Slovensko si o víkendu vybere nový parlament. Volby přicházejí po kampani, která byla mimořádně napjatá a došlo při ní dokonce i na fyzické potyčky kandidátů. Premiér úřednické vlády Ľudovít Ódor v Interview ČT24 s odkazem na uplynulé měsíce a týdny poznamenal, že na Slovensku se dá spíš hovořit o „politické nekultuře“ než kultuře. To, co bylo ještě před pár lety mimořádné, se dnes podle něj dostává do hlavního proudu. Kromě končící kampaně Ódor v rozhovoru se zpravodajem ČT Janem Šilhanem mluvil o ekonomické kondici Slovenska nebo o budoucích vztazích s Českem.
I na naše poměry byla kampaň nechutná a ostrá, hodnotí slovenský premiér Ódor
Ľudovít Ódor byl hostem v pořadu Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Jste známý svým smyslem pro humor a nadsázku. Jaká glosa vás napadá v souvislosti s tím, co jste za uplynulé měsíce zažil jako premiér?
Na Slovensku používáme výraz politická kultura. Ale tato dvě slova se k sobě na Slovensku absolutně nehodí. S kulturou to nemá nic společného. Intenzivněji bychom měli používat „politická nekultura“.
V čem se ta politická nekultura z Vašeho pohledu nejčastěji projevovala?
Obsahové věci jsme v kampani téměř vůbec neřešili. Většinou se řešila situace, kdy jednotliví politici hledali své nepřátele a agresivně je napadali. Někdy slovně, někdy i fyzicky. I na slovenské poměry byla tato kampaň poměrně nechutná a ostrá.
Prezidentka Vás spolu s úřednickou vládou jmenovala v polovině května. Jak dlouho Vám trvalo, než jste se rozhodl? A co Vás nakonec přesvědčilo?
První nabídku jsem dostal už v lednu, protože to vypadalo, že parlament neodsouhlasí předčasné volby, takže prezidentka jmenuje úřednickou vládu. Rozhodoval jsem se relativně krátce. Přes dvacet let jsem dělal na Slovensku hospodářskou politiku, poznal jsem to prostředí. A nejsem zvyklý utíkat před zodpovědností. A zdálo se mi, že můžu nabídnout klid před volbami, nudnou vládu, která nebude denně v novinách, že se v ní někdo s někým hádá. Myslím, že to se podařilo splnit.
Kladl jste si nějaké podmíky?
Ne. Žádné.
Jakožto viceguvernér Národní banky Slovenska jste se už tenkrát setkával s politiky. V čem se změnil váš vztah v každodenní komunikaci s nimi?
Komunikace v zákulisí je jiná než na veřejnosti, obzvlášť během kampaně. Takže se mi s nimi i předtím, než jsem se stal premiérem, i potom, dařilo jednat poměrně věcně.
Samozřejmě jsou výjimky, politické strany, se kterými jsem neměl až tak intenzivní komunikaci. Ale myslím, že v soukromé rovině jsou rozhovory poměrně věcné. Nevnímám, že by se něco změnilo.
Říkal jste, že vás překvapilo, když prezidentka oznámila, že už nebude kandidovat. Proč? Čím je pro Vás jako osobnost?
Vždy jsem ji vnímal jako hodnotovou osobu, která ví, na které straně dějin chce být, a má jasné postoje. Do teď byla ochotná snášet dost neoprávněné kritiky a nenávisti. Proto mě překvapilo, že nebude pokračovat. Ale na druhé straně ji úplně chápu, protože taková štvavá kampaň může každého vyčerpat. Zejména pokud se to týká rodiny. Musím říct, že já jsem měl dosud štěstí, že útoky byly většinou na mě. To člověk snese bez problémů. Ale když se to týká rodiny, je to už za čárou.
Vy a vaše vláda jste od začátku čelili kritice jak od stran bývalé opozice, tak později i od stran bývalé koalice. Nelitujeje zpětně rozhodnutí, že jste souhlasil být premiérem? Rozhodl byste se pro to znovu?
Určitě ano. Očekával jsem to. V parlamentu máme jenom opozici, všechny strany se snaží ukázat, že problémy, co tady máme posledních 15 let, by ony vyřešily za měsíc dva. To jsem čekal a nepřekvapilo mě to.
Naše odpověď je, že jednak dáváme návrhy, o kterých si myslíme, že lidem pomůžou. A také se snažíme nastolit témata v kampani, která by měla zaznít, protože souvisí s budoucností země.
Co považujete za největší dosavadní úspěch a neúspěch vlády?
My jsme přebrali kormidlo bez důvěry parlamentu, bez peněz. Museli jsme hledat peníze, které nám parlament schválil, ve výši 700 milionů eur. V této situaci jsme neslibovali, že dokážeme za čtyři měsíce zázraky.
Ale velmi intenzivně jsme řešili eurofondy, kde jsou jasné úspěchy. Dnes jsme oznámili, že posíláme v souvislosti s plánem obnovy třetí žádost o platbu ve výši 800 milionů. A také tento týden oznámíme, o kolik se nám podaří snížit riziko propadnutí starých eurofondů.
Také jsme dohodli a podepsali smlouvu se Slovenskými elektrárnami, aby měli lidé zabezpečenou fixní cenu na elektřinu pro příští rok. A také jsme dávali nějaké dávky občanům a domácnostem, na které se až tak nemyslí – sociální služby, náhradní rodiče, opatrovatelé…
Samozřejmě chci mluvit i o neúspěších. Ty vnímám nejvíc v souvislosti s našimi zákony v parlamentu, které se nepodařilo protlačit, i když šlo podle mě o odborně nekontroverzní věci. Ale z politických důvodů, vzhledem ke kampani, si poslanci řekli, že o nich nebudou mluvit a ani je nebudou dělat. To nevnímám jako optimální situaci pro občany.
Pojďme zpátky ke kampani a jednomu z nejviditelnějších témat: migraci. Od začátku roku do konce prázdnin prošlo přes Slovensko odhadem 30 tisíc nelegálních migrantů. Udělala vláda maximum pro to, aby tu situaci řešila?
Musím říct, že to je otázka, kterou musí vyřešit EU. Pokud to nedokážeme vyřešit na vnějších hranicích nebo v třetích zemích, vždy to bude ping-pong – někdo zavře hranici, potom další, pak další… Já sám jsem zastánce volného pohybu osob a nerad bych o schengenský prostor přišel.
Navíc migranti k nám nepřicházejí z Marsu, ale z Maďarska. A Maďarsko má poměrně krátkou hranici se Srbskem, dvojitý plot, drony, infravidění… a přesto jsou migranti tady. Nedá se tomu tedy úplně zabránit.
Problematiku jsme řešili do té doby, co stačily kapacity policie v režii ministerstva vnitra. Když už byla policie opravdu vyčerpaná, nasadili jsme armádu a přijali další opatření. Do dvou dnů byly věci přijaté, protože byly dlouhodobě připravované.
O ochraně vnějších hranic Schengenu se hovoří už delší dobu, je to problém několikaletý, přesto periodicky dochází k migračním vlnám. Neukazuje to, že evropské společné řešení není možné v tuto chvíli najít?
Řešení je těžké. Když jsem byl na summitu, i s Vaším panem premiérem jsme intenzivně bojovali o to, aby se dostalo do závěrů, že externí hranice je velmi klíčová. Ale byly tam i jiné země, které nebyly ochotné pro tyto závěry hlasovat.
Pokud by Česko přistoupilo ke stejnému kroku jako loni, tedy obnovení kontrol na hranicích, je další v pořadí Slovensko. Mělo by přistoupit také k tomu kroku?
Máme namátkové kontroly. Ale není jednoduché pro vládu uzavřít hermeticky celou hranici, je to 560 kilometrů. Bylo by to extrémně nákladné, lidé by tam trávili spoustu času.
Hovořím o plošných pravidelných kontrolách na hraničních přechodech.
To by bylo neefektivní, máme zelenou hranici. A pro převaděče není problém přesměrovat tok migrantů tam. Určitě bychom byli nuceni zintenzivnit opatření, možná bychom nasadili víc vojáků. Ale pokud nechceme přijít o Schengen, musíme najít společné řešení.
Řada politiků i expertů mluví o tom, že v těchto volbách se hraje „o geopolitické směřování Slovenska“. Souhlasil byste s tím?
Ano, dokonce hned první týden v úřadu jsem mluvil o tom, že tyto volby nebudou úplně obyčejné. Ale budou o směřování Slovenska. Náš mediální prostor je zaplavený ruskou propagandou, hybridními hrozbami. Musíme se rozhodnout, zda chceme pokračovat na Západě, nebo se máme stát hlásnou troubou Východu či Ruska. V tomto směru je tato vláda principiální – od začátku jdeme po evropských a euroatlantických tématech. Kompas držíme pevně v rukou.
Ale zdá se, že zatímco jsme proruské narativy v minulosti vnímali jako něco extremistického, okrajového, tak teď se to přesunulo do hlavního proudu politických debat. A to je mi velmi líto.
Proto často vyzývám lidi, aby přišli volit, rozmysleli si, jaké Slovensko by tu po prvním říjnu chtěli mít. Nějaké nenávistné, nebo takové, které směřuje na Západ, k větší prosperitě… Dokonce i z Česka přijedou volební vlaky, mnoho našich občanů žije v ČR a přijede volit.
Slovensko patřilo dosud k zemím, které nejvíce podporovaly Ukrajinu – v poměru ke svým možnostem. Po volbách hrozí, že to už nemusí platit. Co by to pro postavení Slovenska v rámci širšího uskupení EU nebo Visegrádské čtyřky znamenalo?
Ten problém vnímám intenzivně, píše se o tom, ptají se mě na to mí kolegové premiéři. Vnímám to ale extrémně pragmaticky. Víme, že země sousedící s Ruskem musí vydávat na obranu mnohem víc peněz. Mají nižší příliv kapitálu, musí platit vyšší rizikové přirážky. Už jen z ekonomických důvodů bychom museli výrazně navýšit prostředky na obranu státu. Z tohoto pohledu je efektivnější pomáhat Ukrajině. Takže v tom máme úplně jasno.
Podobně jako proruská rétorika, tak i ta antiukrajinská zaznívá z médií dost často. Ale myslím, že v konečném důsledku si uvědomíme, že jsme členem NATO a musíme postupovat společně a hájit zájmy celé Aliance. Musíme být nadále týmovým hráčem.
Ľudovít Ódor během rozhovoru pro ČT24
Stav veřejných financí na Slovensku – rekordně vysoký schodek rozpočtu, schodek se zvyšoval nejvíc z celé EU. V kampani to příliš nenaznělo. Je to téma, které se špatně prodává voličům? Přitom se dotkne v důsledku každého voliče.
Úřednická vláda intenzivně od začátku na toto riziko upozorňovala. Je paradoxní, že když jsem se díval na statistiky, čeho se Slováci bojí nejvíce, byly veřejné finance na prvním místě. Nebyli tam ani migranti, ani medvědi. Přitom v politické kampani to vůbec nerezonuje. Asi proto, že převážná většina stran nemá strategii, jak tuto situaci vyřešit. Ostatní se bojí, že pokud budou mluvit o nepříjemných věcech, lidé by je nevolili.
Ale já jsem si řekl, že jsme v unikátní situaci, nejdeme do voleb, nemáme preference, tak zkusme mluvit pravdu – proto mluvíme intenzivně o tom, že je lepší začít včas, po menších krocích, než začít jednat pozdě a dělat drastická opatření. Podle mě by politické strany, které to myslí se Slovenskem vážně, neměly mluvit jen o příjemných věcech, ale nabízet řešení i pro problémové oblasti.
Přesto – nechtělo to možná víc upozorňovat na ekonomické problémy z pozice vlády, která má přístup do médií, má hlas a může ho publikovat skrze sdělovací prostředky?
Od začátku jsem do toho šli, dokonce jsme měli nějaké konflikty, v posledních dvou týdnech o tom mluvíme skoro každý den. Co je málo a co je hodně? Na to má asi každý jiný názor. Myslím, že na to upozorňujeme dost. A chápu, že i média se zajímají více o politiky v této kampani. A hlas rozumu tak může v mediálním prostoru zaniknout.
Jak blízko je pro Slovensko onen řecký scénář, před kterým občas varujete?
Rada pro rozpočtovou odpovědnost mluví o tom, že dluh může opravdu výrazně narůst už v nejbližších dvou volebních obdobích. Nedá se to porovnávat se zeměmi, které si mohou dovolit vysoký dluh. Podívejme se na naše rizikové přirážky – v současnosti jsou na úrovni Řecka. Za poslední rok jsme se odpoutali od bezpečnějších zemí. Teď je nad námi ještě Itálie, ale Řecko už je velmi blízko. Rizikovost je trhy vnímána velmi intenzivně.
Pokud nedojde ke konsolidaci veřejných financí, rizikové přirážky mohou ještě narůst. A je třeba jasně říct, že trhy nefungují tak, že každý den přirážky trochu zvyšují. Ale pokud by nás zařadily do nějakého tábora nezodpovědných zemí, může to být velmi dramatické a intenzivní.
Jak vnímáte tu vyhrocenou atmosféru během kampaně, kdy souboj argumentů bohužel občas přeroste i v souboj pěstí? Co to o slovenské politické kultuře vypovídá? Je to emoční selhání jedinců, nebo nějaký obecnější rys?
Vnímám to jakou součást nějakého trendu. Před čtyřmi, osmi lety jsme se divili, že mohou být v parlamentu fašisti se svými nenávistnými řečmi. To bylo něco ojedinělého. Teď stále víc politických stran začíná mít stejnou rétoriku. A když neděláte nic jiného, než že se každý den snažíte najít nepřítele a štvát proti těmto lidem, je to velmi nebezpečné. Nemusí to končit u politiků, ale na ulici, v domácnostech…
Pro mě je nepřijatelné, že ukazujeme budoucím generacím, že takto se mají řešit konflikty ve škole… když se s někým neshodneme, jdeme ho zkopat, zmlátit. To přece nemyslíme vážně. To je pro mě banánová republika. Stát, který je nezralý na politický souboj. A myslím, že do takové země se nechceme 1. října vzbudit. Proto intenzivně komunikuji, že by si lidé měli bez emocí dobře rozmyslet, jakou zemi tu chtějí mít.
Pro mě je důležité i to, že se teď mnozí tváří, že jsou nějakou novou stranou, že teď přišli a nabízejí superřešení. Mnoho z těchto stran jsme tu ale měli posledních patnáct let a žádné sliby splněny nebyly – žádné moderní nemocnice, žádná dálnice do Košic, žádná vysoká životní úroveň důchodců… Zdá se, že máme velmi krátkou paměť. Patnáct let tu byli, a nic neudělali. Tak proč bychom jim měli věřit, že teď se jim to po xté podaří?
Co bude první věc, co bude muset nová vláda udělat?
Z těch důležitějších věcí je to určitě rozpočet. Myslím, že to ukáže i koaliční možnosti. Proto chceme po volbách přijít se seznamem opatření, která mohou veřejné finance v delším horizontu ozdravit. Chceme tím dát další vládě pomocnou ruku.
Zajímavé je, že jsou země, kde se to děje takto organizovaně. Jednotlivé volební programy jsou přepočítány do rozpočtových vlivů, a když se pak jedná, vláda se skládá i ve vazbě na to, jak se skládá rozpočet, jaké chtějí priority, co chtějí naopak utlumit. Takže můžeme vyzkoušet tento scénář – strany, které spolu budou jednat, mohou mít na stole i tato konsolidační opatření.
Jaké mohou být vztahy Česka a Slovenska po volbách? Mohou se nějak výrazně změnit, nebo zůstanou „nadstandardní a výjimečné“, jak se často říká? Ptám se s odkazem na nedávnou výměnu názorů mezi prezidentem Petrem Pavlem a Robertem Ficem. Prezident Pavel mluvil o tom, že po volbách by se mohly vztahy výrazně zhoršit, Robert Fico s tím nesouhlasil. Jak vidíte perspektivu vzájemných vztahů?
Záleží i na tom, kdo vede obě země. V současnosti jsou vztahy extrémně dobré. S panem premiérem jsem často v kontaktu. Máme podobné hodnotové postoje. Pokud by hrozilo, že kompas se trochu otočí a nebude směrovat na Západ, ale na Východ, vztahy se mohou zhoršit.
Pak bychom neměli jen diskuse o kvalitě piva, hokejové reprezentaci nebo euru, ale i o Ukrajině a Rusku. Pro mě by to nebyl dobrý signál, protože tato vláda má o zahraničněpolitické orientaci zcela jasno. Podobně jako ta vaše.
V jakém stavu jste přebíral Slovensko a v jakém ho odevzdáte nové vládě? Ptám se na ty rozdíly, postup.
Za tu krátkou dobu se nedá změnit charakter země. Co jsme slíbili, že uděláme, je hašení aktuálních problémů. Plus další vládě odevzdáme reformní náčrty ve čtyřech oblastech, které jsou pro mě – kromě veřejných financí – klíčové.
Je to talent. A víme dobře, že nejlepší slovenská univerzita je v Brně. Někdo vtipkoval, že nejlepší řešení této situace na Slovensku je anektovat Brno. Pak budeme mít na Slovensku dobrou vysokou školu. To je samozřejmě s nadsázkou. V každém případě se ale o talent musíme více starat.
Musíme se víc starat o zranitelné skupiny lidí. Nemůžeme si už dovolit plošnou pomoc. Musíme být adresnější, veřejné finance jsou totiž napjaté.
Chceme ukázat, jak se dají lépe spravovat eurofondy. Je katastrofální, jak tyto vzácné zdroje neumíme dostat do ekonomiky.
A za čtvrté je to decentralizace. Rozhodování o všem centrálně vytváří prostor pro korupční jednání, neefektivitu. Také každý region potřebuje něco jiného. Jeden může víc stavět na průmyslu, další na turistice, další na zelené energetice. Potřebujeme větší decentralizaci, abychom ty regionální rozdíly dokázali zmenšovat. Aby byly peníze i rozhodnutí blíž občanovi.
Jaká bude vaše budoucnost? Plánujete zůstat v politice?
Zatím ne. A byla to i dohoda s paní prezidentkou, že se po volbách nebudeme politicky angažovat (členové úřednické vlády, pozn. red.). Nechtěli jsme zneužít tuto situaci pro nějaké své politické body.
Určitě si dám chvilku pauzu. Vzhledem k tomu, že jsem dvacet let pracoval v oblasti ekonomiky, hospodářské politiky a finančnictví, mám zkušenosti a vědomosti, o které bude asi zájem.
Děkujeme za Váš čas a odpovědi.
Děkuji za pozvání.