Vietnamští komunisté svěřili nebývalou moc do rukou generálního tajemníka a nově i prezidenta To Lama. Podle expertů se země blíží čínskému modelu vládnutí, včetně omezování svobod a zvýšeného dozoru nad občany, zatím však nepraktikuje tak rozsáhlé represe. To Lam, organizátor masivní protikorupční kampaně „Hořící pec“, spustil ambiciózní ekonomické reformy. Plánovaný rozmach hospodářství ale může zbrzdit blízkovýchodní krize i nejisté vztahy s USA.
Osmašedesátiletý To Lam převzal v srpnu 2024 funkci generálního tajemníka a stal se tak nejmocnějším mužem v zemi. Syn bývalého vojenského plukovníka a policejního náčelníka To Quyena vystudoval práva a následně strávil více než čtyřicet let prací pro Lidové bezpečnostní síly.
V roce 2016, kdy bývalý prezident Nguyen Phu Trong spustil rozsáhlou protikorupční kampaň „Hořící pec“, se stal To Lam jako ministr veřejné bezpečnosti hlavním organizátorem tohoto úsilí o vymýcení zkorumpovaných úředníků napříč vládou a veřejným sektorem.
Kampaň vedla za poslední dekádu k disciplinárním trestům a propuštění desítek tisíc úředníků, ale i vlivných osobností včetně členů politbyra. Loni v dubnu byla k trestu smrti odsouzena magnátka Truong My Lan, jež tajně ovládala Saigon Commercial Bank, a to za podíl na bankovním podvodu za 12,46 miliardy dolarů (299 miliard korun), píše server BBC News.
„Hořící pec“ dokázala posunout Vietnam v indexu vnímání korupce organizace Transparency International ze 113. místa v roce 2016 na 88. místo v roce 2024.
S To Lamem se nicméně pojí řada kontroverzí. Asi nejznámější z nich vznikla po zveřejnění virálního videa na TikToku v roce 2021. Komunistický pohlavár na záběrech jí pozlacený steak za dvacet tisíc dolarů (416,5 tisíce korun), který mu připravil slavný šéfkuchař Nusret Gökce, známý jako „Salt Bae“. Video tehdy pobouřilo řadu Vietnamců.
O několik dní později byl prodejce nudlí ve Vietnamu odsouzen k pěti a půl roku vězení poté, co zveřejnil video, které napodobovalo Gökceho teatrální způsob sypání soli, ale se zelenou cibulkou. Muž byl obviněn ze šíření protistátní propagandy, zmiňuje BBC.
Omezování občanských práv
Působení To Lama ve veřejné sféře je spojováno s represemi a omezováním občanských práv, včetně zásahů proti aktivistům a novinářům, zatýkání členů lidskoprávních skupin a útoků na svobodu projevu a svobodu tisku.
Podle organizace Reportéři bez hranic (RSF) bylo od roku 2016 uvězněno více než sedmdesát vietnamských novinářů, přičemž desítky z nich zůstávají za mřížemi. Vietnam se v indexu svobody tisku RSF umístil mezi nejhůře hodnocenými zeměmi světa.
Podle expertů po dubnovém převzetí prezidentské funkce To Lamem hrozí další omezování svobod v „čínském stylu“. Vietnamská komunistická strana se po dekády snažila vyhnout soustředění příliš velkého množství moci v rukou jednoho člověka a uplatňovala systém „čtyř pilířů“, kde byly pravomoci rozděleny mezi vůdce strany, prezidenta, premiéra a Národní shromáždění.
„Toto uspořádání nikdy nepředstavovalo plnohodnotné rozdělení moci, jaké se nachází v liberálních demokraciích. V mezích vlády jedné strany však vytvořilo určitou míru vnitřní rovnováhy a pomohlo snížit riziko, že jedna osoba bude dominovat politickému systému,“ uvádí v analýze stanice Deutsche Welle (DW).
Čína jako vzor
Odborníci si myslí, že nyní může dojít k narušení této rovnováhy. „Přibližuje to vietnamský politický systém k čínskému, kterému dominuje (čínský vůdce) Si Ťin-pching,“ řekl DW Alfred Gerstl, expert na indicko-pacifické mezinárodní vztahy z Vídeňské univerzity.
„Vzhledem ke koncentraci moci může být To Lam schopen realizovat své ambiciózní reformy rychleji, ale existuje riziko, že zavedené kontroly a vyvážení přestanou fungovat a že odlišné názory uvnitř strany budou slyšet čím dál méně,“ podotkl Gerstl.
Podle vietnamistky Marty Lopatkové z Ústavu asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy je však srovnání s Čínou adekvátní, jen co s týče způsobu centralizace moci a nasměrování domácí politiky.
„Vietnam se zatím nestává malou Čínou či její kopií. K té má stále velký kus cesty. Nicméně je pravda, že postupně aplikuje opatření a zjevně čerpá vzor u sousední Číny. Důležitým aspektem, ve kterém je patrný čínský vliv, je snaha o kontrolu dat, zákony na kontrolu internetu, kybernetické bezpečnosti atd. Tím dochází ke kontrole obyvatel a společnosti a z Vietnamu tak činí značně nesvobodnou zemi,“ řekla ČT24 Lopatková.
Sledovací praktiky
Za vlády To Lama projevuje Vietnam zvýšený zájem o prvky čínského bezpečnostního a sledovacího modelu, upozornil Gerstl s tím, že tento trend „jde ruku v ruce s novými bilaterálními dohodami a dále by omezil svobodu projevu ve Vietnamu“.
Hanoj mimo jiné plánuje zřídit státní burzy pro obchodování s daty pod dohledem ministerstva veřejné bezpečnosti, které by „zrcadlily čínský centralizovaný datový model“, informovala v dubnu agentura Reuters.
Čína vytvořila datové burzy už před několika lety. Podle serveru The Next Web zachází s daty jako s výrobním faktorem, nikoli s právem na soukromí nebo firemním majetkem, a buduje kolem nich ekonomickou infrastrukturu.
Jde o systém regulovaných tržišť, kde se data nakupují a prodávají jako komodita. Šanghaj, Šen-čen, Peking, Kuej-jang a Kanton provozují datové burzy, kde společnosti a vládní agentury uvádějí na trh datové produkty, vyjednávají ceny a provádějí transakce za standardizovaných podmínek.
V Číně platí zákon o osobních údajích (PIPL), který plně vstoupil v platnost v listopadu 2021 a je často srovnáván s GDPR. To ale upřednostňuje individuální práva a transparentnost v rámci demokratického právního rámce, zatímco PIPL upřednostňuje státní suverenitu a národní bezpečnost v rámci modelu správy, v němž má zájem státu na kontrole dat přednost před právem jednotlivce na soukromí, píše Next Web.
Zdroj: The Next Web
Vietnam také po vzoru Pekingu rozšiřuje národní systém elektronické identifikace, který umožňuje úřadům identifikovat jednotlivce prostřednictvím sítí kamer s umělou inteligencí zaváděných po celé zemi. Nedávné vládní dokumenty se navíc zmiňují o vybudování „národního firewallu“, zatímco nová legislativa zvýšila schopnost poskytovatelů internetu shromažďovat osobní údaje uživatelů, shrnuje DW.
Někteří z kritiků To Lama s marxistickým smýšlením se obávají, že by se mohl stát „vietnamským Michailem Gorbačovem“, tedy reformátorem, který boří systém narušením tradiční rovnováhy moci, přibližuje se Washingtonu a příliš rychle spolupracuje s oligarchy ve státních firmách, píše list The New York Times. „Ti, kteří doufají ve větší svobodu projevu, se obávají, že se stane dalším Si Ťin-pchingem, který se časem promění v rigidního stranického autokrata,“ dodává deník.
Podle spolupracovníka Institutu pro globální záležitosti Huntera Marstona se nicméně To Lam zatím nepokusil o „Si Ťin-pchingovo stalinistické odstranění vysokých generálů a všudypřítomný stav strachu“. „Vietnam má daleko k progresivní demokracii, ale chybí mu část totalitní represe, na kterou se Čína pravidelněji spoléhá pro politické přežití Čínské komunistické strany a Si Ťin-pchinga,“ sdělil DW Marston.
Ambiciózní ekonomické reformy
Pozornost světa vzbuzují aktuální hospodářské vize. To Lam na letošním lednovém stranickém sjezdu představil ambiciózní plán na transformaci ekonomiky, který počítá s desetiprocentním růstem do roku 2030. Vietnam by se navíc do roku 2045 měl stát vysokopříjmovou ekonomikou.
„Toho chce dosáhnout pomocí několika hlavních kroků, mezi něž patří masivní zeštíhlení státního aparátu, tedy slučování ministerstev, reformy regionálního členění provincií a přechod na dvoustupňový systém místní správy. Mluvilo se o více než sto tisících zrušených úřednických míst,“ řekla ČT24 Lopatková.
V rámci této institucionální „revoluce“, jejímž cílem je modernizovat stát, omezit byrokracii a urychlit rozhodování, už došlo ke snížení počtu provincií na polovinu a sloučení či zrušení několika klíčových resortů. To Lamovi se při té příležitosti podařilo upevnit kontrolu a dosadit spojence z bezpečnostních složek a své domovské provincie Hung Yen na vlivná místa, všímá si DW.
Mezi další body, jimiž chce vietnamské vedení zařídit nebývalý ekonomický růst, patří podle Lopatkové posilování soukromého sektoru. Podle rezoluce přijaté loni na jaře politbyrem je cílem do roku 2035 učinit z domácích soukromých společností „nejdůležitější hnací sílu“ ekonomiky.
Většina soukromých společností v zemi je přitom velmi malých; pouze dvě procenta z nich zaměstnávají více než dvě stě lidí, uvádí BBC. To Lamovým cílem je mít do roku 2030 dvacet globálně konkurenceschopných soukromých firem, což se podobá jihokorejskému modelu ze 70. let, kdy státem podporované konglomeráty známé jako čebol vedly ke vzniku světových gigantů, jako jsou Hyundai a Samsung.
Nový vietnamský prezident si do budoucna představuje svou zemi jako technologický hub. „Chce z ,montovny‘ vytvořit technologické centrum, které bude konkurovat největším hráčům v ASEANu (Sdružení národů jihovýchodní Asie). Podle vietnamské státní agentury má Vietnam alokovat dvě procenta HDP na výzkum a vývoj a tři procenta státního rozpočtu na inovace, vědu, technologie a digitální transformaci. Údajně to znamená podporu polovodičů, AI, datové infrastruktury, digitální veřejné správy a kybernetické bezpečnosti,“ popsala plány Lopatková.
Komunisté za svým vůdcem pevně stojí. V lednu jednomyslně podpořili To Lama v čele strany na další pětileté období, v dubnu pak převzal i prezidentský úřad.
„Může v tom být jak podpora jeho reformního programu, tak i známka jeho konsolidované moci. Těžko říct, co má větší váhu,“ řekl DW profesor Alexander Vuving z Asijsko-pacifického centra Daniela K. Inouyeho pro bezpečnostní studia, což je výzkumná instituce ministerstva obrany USA. „I když mu tento silný mandát dá volnou ruku k prosazování agendy, není zdaleka jisté, že tato agenda uspěje,“ poznamenal Vuving.
Překážky na cestě za růstem
Vietnamská ekonomika v posledních letech vzkvétala díky exportu a zahraničním investicím a zůstává jedním z nejrychleji rostoucích výrobních center jihovýchodní Asie. Vnitřní tlaky, nejistota ve vztazích s USA i napětí ve světě ale na zemi značně doléhají.
I přes snahy To Lama prohloubit vztahy s Washingtonem čelí Hanoj obchodnímu tlaku ze strany prezidenta USA Donalda Trumpa, který nejprve zavedl cla vůči zemi ve výši 46 procent, než je snížil na dvacet – a pohrozil, že se zaměří na „překládané“ zboží, což se týká produktů, které jsou buď vyváženy přímo přes Vietnam z Číny, nebo které obsahují velké procento čínských vstupů, píše DW.
Cestu k růstu může i přes rozjetou „Hořící pec“ brzdit i pokračující úplatkářství. „Protikorupční kampaň posledního desetiletí, jejímž cílem bylo zachránit komunistický režim, nedokázala potlačit chování zaměřené na zisk. Místo toho posílila bezpečnostní a policejní složky a zároveň zrušila systém brzd a protivah, což jim umožnilo dosáhnout vysoce privilegovaného postavení v rámci stranického státu,“ podotýká mezinárodní analytická platforma East Asia Forum.
Pokud jde o podporu podnikání, experti varují, že velkou část státní podpory získá malý počet „národních favoritů“, tedy soukromých firem, které se spoléhají na preferenční úvěry a státem podporované infrastrukturní projekty.
Politika „nové éry“ s sebou nese i další problémy, jakou jsou náklady pro farmáře, pouliční prodejce a další zranitelné skupiny. Reformy v oblasti výkupu půdy, bezpečnosti potravin, zdanění a dopravních pokut ohrožují sociální odolnost, cenovou dostupnost a důvěru veřejnosti, upozorňuje East Asia Forum.
Podle BBC ve Vietnamu panují obavy, že protikorupční kampaň ve skutečnosti negativně narušila, až paralyzovala byrokracii a ovlivnila ekonomické vyhlídky země. „To Lamův program urychlení hospodářského růstu vládními výdaji vede k finančnímu dluhu a inflaci,“ upozornil v komentáři pro DW Tuong Vu, profesor a ředitel Americko-vietnamského výzkumného centra na Oregonské univerzitě v USA.
Podle Lopatkové je na hodnocení důsledků reforem příliš brzy. „Nicméně se můžeme domnívat, že při takto velkých změnách a úpravách se pravděpodobně vyskytne jistá míra chaosu. Současně, ačkoli se pravděpodobně jedná o největší změnu od reforem Doi Moi v roce 1986, tak otázkou bude, jestli se opravdu změní efektivita práce a míra byrokracie,“ poznamenala expertka.
Reformy Doi Moi otevřely vietnamskou centrálně plánovanou ekonomiku zahraničním investicím a globálnímu obchodu. Z izolované, státní ekonomiky, která sotva dokázala uživit své obyvatele, se postupně stala jedna ze světových výrobních velmocí.
Dopady blízkovýchodní krize
V současné době se ale Vietnam stejně jako řada zemí v regionu potýká se zdražováním v souvislosti s narušením dodávek ropy a dalších surovin a produktů z Blízkého východu v důsledku americko-izraelské války proti Íránu. Inflace v dubnu v zemi vystřelila meziročně o více než pět procent.
Vietnam obvykle získává asi osmdesát procent své ropy z Kuvajtu, ale dodávky se kvůli blokádě Hormuzského průlivu zastavily. Ceny nafty se v březnu více než zdvojnásobily, zatímco ceny benzinu vzrostly téměř o třicet procent.
Hanoj musela přijmout řadu nouzových opatření včetně pozastavení ekologické daně z nafty, benzinu a leteckého paliva, rostoucí životní náklady ale mohou zvyšovat frustraci společnosti. Vietnam tak musí hledat alternativní zdroje ropy a zvažuje i navýšení investic do obnovitelných zdrojů.
Závislost na Číně a USA
Vietnam se nyní ocitl na křižovatce a hrozí, že se ocitne rozpolcený mezi soupeřícími supervelmocemi, upozorňuje East Asi Forum. Hanoj v poslední době prohlubovala spolupráci s Washingtonem i Pekingem, čímž zvýšila svou závislost na každé z těchto velmocí – a zároveň svou zranitelnost vůči nim, zmiňuje fórum.
Podle webu Geopolitical Monitor vietnamský vůdce vnímá realitu jasně – Čína zůstává největším obchodním partnerem Vietnamu a dominantní geografickou a strategickou silou, zatímco Spojené státy jsou největším exportním trhem a nepostradatelným zdrojem pokročilých technologií a investic. Prosperita země tak závisí na vztazích s oběma soupeřícími mocnostmi.
Zrychlená „bambusová diplomacie“ vedla k tomu, že ke konci roku 2025 měl Vietnam uzavřené desítky strategických a dalších druhů partnerství. „Za pouhých šestnáct měsíců pod Lamovým vedením Vietnam zdvojnásobil počet svých komplexních strategických partnerů a do své sítě globálních partnerství přidal dalších dvanáct zemí,“ uvedlo v lednu East Asia Forum.
V rámci „bambusové diplomacie“ se Vietnam se přizpůsobuje geopolitickým větrům, aniž by porušil své základní zájmy, vysvětluje Lopatková. „Jedná se o politiku multilateralizace, diverzifikace vztahů a současně nezávislosti a soběstačnosti. Vietnam bude jednat zejména v rámci svých ekonomických zájmů. Pro svůj plánovaný růst bude potřebovat diplomacii zaměřenou na získávání technologií a dalších kapacit – v této situaci bude opět diverzifikovat své zájmy vzhledem k jednotlivým hráčům,“ dodává expertka.
Pokud jde o Čínu, mimo klasické partnerství se Hanoj nejspíš zaměří na rozvoj spolupráce v oblasti železniční propojení, logistiky, umělé inteligence a průmyslové spolupráce, míní Lopatková. V případě USA bude podle ní klíčové přilákání polovodičových technologií, investic do high-tech, spolu s budováním vazeb s korporacemi jako Google, SpaceX a Boeing.
Podle listu The New York Times vyjádřil To Lam v soukromí frustraci z vývoje vztahů s Washingtonem, s Trumpem to ale nevzdává. Vietnam se stal kupříkladu jednou z prvních zemí, jež se připojily k jeho Radě pro mír. Stabilní vztahy s USA totiž k dosažení ekonomického přerodu potřebuje.
