Londýn - Legendární zachránce židovských dětí Nicolas Winton se dožívá úctyhodného jubilea, rovné stovky. Stále mimořádně aktivní Brit pomáhá celý život ostatním a své zásluhy za záchranu stovek československých dětí na počátku Druhé světové války spíše bagatelizuje. Jeho velká narozeninová party se konala v Londýně na českém velvyslanectví. A připít si s ním přijelo právě i zhruba 60 „jeho“ chráněnců, dnes už osmdesátníků. Oslavu uspořádaly jeho skutečné děti, Barbara a Nicholas mladší. Kromě řady dárků dostal Winton velký narozeninový dort s číslicí 100 a anglickým nápisem Od tvé světové rodiny. A když sfoukl svíčky na dortu, zazpívali mu „jeho“ děti Happy Birthday a anglický popěvek pro takové příležitosti For He Is a Jolly Good Fellow.
Oslava stovky je vždy mimořádná událost. Když se jí ale ve zdraví dožívá sir Nicolas Winton, zachránce stovek židovských dětí za Druhé světové války, pak přípitky a gratulace neberou konce. O svých zásluhách ale tento legendární Brit mluví vždy velmi skromně. „Už si nepamatuji všechno zcela přesně. Mám před očima ty vlaky, jak vjížděly na nádraží v Liverpoolu, ale podrobnosti už ne. Vždyť se od té doby stalo tolik událostí,“ vysvětluje britský jubilant.
První „Wintonův“ vlak vyjel z Prahy v květnu 1939
Bylo to na samém počátku války. Winton zorganizoval pro židovské děti vlakové transporty z Prahy do Británie. Musel sehnat doklady od Němců i od Britů, zajistit převzetí v britské rodině a složit kauci 50 liber. První vlak odjel z pražského Hlavního nádraží v květnu 1939, a po něm ještě 4 další. Winton dokázal odvést celkem 669 dětí. Mezi nimi byl i Joseph Schlessinger.
Joseph Schlessinger pro ČT:
„Vděčím za život Nicku Wintonovi, kdyby on to neudělal, byl bych mrtev. Celá moje rodina vyhynula. To není jen těch 669 dětí, To jsou taky jejich děti a vnuci, to je více než 5000 osob.“
O svém příběhu Winton nikdy nemluvil. Až když v roce 1988 jeho manželka uklízela půdu, našla dokumentaci se seznamem dětí. Teprve pak se svět dozvěděl, kdo pomohl zachránit stovky životů. „Je krásné vidět kolem sebe tolik dětí, protože teď, když jsem starý, aspoň mám někoho, kdo se o mě bude starat,“ žertuje Nicolas Winton.
V Praze byl Winton ještě před půldruhým rokem a říká, že by se do ní ještě jednou rád vrátil. Také by se chtěl dožít konce nynější hospodářské krize. O ní říká, že lidé nejsou schopni se poučit ze svých dějin.
