Káhira – Dnešní verdikt v opakovaném procesu s někdejším egyptským prezidentem Husním Mubarakem vzbudil u tamní veřejnosti velké emoce. Pro jedny je výrok káhirského trestního soudu do nebe volající nespravedlností, pro druhé zase potvrzením jejich neochvějné víry v politikovu nevinu. Bez ohledu na konkrétní úhel pohledu té či oné strany je však soudní rozhodnutí významným precedentem v otázce výkladu toho, co že se to vlastně v Egyptě odehrálo za poslední čtyři roky.
Zejména se jedná o přístup k lednovým událostem roku 2011, které byly dosud vesměs interpretovány jako začátek protivládních demonstrací proti Mubarakovi a za jeho odstoupení. V poslední době, zejména po nástupu Abdal Fattáha Sísího k moci, se však tento diskurz změnil a z oficiálních míst zaznívá čím dál tím méně kritických hlasů vůči třicetiletému působení Husního Mubaraka v čele egyptského státu. Soudce dnes řekl, že soud celou kauzu shledal politickou a tím pádem se jí už nebude dále zabývat, komentoval verdikt pro ČT24 zpravodaj ČRo Štěpán Macháček.
„Na základě dnešního verdiktu bude nyní ještě těžší udržet interpretaci 25. ledna 2011 coby symbolu (anti-mubarakovské) revoluce,“ domnívá se H. A. Hellyer z washingtonského institutu Brookings pro studium Blízkého a Středního východu. Uvedl to na stránkách zpravodajského serveru Bloomberg.
- Soudce Mahmúd Kamal zdůvodnil verdikt poukazem na to, že šestaosmdesátiletý Mubarak, stejně jako kterýkoli jiný člověk, se občas mýlil a že by měl být vzhledem ke svému vysokému věku ušetřen trestního stíhání. Upozornil také na Mubarakovu dlouholetou službu veřejnosti v pozici muže, který řídil úspěšnou ofenzivu leteckých sil ve válce s Izraelem v roce 1973, i ve funkci viceprezidenta a poté hlavy státu. „Poté, co (Mubarak) zestárl, by měl být soud nad ním přenechán historii a Nejvyššímu soudci (Bohu), který se ho bude ptát na jeho vládu,“ prohlásil Kamal.
Zatímco mezi přítomnými v soudní síni vypukl podle agentury AFP po vynesení zprošťujícího verdiktu jásot, příbuzní obětí shromáždění před budovou policejní akademie dávali najevo rozhořčení. „Spravedlnost pro chudé neexistuje,“ řekl agentuře AP Ramadán Ahmad, jehož syn Muhammad byl zastřelen při potlačování demonstrací v Alexandrii. „Krev mého syna byla prolita nadarmo.“
Zhruba tisícovka Mubarakových odpůrců po vynesení rozsudku uspořádala demonstraci na ústředním káhirském náměstí Tahrír, kde provolávali hesla proti někdejšímu i současnému prezidentovi. Bezpečnostní síly shromáždění rozptýlily pomocí slzotvorného plynu a umělých projektilů.
Jássir Mohamed, příznivec Mubaraka: „Díky bohu za spravedlnost. Mubarak teď zpátky získal svá práva. Egypt se konečně přenesl přes konspirace kolem 25. ledna.“
Samir Marai, zraněný při protestech v roce 2011: „Tohle je nespravedlivé. Od egyptské justice si to nezasloužíme. Čekali jsme na tento verdikt čtyři roky.“
Třebaže výrok soudu ohledně Mubarakova omilostnění vzbudil značný hněv u části egyptské společnosti, aktivista Wael Eskandar nepředpokládá, že by to jeho spoluobčany vyhnalo zpátky do ulic. „Panuje tu všeobecně nálada beznaděje. Opoziční projevy jsou potlačovány,“ tvrdí Eskandar. Současný establishment pod vedením Sísího je podle něj pouhou prodlouženou rukou Mubarakova režimu.
V očích jiné části veřejnosti je „vláda tvrdé ruky“ naopak zárukou stabilizace situace v zemi, která se v posledních letech zmítala v chaosu. Egypťanů zastávajících tento názor není málo, což – byť na malém vzorku – ukázala jejich převaha v soudní síni i na prostranství před soudní budovou, kde jednoznačně dominovali.
Zatímco se tedy Egypt znovu štěpí na Mubarakovy příznivce a odpůrce, šestaosmdesátiletý exprezident se vrací do vězeňské nemocnice. Na jak dlouho, zatím nikdo neví.
