Moskva - Konstruktér legendární sovětské útočné pušky AK-47 Michail Kalašnikov je po smrti. Dožil se úctyhodných 94 let. Kalašnikov vyrobil jednoduchou AK-47 v roce 1947. Původně se přitom vyučil zámečníkem. V 70. letech pak přišel s novou verzí AK-74, kterou sovětští vojáci používali zejména za války v Afghánistánu. Kalašnikov ale působil i v politice - několik let byl poslancem Nejvyššího sovětu SSSR. Pojmenována po něm byla také vodka.
Kalašnikov v poslední době trpěl různými zdravotními problémy. Před měsícem byl v Iževsku hospitalizován na jednotce intenzivní péče. Udmurtský ministr zdravotnictví Vladimir Muzlov tehdy závažnost události před médii zlehčoval, teď ale agentuře ITAR-TASS napsal, že Kalašnikova na klinice přijali s žaludečním krvácením.
Kalašnikův dětský sen se vyplnil, stal se vynálezcem
Jeden z nejslavnějších Rusů se narodil ve vsi Kurja na Altaji v roce 1919 v rodině, která byla později označena za kulaky. V roce 1938 byl povolán do armády a narukoval k tankistům. Mladého kutila si všimlo velení a po ukončení tankové školy byl převelen do tehdejšího Leningradu (nyní Petrohrad). „Nebýt války, asi bych vynalezl nějaké zemědělské nástroje,“ vzpomínal později muž, který se původně chtěl věnovat průmyslovému návrhářství.
Po napadení Sovětského svazu Německem narukoval na frontu jako velitel tanku. Při prvních bojích u města Brjansk v roce 1941 byl ale vážně zraněn. Na nemocničním lůžku začal přemýšlet o zbrani, která by nahradila málo výkonné pušky a nepřesné samopaly. První plán legendární útočné pušky pochází z roku 1944. O tři roky později pak s jeho vylepšenou verzí uspěl v armádním konkurzu. V létě 1949 byla puška zařazena do výzbroje Rudé armády pod označením AK-47 (Avtomat Kalašnikova).
Ruská armáda v současnosti paradoxně hledá moderní náhradu za Kalašnikovovu zbraň, které má stále plné sklady. Většina exportu z Iževska tak směřuje na americký trh, kde se uchytily civilní verze „kalašnikovů“, prodávané pod názvem Sajga.
Obdivovatelé kalašnikova na zbrani oceňují zejména její úhlednost, lehkost a jednoduchost. Kalašnikov zůstává funkční i v těžkých podmínkách, odolává písku, vodě a bahnu. Slavná zbraň má i své vlastní muzeum a jmenuje se podle ní například jedna italská punková kapela. Objevila se také na státních znacích několika zemí a je například na vlajce Mosambiku.
Kalašnikovy v rukou teroristů i dětských vojáků
Kromě Sovětského svazu se kalašnikovy vyráběly licenčně v řadě dalších států a celkový počet vyrobených pušek jde do desítek milionů kusů. O jejich přednostech se mohla přesvědčit vojska více než pěti desítek zemí, nemluvě o různých povstaleckých a teroristických skupinách.
Kalašnikov tak sice byl na svůj vynález velice hrdý, když ale zbraň viděl v rukou kupříkladu dětských vojáků, prý mu tekly slzy. Ze své zbraně přitom nedostal ani halíř, protože nebyla patentována. Na to si ale Rus nikdy nestěžoval - od své vlasti dostal chatu, čtyřpokojový byt a žil z penze. Byl také nositelem nejvýznačnějších sovětských i ruských vyznamenání.
Michail Kalašnikov
„Dosud se nikomu nepodařilo vyrobit lepší pušku než je ta, která nese mé jméno.“
