Praha - Falešné jaderné výbuchy nebo invaze Marťanů v přímém přenosu nejsou dnes v médiích žádnou novinkou. Americký rozhlas si s diváky zašprýmoval už před 75 lety. Vysílání Války světů vešlo do dějin žurnalistiky jako příklad dokonalé mediální mystifikace.
„Dámy a pánové, přerušujeme náš program, abychom vám přinesli mimořádné vysílání.“
Ve Spojených státech přistáli Marťani, oznámil 30. října 1938 režisér Orson Welles. Sugestivní zpráva rozhlasové stanice CBS využívala i falešné živé vstupy. Okamžitě vyvolala zděšení. Vystrašení Američané prchali do vnitrozemí, pár lidí dokonce spáchalo sebevraždu.
Už den po vysílání přišla omluva. „Jsme ve velkém šoku a hluboce litujeme toho, co včerejší vysílání způsobilo,“ kál se Welles.
Československý rozhlas odvysílal už osm let před Wellesem podobně mystifikační pořad. Šlo o hru Požár v opeře, která dramaticky zachycovala zkázu pražské Státní opery. Někteří posluchači dokonce hledali po Praze vyvýšená místa, odkud by mohli požár opery zahlédnout.
Rozhlasová adaptace knihy britského spisovatele a jednoho z otců sci-fi H. G. Wellse vstoupila do dějin žurnalistiky jako příklad dokonalé mediální mystifikace. První v řadě mnoha hrdých následovníků:
- v roce 1957 si BBC utahovala z diváků reportáží o tom, jak švýcarští zemědělci pěstují na stromech špagety;
- o 50 let později upozornila nizozemská televize na nedostatek orgánů v show, ve které se tři pacienti fiktivně utkali o ledvinu smrtelně nemocné ženy;
- stejný rok odvysílala belgická televize falešnou zprávu o tom, že král Albert II. uprchl do Konga a země se dělí na vlámskou a valonskou část;
- na mystifikaci vsadil i britský komik Sacha Baron Cohen alias kazašský novinář Borat.
Svou tradici má mystifikace i u nás, v zemi slavného génia Járy Cimrmana, který se nedopatřením dostal i do seriozní německé encyklopedie.
Umělecká skupina Ztohoven nabourala vysílání České televize atomovým hřibem. Výbuchem skončil i Český sen – dokument o otevření nového fiktivního hypermarketu v Letňanech.
Sociolog médií Jakub Macek nevidí problém v tom, pokud by se nějaká fikce stala plnohodnotnou součástí historie: „Velká část historie, kterou přebíráme a dál vyprávíme jako objektivní historii, je už nějakým způsobem zčásti převyprávěná a je fikcí. To, že jsme kreativní živočišný druh, který si rád vypráví, je jedna z těch nejhezčích věcí, které na nás můžeme spatřit.“
