Útok teroristického hnutí Hamás na Izrael uvrhl Blízký východ do zmatku. Odveta Izraele se zřejmě neobejde bez invaze do Pásma Gazy, mezi diplomaty a představiteli západních zemí roste nervozita ohledně možné eskalace. Rusko útoky neodsoudilo, řešení konfliktu podle něj spočívá ve vzniku samostatného palestinského státu. Objevují se tak otázky, jakým způsobem chce Rusko chaosu využít – podpora Izraele Západem by totiž mohla vést ke snížení podpory Ukrajiny. Blízký východ přitom není jediným regionem, kde se o vlivu Ruska na rozdmýchávání střetů spekuluje.
V březnu roku 2006 přijal ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v Moskvě nezvyklou delegaci. Vedl ji tehdejší lídr extremistického hnutí Hamás, které jen několik měsíců předtím vyhrálo palestinské parlamentní volby.
Rusko, na rozdíl od velké části západního světa, nikdy neoznačilo Hamás jako teroristickou organizaci. Do Moskvy proto jeho představitelé od roku 2006 zavítali opakovaně, zřejmě naposledy zemi navštívili v loňském květnu.
Po sobotním útoku Hamásu na Izrael proto vyvstávají otazníky nad tím, zda Moskva o chystaném ataku věděla, či zda v něm teroristy dokonce nepodpořila.
Dárek Putinovi
Zdá se totiž, že krize na Blízkém východě nahrává Rusku do karet v jeho invazi na Ukrajině. Ukrajinská obrana by byla proti agresi z Východu bez pomoci západních spojenců významně slabší. A Moskva nyní předpokládá, že útok Hamásu na Izrael, který se odehrál na 71. narozeniny ruského lídra Vladimira Putina, podporu Západu Ukrajině oslabí. Nebo alespoň odvrátí pozornost spojenců.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov se už nechal slyšet, že předpokládá nevyhnutelné snížení financování Ukrajiny. „Proces pumpování kyjevského režimu zbraněmi z věcného, emocionálního, finančního a technologického hlediska vstoupí do sestupné tendence,“ řekl.
Zdá se, že podobného scénáře se obává také Kyjev. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že boj proti Rusku a islamistům považuje kvůli jejich spojenectví za jeden a ten samý. „Izraelští novináři, kteří byli na Ukrajině v Buče, teď říkají, že viděli to stejné zlo, jaké po sobě zanechalo Rusko. Stejné zlo. Jediný rozdíl je v tom, že tam je teroristická organizace, která zaútočila na Izrael, a tady je teroristický stát, který zaútočil na Ukrajinu.“
Zelenskyj také ve středu osobně přijel do Bruselu na jednání ministrů zahraničí NATO, aby se zúčastnil vyjednávání o další pomoci Ukrajině. Země před zimou potřebuje další zbraně, zejména posílit protivzdušnou obranu.
Rusko poskytuje politickou podporu, která Hamásu dává odvahu k násilnostem
Jedním z blízkých spojenců Ruska v invazi proti Ukrajině je Írán, který okupantům dodal tisíce sebevražedných dronů Šáhed. Írán přitom podporuje také Hamás. V rukou teroristů se v minulosti objevily i zbraně sovětské a ruské výroby. Jakou roli tedy hrála Moskva v bezprecedentním útoku, při kterém ozbrojenci překonali hranici Pásma Gazy, zavraždili stovky Izraelců a další desítky odvlekli do zajetí?
Experti předpokládají, že přestože se Kreml těší ze vzniklého chaosu na Blízkém východě, je nepravděpodobné, že by v přípravě útoku teroristů hrál nějakou roli. „Rusové byli aktivní na palestinské straně, a to už historicky. Sovětský svaz zaujímal vcelku propalestinský postoj. Ruské ministerstvo zahraničních věcí historicky zaujímá poměrně propalestinský postoj,“ uvedla pro Rádio Svobodná Evropa odbornice na ruskou politiku na Blízkém východě Hanna Notteová.
„Takže tyto vztahy sahají daleko do minulosti. To je pravda. Ale nemyslím si, že z toho můžeme vyvozovat, že existuje nějaká přímá vojenská podpora,“ řekla. Upozornila také na to, že zbraně ruské výroby Hamás v minulosti zřejmě získal přes Írán. Důkazy o vojenských dodávkách nebo výcviku teroristů Ruskem podle ní neexistují.
S tím souhlasí i bývalý vysoký představitel amerických zpravodajských služeb Norman Roule. Podle něj politická podpora z Kremlu dodává Hamásu odvahu k násilnostem, ruská role nad rámec této podpory je však malá. „Tato strategie umožňuje Rusům tvrdit, že podporují mírový proces. Ale následné násilí narušuje region, odvádí pozornost politiků od ruské agrese na Ukrajině,“ řekl pro Politico.
„Pokud se jim podaří podpořit krize a nestabilitu jinde a odvést pozornost západních států, především Spojených států, od Ukrajiny a východního křídla NATO, je to v širší geopolitické hře právě teď výhodné,“ doplnila Notteová.
Roule poukázal na to, že Spojené státy v reakci na sobotní události přesunuly letadlovou loď Gerald Ford a dalších pět plavidel z blízkosti Ukrajiny z Černého moře k Izraeli do východního Středomoří. Schválily též použití předsunuté munice americké výroby izraelskými obrannými silami.
Vlažné spojenectví Ruska a Izraele
Notteová je přesvědčena, že vypuknutí velkého konfliktu na Blízkém východě by pro Moskvu příliš výhodné nebylo. „Nenapadá mě, jak by to mohlo být pro Rusko výhodné, kdyby to přerostlo ve větší válku, v izraelsko-íránskou konfrontaci, která by pak mohla zasáhnout Libanon a Sýrii. Rusové mají v Sýrii námořní a letecké základny, které jsou pro ně velmi důležité,“ vysvětlila. Rusko podle ní navíc na takovou válku ani nemá vojenské kapacity.
V potaz je také nutné brát vztahy mezi Ruskem a Izraelem. Přestože předchozí izraelská vláda se na stranu Moskvy po začátku invaze na Ukrajinu vyjadřovala kriticky, židovský stát ruskou agresi plně neodsoudil. Také k nezákonné anexi Krymského poloostrova se Izrael zpočátku stavěl neutrálně a odsoudil ji až se čtyřletým zpožděním.
V Izraeli navíc žijí stovky tisíc ruských občanů. Blízkovýchodní země Kyjevu neposkytla smrtící vojenské vybavení, přestože má rozsáhlý domácí zbrojní průmysl. „Myslím, že to v Moskvě oceňují a chtějí, aby to tak i nadále zůstalo,“ uvedla Notteová.
List Foreign Policy upozornil také na to, že současný izraelský premiér si s Putinem vytvořil blízký vztah. Kreml například Izrael podpořil, když vyjádřil obavy z Hizballáhem vykopaných tunelů pod izraelsko-libanonskou hranicí.
Pokud by tak konflikt mezi Izraelem a teroristy z Hamásu přerostl do války, musela by Moskva zřejmě opustit vlažné spojenectví s Izraelem a přiklonit se na stranu Íránu, kterému je zavázána za zbraně, jež ruská armáda používá na Ukrajině.
Náhorní Karabach
Izrael a Palestina nejsou jedinou oblastí s ruským vlivem, která prochází obdobím nestability. Putin je kritiky obviňován z úmyslného rozdmýchávání krize také v jižním Kavkaze. Po vojenském tažení Ázerbájdžánu v druhé polovině září opustilo Náhorní Karabach přes sto tisíc etnických Arménů.
Podle Politica Moskva naznačila, že záměrně ustoupila od podpory karabašských Arménů proti Tureckem podporovanému Ázerbájdžánu, aby tak potrestala arménského premiéra Nikolu Pašinjana za to, že se zemi snaží obracet k Západu.
Exprezident Dmitrij Medveděv poté, co Arménie vyzvala ruské mírové síly k zásahu proti Ázerbájdžáncům, napsal na Telegram zprávu o někom z takzvaně bratrské země, která koketovala s NATO. „Hádejte, jaký osud ho čeká…“ citoval Medveděva list Foreign Policy.
Politico uvedlo, že v případě konfliktu v Náhorním Karabachu je výrazně větší pravděpodobnost, že se Rusko zapojilo do jeho přípravy. „Málokterý zkušený pozorovatel považuje za myslitelné, že by Ázerbájdžán vyslal své vojáky bez souhlasu z Moskvy. Nebo bez toho, aby Rusové urovnali vztahy s Teheránem, tradičním nepřítelem Ázerbájdžánu, který dlouhodobě vyjadřuje obavy ze změn hranic na jižním Kavkaze.“
Svůj postoj k roli Kremlu v konfliktu vyjádřil také předseda Evropské rady Charles Michel, když řekl, že Arméni byli „zrazeni“ nečinností ruských mírových sil. Moskva by navíc mohla z konfliktu profitovat i díky vytvoření nové uprchlické vlny, která zvýší tlak na Spojené státy i Evropskou unii.
Kosovo
Jen čtyři dny po obsazení Náhorního Karabachu Ázerbajdžánem došlo také ke střetu ozbrojených Srbů a policie na severu Kosova ve vesnici Banjska. Politico napsalo, že kromě samotného Srbska se spekuluje i o možném zapojení srbských ultranacionalistů, kteří mají na Rusko velmi úzké vazby.
Některé balkánské státy Moskvu obviňují z toho, že se snaží v regionu rozdmýchat další konflikt. Albánský premiér Edi Rama prohlásil, že Rusko využívá napětí kolem Kosova k ospravedlnění svých „neoimperiálních snů“.
Geopolitická nestabilita v řadě oblastí světa tak nemusí být přímo způsobená Kremlem. Je však pravděpodobné, že vedení Ruska se chaosu a hrozby dalších střetů bude snažit co nejvíc využít k tomu, aby rozdrolilo jednotu Západu v podpoře Ukrajiny. Ať už se jedná o konflikty na Blízkém východě, Kavkaze, Balkáně, nebo v afrických zemích. Rusko může spoléhat na to, že se spojenci ke Kyjevu začnou otáčet zády, protože jejich pozornost bude vyžadovat někdo jiný.
