Jedním z největších vojenských překvapení úvodní fáze ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 bylo intenzívní využívání dronů. Ukrajinci tehdy, zejména s pomocí tureckých výrobků, zasazovali útočníkům tvrdé odvetné údery. A po roce a půl útočí drony i na cíle na ruském území. Bezpilotní letadla – z Íránu – začali se zpožděním využívat rovněž Rusové. Spolupráce Moskvy a Teheránu se přitom navzdory různým sankcím stále prohlubuje: Rusko začalo vyrábět vlastní verzi íránských dronů, aby se jejich masovou produkcí stalo výhledově soběstačné.
Ukrajinská rozvědka začala v poslední době upozorňovat, že Rusko chce i přes sankční překážky rozjet produkci sebevražedných bezpilotních letounů. Moskva plánuje do konce roku 2023 vyrobit v Rusku 1300 bezpilotních letounů Geraň-2, řekl v rozhovoru pro tiskovou agenturu RBC-Ukraine zástupce šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Vadym Skibitskyj.
Továrna vzniká za pomoci Íránu v Tatarstánu, napsal server The New Voice of Ukraine. Rusové by mohli k výrobě bezpilotních letounů použít součástky zahraniční i domácí výroby. Dlouhodobě se při tom vyhýbají západním sankcím, aby si některé součástky opatřili.
Také britská vojenská rozvědka nedávno napsala, že Rusko téměř jistě začalo s nasazováním dronů vlastní výroby. Moskva podle Londýna začala od září 2022 dovážet bezpilotní letouny íránské výroby, které po dosažení cíle vybuchnou. Vlastní drony založené na íránské konstrukci nyní pravděpodobně Rusku zaručí spolehlivější dodávky této techniky.
„Rusko v této oblasti patrně usiluje o dosažení soběstačnosti v nadcházejících měsících. Do té doby však zůstává závislé na komponentech a dronech z Íránu dodávaných především přes Kaspické moře,“ píše britská rozvědka.
Vzniká velká továrna v Tatarstánu
Výrobě ruských dronů ve zvláštní ekonomické zóně Alabuga v Tatarstánské republice, více než 800 kilometrů na východ od Moskvy, se rozsáhlým investigativním článkem věnoval i americký list The Washington Post. Výzkumníci z washingtonského Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost na jeho žádost přezkoumali dokumenty týkající se výrobního procesu a odhadli, že práce mají nejméně měsíční zpoždění.
Bývalý zbrojní inspektor OSN David Albright, který pomáhal vést výzkumný tým, jenž uniklé dokumenty studoval, přesto listu řekl: „Alabuga zřejmě usiluje o takové schopnosti bezpilotních letounů, které převyšují íránské.“
Dokumenty unikly „ve jménu míru“
The Washington Post získal dokumenty od jednotlivce zapojeného do práce v Alabugě, který se však staví proti Putinově invazi na Ukrajinu. Dotyčný se rozhodl předat dokumenty v naději, že mezinárodní pozornost by mohla vést k dalším sankcím, potenciálně narušit výrobu a rychleji ukončit válku.
„To byla jediná věc, kterou jsem mohl udělat, abych možná vytvořil nějaké překážky pro realizaci tohoto projektu,“ řekl dotyčný pod podmínkou anonymity kvůli obavám o bezpečnost. „Zašlo to příliš daleko.“
Dokumenty, pocházející ze zimy 2022 až jara 2023, zahrnují plány továrny, technická schémata, personální záznamy, memoranda poskytnutá íránským protějškům a prezentace poskytnuté zástupcům ruského ministerstva obrany o stavu úsilí s krycím názvem „Projekt Loď“. Ruskojazyčný zpravodajský server Protokol informoval o některých dokumentech v červenci.
Ruská vláda a Alabuga nereagovaly na žádosti o komentář. Kreml odmítl zprávy, že dostává pomoc od Teheránu ohledně bezpilotních letounů, a prohlásil, že Rusko spoléhá na svůj vlastní výzkum a vývoj. Na žádost o komentář nereagovala ani íránská mise při OSN.
Rusko si po zahájení invaze uvědomilo svou slabinu
Zpoždění ve vývoji vlastních bezpilotních letounů si Moskva uvědomila až poté, co spustila invazi na Ukrajinu. Musela se proto tenkrát obrátit na Írán, jeden z mála států, které jsou ochotny jí prodávat vojenskou techniku.
Zásilky íránských bezpilotních letounů začalo Rusko dostávat loni v létě. Mnohá ukrajinská města pak pociťovala nálety dronů Šáhed-136. Ukrajina sice prokázala, že je v jejich sestřelování zdatná, ale stejně to oslabuje její protivzdušnou obranu. Navíc i při relativně malé náloži (až 40 kilogramů) může úder Šáhedu-136 způsobit rozsáhlé škody.
Drony z íránské produkce zasahují cíle hluboko uvnitř ukrajinského území, často jsou zaměřeny na kritickou civilní infrastrukturu, ničí i zásoby obilí. Zahlcují také ukrajinskou protivzdušnou obranu ve chvílích, kdy na ni míří různé typy ruských raket. „Tyto bezpilotní letouny jsou mnohem levnější na výrobu v porovnání se škodami, které způsobují, a to je problém,“ řekl americkému listu poradce kanceláře ukrajinského prezidenta Vladyslav Vlasjuk.
Kódovaný jazyk a plány na šest tisíc ruských dronů
The Washington Post uvádí, že bezpečnost celého programu v Tatarstánu má na starosti vysloužilý pracovník ruské Federální bezpečnostní služby. Vysoce kvalifikovaným zaměstnancům byly zabaveny pasy, aby nemohli opustit zemi. V korespondenci a dalších dokumentech používali inženýři kódovaný jazyk: drony byly „čluny“, jejich výbušniny „nárazníky“ a Írán – země, která tajně poskytovala technickou pomoc – byly „Irsko“ nebo „Bělorusko“.
Cílem je prý vyrobit do léta 2025 šest tisíc bezpilotních letounů, aby se zvrátil chronický nedostatek dronů v ruské armádě. To by mohlo mít i výrazný vliv na vývoj na frontě, pokud v té době bude ještě válka pokračovat.
Web Business Insider k tomu dodává, že ruské bezpilotní letouny Geraň-2 jsou podobné íránským bezpilotním letounům Šáhed-136, ale jsou vyrobeny z odlišných materiálů. Mají být také upraveny podle ruských potřeb. Měly být využívány k bombardování ukrajinských měst v dalších měsících či letech.
Britské ministerstvo obrany míní, že výkon zbraní vyrobených v Rusku je „variabilní“ a že je Ukrajina schopna většinu z nich neutralizovat.
Intenzivní spolupráce Moskvy a Teheránu
Web zpravodajské televize CNN dodal s odvoláním na americké zpravodajce, že až bude zařízení v Tatarstánu dokončeno, pravděpodobně začátkem příštího roku, mohly by mít nové bezpilotní letouny na konflikt významný dopad.
Některé zdroje uvádějí, že Írán doposud poskytl Rusku přes 400 (někteří zmiňují mnohem větší čísla) bezpilotních letounů Šáhed-131, Šáhed-136 a Mohádžer-6. Tyto zásoby Rusko podle nich téměř zcela vyčerpalo. Podle některých zdrojů byly poskytnuty i drony Šáhed-101.
Íránci nedávno uvedli, že sestrojili pokročilý dron Mohádžer-10 s rozšířeným operačním doletem dva tisíce kilometrů, výdrží až 24 hodin a užitečným zatížením až 300 kilogramů. Možné zatížení nového modelu je dvojnásobné oproti nyní používanému typu Mohádžer-6.
Západ viní Teherán z prodeje velkého množství útočných bezpilotních letounů, včetně dronů Mohádžer-6, Rusku, Írán to však popírá. CNN v této souvislosti informovala, že USA získaly a analyzovaly několik bezpilotních letounů sestřelených na Ukrajině, a jejich činitelé tvrdí, že existují „nepopiratelné důkazy“, že bezpilotní letouny jsou íránské.
Sankce a jak je obcházet
Evropská unie v červenci rozšířila sankce, které uplatňuje vůči Íránu kvůli jeho podpoře ruské agrese na Ukrajině. Unijní ministři zahraničí se shodli na zákazu exportu součástek potřebných pro výrobu bezpilotních letounů.
Ukrajinská nevládní organizace NAKO sestavila ve spolupráci s dalšími odborníky seznam západních společností, které vyrábějí součástky používané v dronech Šáhed-136.
Figurují mezi nimi americké firmy Adesto Technologies, Analog Devices, Freescale, Hemisphere, Hitec USA Group, International Rectifier, Marvell Technology, Maxim Integrated, Micrel Semiconductor, Micron Technology, Texas Instruments, kanadská společnost Tallysman, japonská Murata Manufacturing a švýcarská STMicroelectronics.
Autoři analýzy uvedli, že všem jmenovaným firmám zaslali žádost o komentář. Část ze společností odpověděla a ujistila, že bude přísněji kontrolovat, kde jejich produkce končí. Například kanadská Tallysman uvedla, že si je vědoma, že některé jí vyráběné součástky byly zneužity pro armádní naváděcí systémy používané na Ukrajině. „V rámci možností vzhledem k tomu, že náš produkt je prodáván celosvětově, zkoumáme a kontrolujeme identitu zákazníků a zamýšlené konečné použití,“ sdělila firma.
Firma Texas Instruments pak uvedla, že neprodává žádné své produkty do Íránu a že je po začátku ruské invaze na Ukrajinu přestala dodávat i do Ruska a Běloruska. V podobném duchu se vyjádřila také společnost Micrel Semiconductor.
