Skupina odhodlaných dobrovolníků pátrá v chaosu syrské války po libanonských vězních. O osudu více než šesti set mužů a žen odvlečených tajnou službou za syrské okupace se ví jen málo. Ti, kterým se podařilo vrátit, jsou poznamenaní do konce života.
Brutalita syrské války jako by předčila všechno, co se kdy v divokém regionu stalo. Ne tak pro Libanonce. Jejich vlastní zemi zpustošila občanská válka a syrská armáda na tom měla velký podíl. „Dnes už úplně jinak chápeme světovou politiku. A taky jsme lépe pochopili, jaká je naše pozice na světové šachovnici,“ říká Jihane Assaadová, která přežila v roce 1976 masakr ve městě Damúr.
Během války prošly syrskými žaláři tisíce libanonských vězňů. Dnes, 25 let po jejím skončení, stále zůstává 628 lidí nezvěstných.
Syrští vojáci zůstali v Libanonu až do roku 2005. A s nimi i obávaná tajná služba muchabarát. Do rukou jí padl i Alí Abú Dehn. Ještě za války se jako mladý příslušník menšiny drúzů přidal na stranu křesťanské domobrany. Po letech bojů ale odjel do Damašku vyzvednout rodinné vízum do Austrálie.
„Syrský důstojník řekl ženě: Sestro, madam, bude to jen pět minut. Později jsem přišel na to, že být odsouzený jako špion je lepší než být odsouzený za zabití čtyř nebo kolika syrských vojáků. Za to byl provaz,“ upozorňuje Dehn.
V době zatčení se staral o tři své děti a další tři, které měla manželka s předchozím manželem zabitým ve válce. Myšlenky na rodinu mu následujících třináct let dávaly sílu přežít syrské mučení. „Pověsili mě za zápěstí, dokud se mi nevykloubilo. Pak přišli s rozžhavenou kovovou tyčí. Doteď to můžete vidět na mé noze,“ ukazuje Dehn zjizvené lýtko.
Když se vrátil, byly jeho děti už dospělé. Dnes žije obklopen svými vnoučaty. Hluboké šrámy na duši i těle ho ale dál nutí pátrat po ztracených libanonských vězních. I když šance jsou mizivé.
