Přesně před 75 lety přepsala justice v Norimberku základy mezinárodního práva. Vůbec poprvé stanuli před tribunálem jako obžalovaní představitelé vlády poraženého státu – nacistické třetí říše. Zodpovídali se z toho nejhoršího – zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.
Před 75 lety stanuli nacističtí představitelé před spravedlností
Norimberk byl pro konání procesu vybrán úmyslně. Právě zde předtím nacisté pořádali své sjezdy. Ještě před pár měsíci vládli Evropě, dirigovali obří armády a věznili miliony lidí. Najednou stáli před tribunálem, složeným z amerických, britských, francouzských a sovětských soudců.
„Obžaloba zakládá své argumenty na tom, že jsem musel vědět o všem, co se stalo,“ tvrdil v srpnu 1946 bývalý vrchní velitel Luftwaffe Hermann Göring. O šest týdnů později spáchal sebevraždu, pouhý den před popravou.
„Nešlo nám o to odsoudit všechny Němce, ale jen ty, kteří spáchali zločiny proti lidskosti a hrozné barbarské činy,“ vzpomíná bývalý člen norimberského tribunálu Benjamin Ferencz.
Tři čtvrtě století poté je síň, kde se soudní tribunál odehrával, muzeem. „Je tu obrovský zájem od návštěvníků z celého světa, ale obzvláště ze čtyř tehdejších spojeneckých zemí,“ říká kurátor Památníku norimberského procesu Axel Fischer.
Norimberský tribunál pozorně sledovaly i stovky tisíc přeživších holocaustu. Mnozí z nich přišli o celou rodinu i domov a z poválečné Evropy odcházeli do rodícího se židovského státu.
Avraham Haršalom žije jako penzista poblíž Tel Avivu. Narodil se v Bělorusku, přežil Osvětim. Koncem války se mu podařilo uprchnout z transportu. „Vedle nás byl vlak uhlí, tak jsme přešli z našeho vlaku do toho vlaku s uhlím a ten vlak zastavil v Praze 7 v Holešovicích,“ vzpomíná.
Po zbytek války ho skrývaly české rodiny. Pak se zapojil do pražského povstání. „To bylo příjemné. Měli jsme příležitost. Za celou dobu jsme neměli příležitost bojovat,“ říká.
Žádná odplata, ani ta s puškou v ulicích květnové Prahy, ani ta v soudní síni v Norimberku, ale milionům lidí zavražděných nacisty život nevrátila.