Amsterdam - Nizozemská veřejnoprávní televize šokovala kontroverzní soutěží. Odmítnutí mladí žadatelé o azyl poměřovali svoje vědomosti o zemi větrných mlýnů. Sice v ní vyrostli, teď jsou ale vypovězení. Podle neziskových organizací na obranu mladistvých je to v rozporu s mezinárodní konvencí o právech dítěte. Bojují proto za jejich setrvání. Před čtyřmi lety se vysílala podobná show. Tehdy se soutěžilo o ledvinu umírající ženy. Pak se ale ukázalo, že je to recese a soutěžící herci. Tentokrát jsou příběhy opravdové.
„Zmizet pryč! Komu by se nechtělo? Účastníci soutěže “Pryč z Nizozemska„ musejí, protože jim zamítli žádost o azyl. Ale nepošleme je přece domů s prázdnou. Ten, který se toho o Nizozemsku nejvíc naučil dostane tenhle kufr peněz,“ říkal v nablýskané zábavné show moderátor.
Z osudů soutěžících ale mrazí v zádech. Čtyřiadvacetiletá Blessing je jednou z nich. V patnácti letech sama utekla z Kamerunu před obřízkou a svatbou z donucení. „Dostala jsem se do člunu, málem se potopil, pak na loď a pak jsem šla z ruky do ruky, až jsem přijela sem do Nizozemska,“ vzpomíná Blessing.
Teď je z ní téměř letecká inženýrka, za měsíc má dostat diplom. Chtěla by konečně začít pracovat. Každý den ji ale mohou vyhostit. Její azylová procedura po devíti letech skončila. „Chtějí, abychom pošlapali úplně všechno, co jsme se naučili, co se nám povedlo, čeho jsme dosáhli. Co by tahle země ztratila, kdybychom mohli zůstat?,“ ptá se Blessing.
Show měla za úkol vyburcovat diváky a politiky
Blessing i čtyři další souhlasili s účastí v televizním kvízu. Nešlo o to, kdo vyhraje. Cynická zábava měla vyburcovat diváky, ale i politiky. „Účelem bylo provokovat a upozornit na to, že tihle lidé jsou tu skoro deset let, mluví holandsky, cítí se jako Holanďané a je směšné, že musejí odejít,“ řekl Marius van Duijn, autor pořadu „Pryč z Nizozemska“.
Tvůrci pořadu vzedmuli vlnu emocí. Organizace na pomoc dětem teď na ni navazují s kampaní. Její tváří je vítězka soutěže. „Show must go on, tu zprávu musíme opakovat, jediný pořad nestačí. Dětí, které jsou tu déle než osm let a mají se najednou vrátit máme asi 2000,“ podotkl Aloys van Rest, ředitel organizace Obrana pro děti.
