Od začátku otevřené ruské invaze na Ukrajinu pokrývají konflikt zpravodajové České televize. „Musíte se připravit na to, co vás čeká, je to stále taková neznámá,“ popsala zkušenosti z reportování z válečného prostředí zahraniční reportérka ČT Ilona Zasidkovyčová. Její kolegyně Barbora Maxová a Darja Stomatová se shodují v tom, že pohyb ve válečné frontě je náročný i nebezpečný. Debatou v 90' ČT24 provázel Jakub Musil.
„Neměla jsem asi úplně čas váhat,“ popsala cestu k válečnému zpravodajství Maxová. „Vyjela jsem ne přímo na Ukrajinu, ale 24. února 2022 hned na polsko-ukrajinské hranice, volali mi tehdy hned ráno. Neměla jsem o tom čas nějak dalece přemýšlet,“ doplnila.
Na hranici směrem do Polska prý viděla „obří množství lidí“ – tisíce žen, tisíce dětí, které do země proudily. „Stály v kilometrových frontách na hranicích. Věděla jsem, že ten konflikt bude jiný,“ podotkla. Jako členka zahraniční redakce vnímá jako povinnost „být tam, kde se to děje“.
Zasidkovyčová navázala, že o nabídce být zpravodajkou z Ukrajiny neváhala – i proto, že zemi předtím navštěvovala osobně. „Určitě to pro mě byla velká výzva, protože jsem se v některých chvílích bála, jak to zvládnu osobnostně – jestli dokážu čelit těm příběhům, co tam uvidím, co tam uslyším, jak to na mě zapůsobí,“ dodala.
Stomatová na Ukrajině byla v době, kdy Rusko s plnohodnotnou invazí začínalo. Ve válečné zóně zůstávala jako jedna z posledních celosvětových zpravodajek. Za roky, co tam působí, „tak máme spoustu kontaktů, je tu spoustu příběhů, které jsou spojeny s místy, která navštěvujeme neustále“, uvedla s odkazem například na město Charkov.
Nejsložitější je dle ní poslouchat příběhy, prožívat je, ale zároveň si od nich nechávat odstup. „Na Ukrajině zažíváme spoustu věcí, mluvíme se spoustou lidí, a některé příběhy – jednoduše řečeno – ve vás zůstávají, mění váš pohled na svět,“ popsala.
Pohyb ve válečné zóně
„Pokud tam člověk není delší dobu – třeba mě teď čeká v říjnu další cesta – a nebyla jsem na Ukrajině čtyři měsíce jako zpravodajka, (…) tak člověk možná ztrácí trochu kontinuitu, nebo občas si říká, co ho tam čeká,“ vykreslila Zasidkovyčová. Odkázala přitom například na situaci v Chersonu, kde ještě v dubnu nebyly ruské drony schopné operovat po celém městě, což dle ní nyní dokáží. „Musíte se připravit na to, co vás čeká, je to stále taková neznámá,“ doplnila.
Maxová prý musí při zpravodajství z Ukrajiny „přepnout do trochu jiného mentálního režimu“. Jezdí totiž zároveň na summity do Bruselu nebo moderuje ve studiu. „Nastavení práce zpravodaje ve válečném konfliktu je úplně něco jiného, než když jste ve vyloženě politickém prostředí,“ poznamenala s tím, že tyto zkušenosti jí pomáhají dávat věci do kontextu.
„Jednoduše už teď musíme být v takové fázi, že válka nepřijde za námi, jako na počátku ruské invaze, (…) ale musíme si sami říct, kam až jsme ochotni zajít, jak blízko frontě jsme ochotni se posunout,“ vysvětlila.
Časté dronové údery
Pro Stomatovou bylo prý nejhorší, když v roce 2023 v Záporožské oblasti zjistila, že je cílem útoku ruského dronu. V době natáčení s kameramanem Martinem Boubínem zaútočil na jejich auto dron. „Museli jsme se rychle evakuovat, dokonce jsme si z toho vzali i určitá ponaučení,“ popsala. Podobných případů už prý zažila několik.
Útoky dronů jsou časté v příhraničních oblastech, respektive v regionech, které hraničí s frontovou linií a s ruskými pozicemi. „Člověk nikdy neví, kdy může tento zvuk (dronů, pozn. red.) očekávat. Vždy si musíte dávat pozor, vždy poslouchat, co se kolem vás děje,“ doplnila.
Aklimatizace po návratu z Ukrajiny zpět je těžká, podotkla Maxová. „Vrátila jsem se z Ukrajiny před dvěma týdny a mám pocit, že žiju v takových dvou paralelních vesmírech. Ta realita na Ukrajině, nebezpečí, které tam je, je úplně jiná realita než tady. Všechny starosti, které tu v Česku máme, mi přijdou jako strašně banální,“ vysvětlila.
