Ukrajinský Cherson si připomíná třetí výročí svého osvobození. Svobodný ale stále není – sužuje ho ruský dronový teror zpoza okupovaného druhého břehu Dněpru či záplavy po zničení Kachovské přehrady. Patří tak k nejzkoušenějším místům na Ukrajině, přesto v něm navzdory velkému nebezpečí zůstává 70 tisíc lidí. Od léta roku 2022 podnikl do Chersonu štáb ČT s reportérkou Barborou Maxovou a kameramanem Liborem Ungermannem šest cest. Pro pořad Reportéři ČT tak zachytil, jak se město pod tlakem ruských okupantů mění.
„Válka se mění. Objevily se drony. Začaly útočit na všechno. Terorizují město,“ tvrdí přírodovědný pracovník Regionálního muzea Cherson Mychajlo. Dle ředitelky azylového domu Raisy „je jim jedno, jestli je to dítě, nebo senior. Stejně útočí na všechny,“ popisuje. „Je to jako ruská ruleta,“ říká místní obyvatelka Marisa.
„Když si jdeme večer lehnout, tak nevíme, jestli se ráno zase probudíme,“ popsal obyvatel Chersonu Vasilij.
Jako memento ruské válečné destrukce působí čerpací stanice na okraji Chersonu, která je záchytným bodem pro humanitární pracovníky. Ti nejodvážnější obyvatelé intenzivně ostřelovaných obcí u řeky Dněpr, kde jsou pod neustálým dohledem dronů, se vydávají právě tam, aby vyzvedli potravinové balíčky pro zhruba šest stovek rodin.
„Včera přiletěl FPV dron a narazil do střechy. (…) Rodiny, které měly děti, odjely, ale co se starými lidmi, kteří jsou imobilní,“ uvedl zastupitel vesnice Moloděžnyj Vadim Anatolovič Zubjenko.
Dříve se dobrovolníci z organizace World Central Kitchen do těchto nejnebezpečnějších částí Chersonské oblasti vydávali. Loňské léto ale vše změnilo, jejich vůz zasáhl dron. Nikomu se nic nestalo, přehodnotili však pravidla. Dokud sami zůstanou naživu, pomohou co nejvíce lidem. „Loni jsme si dokázali správně naplánovat trasu a – takříkajíc – proklouznout. Nyní drony kontrolují větší území,“ uvedl dobrovolník organizace Oleksij.
Každý měsíc války navíc přináší technologický pokrok, který proměňuje samotný Cherson. Na jiné čerpací stanici působí stejný tým dobrovolníků. Před dvěma lety tam štáb ČT s humanitárními pracovníky zastavil, aby si před vjezdem do města oblékli neprůstřelné vesty.
Kouř na horizontu byl znamením dalšího ruského útoku v okolí města. Pomoc tehdy potřebovala oblast víc než kdykoliv předtím.
„Co nám zbývá? Žijeme,“ popisuje místní
Do Chersonu se štáb ČT dostal i zhruba měsíc po zničení Kachovské přehrady a následných rozsáhlých záplavách. Bez elektřiny i plynu není ani teplé jídlo a obyvatelé se ocitli závislí na humanitární pomoci. Jen na jedno výdejní místo dorazilo podle odhadů dobrovolníků pět set lidí. Každý den tam přicházela i Oksana.
„Hrozně se bojím o děti, aby neměly narušený nervový systém. Ale co nám zbývá? Žijeme,“ říká. Podobnou situaci nemůže v současnosti Cherson zažít. Dav lidí by byl jasným terčem pro drony. Ani před dvěma lety nebylo rozdávání pomoci bez rizika, nebezpečí tehdy představovalo zejména dělostřelectvo.
Humanitární pracovníci se nechtějí na žádném místě zdržovat příliš dlouho. Podle nich může ruská armáda začít ostřelovat Cherson prakticky kdykoliv. Do Chersonu se štáb ČT dostal znovu o tři měsíce později. Centrum města, které leží zhruba pět kilometrů od okupovaného území, se změnilo – více zničených budov, více útoků.
„Zesilují bombardování. K těm úderům, které slyšíte – z děl, minometů a tanků – se přidaly letecké bomby,“ uvedl mluvčí Chersonské oblastní vojenské správy Oleksandr Tolokonnikov. Realitu i těch nejsilnějších útoků a ostřelování sdílejí samotní ruští vojáci i obyvatelé Chersonu na sociálních sítích.
Neustálá opatrnost
Sirény se Chersonem rozléhají opakovaně každý den. Neustálému nebezpečí se život musel alespoň částečně přizpůsobit. Nejstarší nemocnice ve městě vybudovala v krytu provizorní lůžkové oddělení i operační sál.
Jeden z místních krytů, do kterého se vejde zhruba 150 pacientů, naposledy využila nemocnice minulý týden. „Naštěstí jsme neměli moc nepohyblivých pacientů, takže většina přišla po svých,“ popsala zástupkyně ředitele nemocnice v Chersonu Světlana Vasilijevna Pšeničnová. Evakuace všech pacientů zabrala zhruba půl hodiny. Na rychlý přesun do krytu ale není vždy čas. Třeba den před natáčením štábu ČT se v nemocnici narodil chlapec přímo za zvuků ostřelování.
„Venku to tak burácelo, že jsme slyšeli i cítili exploze. Běhali jsme do porodního sálu nebo do krytu,“ líčil primář porodního oddělení nemocnice Sergej Jurovič Morozov. Samotná matka Diana si z ruského úderu nic nepamatuje. Že se město ocitlo pod palbou během narození jejího syna, si uvědomila až po porodu. „Vždy jsem chtěla syna. Jsem šťastná navzdory ostřelování.“ Opustit svůj domov i s novorozeným synem odmítla.
V těch nejpostiženějších částech města přežívají hlavně staří lidé. Třeba ve čtvrti Šumenskyj, která se ocitla při povodni po zničení Kachovské přehrady pod vodou. Štáb ČT se tam dostal osm měsíců poté, co voda opadla. Stopy po zkáze zůstaly. Senioři často odejít nechtějí a většinou s důchodem v přepočtu pár tisíc korun odejít ani nemohou.
Mezi nimi je i Tamara. Její domov zanechala voda prolezlý plísní a bez proudu, chabou nadějí se stala kamna zaplňující dům kouřem. „Ještě jsem nedávno pochovala syna. Zůstala jsem sama, tady ten dům nepotřebuji, protože ho nemůžu opravit,“ uvedla.
Jejímu domovu se alespoň vyhnuly ruské útoky. To samé neplatí pro nedaleký domov Marisy a Vasilije. To, co nevzala voda, zničil oheň po ostřelování. Vše, co vybudovali pro své děti a vnoučata, ztratili. A jisté v Cherosnu není nic. „Střílejí na centrum, támhle i támhle, prostě všude. Hlavně večer i v noci,“ říká Vasilij.
„Ráno přestanou, do deseti, do dvanácti je klid, asi mají pauzu, kouří nebo nevím. A pak zase střílí těžkými kalibry,“ dodal. „Je to jako ruská ruleta,“ dodává jeho manželka. Vasilij připojil, že když si jdou večer lehnout, nevědí, jestli se ráno zas probudí.
Nebezpečí dronů
Ruská ruleta se v Chersonu začala roztáčet ještě rychleji. S loňským létem přišla nová strategie ruské armády v podobě dronů, které neustále hlídkují nad městem. V bezpečí není nic, co se hýbe. Slitování nemají s automobily, útočí na osamocených silnicích i v rušných ulicích.
Do Chersonu se štáb ČT vrátil opět po půlroce – na podzim 2024. Dronové útoky změnily hlavně čtvrti na břehu Dněpru, které se naprosto vylidnily. Necelý kilometr od vody leží i historická budova regionálního muzea, na poličkách kdysi vystavovala exponáty. Sbírku vyrabovala během okupace ruská armáda.
Ze 190 tisíc předmětů odnesla 23 tisíc těch nejcennějších, na které je upozornili kolaboranti z řad zaměstnanců. Ti, kteří zůstali, úzkostlivě muzeum hlídají. Rodina přírodovědného pracovníka Regionálního muzea Cherson Mychajla odešla do Polska, sám zbylé exponáty opustit nechce, i když strach z dronů narůstá. „Povaha války se mění. Objevily se drony, nejprve lovily jen armádní maskované vozy,“ popisuje.
Nebezpečí je tam takřka neviditelné – ať už to na obloze, nebo na zemi. „(Drony) shazují malé miny, které vypadají jako listí,“ vysvětlil mluvčí oblastní vojenské správy Tolokonnikov.
Taková mina zřejmě zranila Sergeje, kterého štáb ČT potkal letos v srpnu. Skončil v azylovém domě v nejzazší periferii Chersonu, kde jsou ruské útoky méně časté. Se čtyřmi desítkami dalších uprchlíků se tísní v malých pokojích na palandách. Všechny evakuovali z pobřežních částí, kde kvůli dronům už přežívat nelze. I tam pomáhá skupina dobrovolníků, které štáb ČT potkal při první cestě do Chersonu. Zajistit základní životní potřeby je stále těžší.
„Je jim jedno, jestli je to dítě, nebo senior. Stejně útočí na děti, na lidi na motorkách i v autech,“ zmínila ředitelka azylového domu Raisa. Pohyb po městě je stále nebezpečnější. Drony se mohou objevit prakticky kdykoliv, zcela záměrně cílí na civilisty. Proto se o Chersonu začalo mluvit jako o lidském safari. Lidé musejí zvážit každý krok a třeba na Telegramu sdílejí varování o poloze bezpilotních letounů.
Nebezpečí se ale posouvá stále dál od řeky i do míst, kde se schovat nelze – třeba na hlavní silnici z města. Místem štáb ČT naposledy projížděl před deseti měsíci. Tehdy byla ještě silnice mezi Mykolajivem a Chersonem relativně bezpečná. Kvůli technologickému pokroku teď ale drony mohou létat až dvacet kilometrů od řeky a hlavní zásobovací trasa se stává terčem útoků.
Důkazem jsou torza automobilů podél silnice. Chabou ochranu mají představovat protidronové sítě s dřevěnou konstrukcí. Cherson je stále rozšiřuje, otázka jejich odolnosti zůstává. FPV drony mohou navíc létat rychlostí až 80 kilometrů v hodině. A tak jedinou a poslední jistotou, jak ve městě lidského safari přežít, je zůstat rychlejší, nebo alespoň pozornější než dron.
