Kábul - Do začátku londýnské olympiády už chybí jen týdny. Největší sportovní hvězdy ladí formu. Ostrá příprava probíhá třeba i v Afghánistánu. Chystá se i boxerka, která je vůbec první afghánskou olympijskou reprezentantkou v tomto sportu. Být ženou v této zemi není lehké a soutěžit v tradičně mužské disciplíně je přitom ještě těžší.
Na stadionu, kde před dvanácti lety Taliban ženy popravoval, dnes některé v prašných zchátralých tělocvičnách bojují o naději na lepší budoucnost. Sadaf Rahimiová je první afghánskou olympioničkou v boxu. Svůj první úder uštědřila v jedenácti letech. „Prvním člověkem, kterého jsem udeřila, byl můj osmnáctiletý bratranec. Trochu jsme se poprali a pak mi řekl, že bych měla být boxer,“ říká.
Rány boxerskou rukavicí nejsou jediné, co těmto dívkám může v konzervativní islámské společnosti terorizované desetiletími válek ublížit. Sadafinu otci mnohokrát po telefonu vyhrožovali radikálové. Telefonáty trénink několikrát přerušily, pro dívku jsou ale zároveň motivací.
Do finále olympijské soutěže jí pomohla divoká karta olympijského výboru. Teď musí překonat nástrahy tréninku bez boxerského ringu, potřebné výbavy i bez dostatku času. „Smíme tady trénovat pouze hodinu denně. To je všechno. Na přípravu na Londýn to nestačí. Jiné týmy trénují třikrát denně a naše vybavení je nedostatečné. Musela jsem si koupit i vlastní ponožky,“ stěžuje si Sadaf.
Chtěla by trénovat s profesionály v Dubaji nebo Indii, ale na to nejsou peníze. Týmu nezbývá než doufat, že najde zahraničního sponzora.
