Šéf americké diplomacie Mike Pompeo navštívil Rakousko, kde mimo jiné jedná s řeckým ministrem zahraničí o vyhrocené situaci v Egejském moři. Řecko si stěžuje na turecké operace v takzvaném kontinentálním šelfu, protože podle něj ohrožují bezpečnost v regionu. Společně s dalšími státy vyzvalo Řecko OSN, aby tato organizace nerespektovala dohodu o územích možné těžby, kterou Turecko s Libyí podepsalo minulý rok.
Turecké působení v Egejském moři znervózňuje Řecko. O situaci jedná i šéf americké diplomacie Pompeo
Americký ministr zahraničí Mike Pompeo v pátek pokračoval na svém evropském turné, tentokrát navštívil Rakousko. Kromě tamních vrcholných politiků jedná také se svým řeckým protějškem Nikosem Dendiasem. S ním by měl řešit napjatou situaci mezi Aténami a Ankarou vyvolanou tureckým průzkumem těžby ropy a zemního plynu ve sporné oblasti Středozemního moře.
Řecko-turecké vztahy byly velmi napjaté vždy. V určitých historických situacích by šlo téměř mluvit o jakési studené válce, kdy se vyhrocené napětí periodicky střídalo s urovnáváním vztahů. Experti dokonce hovoří o tom, že byly obě země několikrát na pokraji vypuknutí konfliktu.
Po uvolnění koronavirových opatření v Řecku se vydal tamní premiér Kyriakos Mitsotakis na první zahraniční návštěvu – a podle řeckého serveru Kathimerini nebylo náhodou, že si zvolil Izrael. Ani s Izraelem nemělo Řecko historicky dobré vztahy, ale v posledních letech je sblížilo počínání Turecka ve Středozemním moři. Jak vysvětluje například Mezinárodní institut blízkovýchodních a balkánských vztahů, bylo zapotřebí nastolit rovnováhu vztahů.
Ve sporu jde o ložiska nerostných surovin
Napětí ve východním Středomoří zvýšila loni v listopadu turecká vláda, když podepsala dohodu s libyjskou vládou uznávanou OSN. Dokument vymezuje takzvanou výlučnou ekonomickou zónu (EEZ), tedy oblast možné těžby, mezi libyjským a tureckým pobřežím, která ale zasahuje do vod blízko řeckého ostrova Kréta.
„Turecko-libyjská dohoda vypadá tak, že Turecko a Libye se v jednom bodě dotýkají svými výlučnými ekonomickými zónami. Je to východně od Kréty, mezi Krétou, řeckými ostrovy a Kyprem. Jinými slovy, pokud by byla tato dohoda reálně naplněna, činí z východního Středomoří cosi jako turecké jezero,“ konstatoval v listopadu 2019 zpravodaj ČT na Blízkém východě David Borek.
Řecko, Egypt, Kypr, Bahrajn a Saúdská Arábie zaslaly v červenci společný dopis generálnímu tajemníkovi OSN. Žádají v něm, aby organizace neregistrovala turecko-libyjskou dohodu do seznamu mezinárodních dohod. Podle těchto pěti zemí dohoda odporuje mezinárodnímu právu a ohrožuje stabilitu a bezpečnost v regionu.
Námořní hranice podle představ Turecka. Mapu publikoval turecký diplomat Cagatay Erciyes
Zrodu novodobého Turecka předcházela válka s Řeckem
Počátek problematických vztahů mezi Řeckem a Tureckem lze spatřit po podepsání Sèvreské smlouvy v roce 1920. Úmluva mezi státy Dohody a Osmanskou říší měla za následek fakt, že Turecko ztratilo až čtyři pětiny svého území, částečně ve prospěch Řecka. Parlament tvořený tureckými nacionalisty odmítl dohodu ratifikovat a odpor přešel v tříletou válku.
Turecko válku vyhrálo a na dnešních hranicích tak mohl vzniknout nový stát. Podle Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) se pak situace mezi světovými válkami zklidnila. „Již v roce 1930 byla podepsána smlouva o přátelství, kterou následovala účast obou zemí v Balkánském paktu uzavřeného v roce 1934, ve kterém signatářské státy uznaly podobu stávajících hranic,“ vysvětluje AMO v analýze. Po druhé světové válce navíc oba státy vstoupily do NATO.
- mírová smlouva mezi státy Dohody a Osmanskou říší
- podepsána byla 10. srpna 1920
- Turecko mělo podle smlouvy ztratit čtyři pětiny svého území
- mír byl odmítnut tureckými nacionalisty a parlament jej neratifikoval
- Řecko-turecká válka probíhala mezi květnem 1919 a říjnem 1922
- Turecko válku vyhrálo, sporná území mu připadla a nastala masivní výměna obyvatelstva
Problémem byl Kypr a teritoriální vody
O téměř dvě desetiletí později, když se Spojené království rozhodlo udělit Kypru nezávislost, ocitl se ostrov téměř okamžitě v etnické válce, kde na jedné straně stáli kyperští Řekové a na straně druhé kyperští Turci. Zatímco první strana žádala sjednocení ostrova s Řeckem, kyperští Turci měli v úmyslu dosáhnout odtržení „své“ části a sjednocení s Tureckem. Po několika eskalacích je situace dnes spíše uklidněná, vyřešená ovšem nikoli.
Mnohem zásadnějším problémem řecko-tureckých vztahů byla delimitace hranic. „Řecko je signatářem UNCLOS (Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu), Turecko však nikoli. Nejde jen o shodu na hranicích teritoriálních vod, ale i o určení hranice kontinentálního šelfu (prodloužení pevniny pod hladinou moře) a s tím spojené vymezení zvláštní ekonomické zóny,“ píše AMO.
Jde o právo využívat přírodní zdroje v oblasti, kde zvláštní ekonomická zóna utvořená šelfem má být 370 km od pobřeží. Šelf může být delší než 370 km, zároveň maximálně 648 km. „Hlavní jadro sporu je tedy ve vyměření teritoriálních vod, a tudíž uplatnění suverenity ve vodách Egejského moře a problematika kontinentálního šelfu,“ vysvětluje dále AMO.
Právě nedohodnutí se na hranicích může způsobit odstranění koridorů pro námořní přepravu skrze volné moře, což by způsobilo omezení dopravy v Egejském moři. Turecko přepravuje drtivou většinu svého zahraničního obchodu po Egejském moři, takže vnímá situaci velmi citlivě.
Již v roce 1995 přijal turecký parlament deklaraci, která by případné rozšíření teritoriálních hranic ze strany Řecka považovala za vyhlášení války.
Nebudeme dělat žádné ústupky, zní z Ankary
Rok 2020 zatím nenaznačuje, že by Turecko hodlalo na asertivitě v regionu polevit. „Budeme až do konce hájit zájmy Turecka a kyperských Turků ve východním Středomoří a na Kypru a nebudeme dělat žádné ústupky,“ prohlásil turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu.
Turecko podle něj bude v průzkumných vrtech pokračovat a vydá nové licence pro těžební společnosti. Ankara nedávným zastavením aktivit v oblasti ukázala dobrou vůli, ale „na druhé straně je země se špatnými úmysly“, dodal ministr s odkazem na řeckou dohodu s Egyptem.
Řecký premiér Mitsotakis v reakci uvedl, že ministerstvo zahraničí požádá o svolání mimořádného jednání šéfů diplomacií zemí EU. „Řecko bude bránit svou svrchovanost a svá práva. Vyzýváme Turecko, aby okamžitě opustilo řecký kontinentální šelf,“ uvedl podle agentury Reuters ministr zahraničí Nikos Dendias.
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell konferenci ministrů zahraničí svolal na tento pátek. Stav označil za „extrémně znepokující“. Guardian cituje profesora mezinárodních vztahů Constantinose Filise, který na otázku, kam by na škále jedna až deset zařadil současné bilaterální vztahy, odpovědel číslem sedm.
„Z tohohle může jednoduše vyplynout nejzávažnější krize vztahů mezi Řeckem a Tureckem za posledních pětadvacet let. Pokud bude Turecko v této revizionistické a riskantní politice pokračovat, je vysoce pravděpodobné, že dojde k lidské chybě a něco se stane,“ řekl.
Řecko-turecké vztahy ovšem nebudou jediným tématem páteční konference evropských ministrů zahraničí. Borrel chce dále jednat o situaci v Bělorusku a vývoji krize v Libanonu.
