Španělští poslanci ve čtvrtek schválili zákon, jenž umožní získat občanství lidem, kteří se narodili v Západní Sahaře do roku 1977, a jejich dětem. Informují o tom španělská média, podle nichž by se to mohlo týkat zhruba 100 tisíc lidí. Agentura EFE napsala, že podle marockých médií schválení této normy může být dalším zdrojem napětí mezi Madridem a Rabatem, jejichž vztahy naposledy poškodila migrační krize v Ceutě, která stále trvá.
Pro zákon o občanství pro rodáky ze Západní Sahary, která bývala španělskou kolonií, ve čtvrtek hlasovalo 168 poslanců, 31 bylo proti a 145 se zdrželo hlasování. Právní norma jde nyní do horní komory parlamentu, v němž má většinu opoziční Lidová strana (PP), jejíž poslanci se spolu s několika dalšími zdrželi hlasování.
„Schválením této normy vracíme španělské doklady těm, kteří je vlastnili, než jim je tento stát odebral. Napravujeme historickou křivdu,“ řekla před hlasováním ve španělském parlamentu Tesh Sidiová, poslankyně levicové aliance Sumar. Sidiová se narodila v roce 1994 v táboře pro uprchlíky ze Západní Sahary v Alžírsku a vyrostla ve Španělsku v rodině pěstounů. Rovněž šéfka dolní komory parlamentu Francina Armengolová si před lety vzala do pěstounské péče dvě děti ze Západní Sahary.
Čtvrteční debatě ve španělském parlamentu přihlíželo i několik uprchlíků ze Západní Sahary. „Doufáme, že většina zákon podpoří. Usilovali jsme o něj padesát let,“ řekl jeden z nich podle španělských médií.
Madrid změnil postoj k budoucnosti Západní Sahary
Západní Sahara byla od 19. století kolonií a posléze provincií Španělska, které se z území stáhlo na základě dohody s Marokem a Mauritánií z roku 1975. Mauritánie se v roce 1979 nároků na území vzdala, a většinu oblasti tak ovládlo Maroko.
V roce 1976 ale vyhlásila povstalecká fronta Polisario Saharskou arabskou demokratickou republiku (SADR), která je od roku 1982 členem Africké unie (AU), OSN ani EU ji neuznávají. SADR má sídlo v Alžírsku v uprchlickém táboře Rábúní nedaleko Tindúfu.
Španělsko dlouhodobě podporuje referendum o sebeurčení Západní Sahary, které předpokládá i rezoluce OSN z roku 1991. Nicméně premiér Pedro Sánchez v březnu 2022 v dopise marockému králi Muhammadovi VI. podpořil jako možné řešení konfliktu Maroka s povstalci ze Západní Sahary její autonomii pod marockou správou, což byl v předchozím postoji Madridu radikální obrat. Sánchez tehdy řešil diplomatickou krizi, kterou způsobila španělská vláda, když na jaře 2021 tajně umožnila hospitalizaci šéfa Fronty Polisario Ibráhíma Ghálího, který měl covid-19.
Zákon o občanství pro uprchlíky ze Západní Sahary stanoví, že ho mohou dostat ti, kteří se narodili v této bývalé španělské kolonii a provincii před 29. zářím 1977, a jejich přímí potomci. K tomuto datu byl oficiálně dokončen proces španělské dekolonizace Západní Sahary.
„Nová zkouška vztahů“
Zatímco marocká vláda se oficiálně ke schvalování zákona nevyjádřila, několik marockých médií normu označilo za další možný zdroj napětí ve vztazích Madridu s Rabatem. Například zpravodajský server Hespress to označil za „novou zkoušku vztahů mezi Marokem a Španělskem“.
Server Al3omk.com napsal, že jde o obzvláště citlivou záležitost, jelikož se to týká lidí z oblasti, kterou Maroko považuje za součást svého území.
Španělsko a Maroko mají dlouhodobě pošramocené vztahy také kvůli dvěma španělským autonomním městům na severu Afriky – Ceutě a Melille, na něž si Rabat dlouhodobě činí nárok a které čelí migračním vlnám. Letos 30. července do Ceuty nelegálně vniklo z Maroka asi 80 tisíc lidí, z nichž drtivá většina dobrovolně odešla v následujících několika dnech. Asi osm tisíc migrantů tam ale zůstává. Španělská vláda čelí kritice, že této vlně nezabránila, a že se vyhýbavě vyjadřuje k možnému podílu marockých bezpečnostních složek na této bezprecedentní události.
