Ruská armáda je totiž sama potřebuje při útocích proti ukrajinským jednotkám, které navíc v uplynulých měsících několik takových systémů zničily, uvádí analýza.
Jak shrnul ředitel skupiny pro íránské plány v Mezinárodní krizové skupině Ali Vaez, Teherán svým chováním riskuje započetí totální války, k čemuž by potřeboval každou střelu. Rusku tak logicky nemůže nabídnout tolik, kolik by Moskva chtěla. Nehledě na to, že možnosti Ruska nabídnout dodávky jiného materiálu jsou kvůli jeho válce na Ukrajině limitované.
Válka na Blízkém východě by navíc podle Vaeze nejen zhoršila dodávky zbraní, ale Moskvě také zkomplikovala vztahy se zeměmi, které jí pomáhají zmírnit protiruské sankce. Takovými zeměmi jsou například Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty – které jsou mimo jiné regionálními rivaly Íránu.
Invaze proti Ukrajině Rusko oslabila
Wall Street Journal připomíná, že vztahy Moskvy a Teheránu začaly posilovat paralelně s oslabováním vazeb Ruska na Evropu po jeho anexi Krymu v roce 2014. Síly spojily při podpoře syrského režimu Bašára Asada. Ten by bez rusko-íránské podpory nepřežil, uvádí analýza.
Otevřená ruská agrese proti Ukrajině trvající už dva a půl roku vztah s Íránem podle deníku vyrovnala. Mezinárodní sankce proti Moskvě v podstatě vyvážily ty protiíránské. Podle serveru Business Insider navíc Teherán pomáhá Kremlu západní sankce obcházet, mimo jiné vyvážením sankcionované ruské ropy na svých lodích.
Moskvě celkově vzato invaze na Ukrajinu neprospěla a neprospívá, souhlasí analýza Wall Street Journal. Délka konfliktu podle deníku zpochybňuje auru vojensky zdatné mocnosti, upozornil pro deník íránista z Reichmannovy univerzity v Izraeli Meir Javedanfar. Dodal, že průběh invaze mění pohledem Teheránu Rusko ze silnějšího partnera na národ zoufale potřebující vojenskou pomoc víc než dřív.
Vleklý průběh války proti Ukrajině pak podle Business Insider ovlivňuje i dopady blízkovýchodních konfliktů na Rusko. Zatímco před několika lety Moskva těžila z nestabilních situací v Sýrii a Libyi, otevřený konflikt mezi Íránem a Izraelem by jí naopak uškodil, myslí si výzkumnice z amerického think-tanku RAND Michelle Griséová. Hrozící válka by podle ní výrazně omezila íránské vojenské dodávky, které Rusko potřebuje k udržení invaze. A zároveň by to byl Írán, kdo by potřeboval vojenskou podporu – a takovou poptávku by Rusko nemohlo naplnit, uvedla výzkumnice.
Spojenectví z rozumu a složitá minulost
Obě mocnosti spojuje spíše nepříliš zavazující úsudek „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Vojenské aktivity toho druhého tak oba státy veřejně nekomentují ani nepodporují, upozorňuje Wall Street Journal.
Státy pak v praxi podle něj často jednají protichůdně: zatímco třeba Izrael je pro Írán úhlavním nepřítelem, Rusko pěstuje se židovským státem vcelku přátelské vztahy, včetně bezvízového styku a přímého leteckého spojení. Pravidelné styky udržuje Moskva také s dalšími rivaly Teheránu: Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty.
Írán naproti tomu nikdy otevřeně nepřiznal, že Rusko vojensky podporuje. Když pak přišlo na hlasování ve Valném shromáždění OSN o odsouzení invaze na Ukrajinu, zástupce islámské republiky se zdržel a věc nekomentoval.
Historická nedůvěra
Přední odbornice Carnegieho nadace pro celosvětový mír Karim Sadžadpurová upozorňuje, že oba státy spojuje historická nedůvěra, kvůli které ani jeden z nich nebude riskovat své mocenské postavení k podpoře zájmů toho druhého. K posílení důvěry podle odbornice nepomohly ani ruské spekulace o podílu údajně prozápadních členů revolučních gard na květnové tragické nehodě, při které zahynuli tehdejší íránský prezident Ebráhím Raísí a ministr zahraničí Hosejn Amírabdolláhján.
Z ruského pohledu pak nedůvěru aktuálně přiživuje zvolení Masúda Pezeškjána novým íránským prezidentem. Pezeškján se profiluje jako o něco méně protizápadně orientovaný politik, který se podle svého prohlášení bude snažit zlepšit vztahy s Evropou i se Spojenými státy, vysvětluje analýza deníku Wall Street Journal.
Ředitelka euroasijské sekce na Institutu mezinárodních vztahů v Monterey Hannah Notteová si nicméně myslí, že spojenectví Íránu a Ruska se přese všechnu svou křehkost utužuje. Historická nedůvěra podle ní trvá, stále více ji ale převažuje společný cíl obou států. Tím je budování společného globální protipólu západním mocnostem, uzavírá Wall Street Journal.
