Buenos Aires - O domácí mazlíčky se občas staráme až moc, včetně jejich krmení. Navíc ne každému se chce venku se svým psem nebo kočkou běhat, a proto zvířata nabírají kila a mají zdravotní problémy. Veterináři v Argentině už bijí na poplach. Obezita se tam mezi zvířaty šíří jako epidemie. V Buenos Aires má nadváhu každé druhé.
Kočka Mafalda si ráda hraje, ale hlavně vleže. A ještě raději jí. Málo pohybu a překrmování se podepsalo na její postavě. Je obézní. „Váží 6 kilo, správně by přitom měla mít jen 4,5. Je jí už 10 let a může to u ní vyvolat dost zdravotních problémů. Docela mě to vylekalo, takže chci, aby zhubla. Snažím se jí přinutit, aby se víc hýbala, hodně si s ní hraji. A taky jsem samozřejmě omezila krmení,“ říká majitelka Mafaldy Barbara Ferrová.
Jenže zvířatům se hubne stejně těžko jako lidem. Mafalda má naordinováno 20 minut pohybu denně, přinutit jí k němu ale není úplně jednoduché. Stejně tak těžce nese omezený přísun všemožných pamlsků a kalorické stravy.
Mafalda je typickým příkladem problému, který se týká mnoha argentinských mazlíčků. V zemi žije 9 milionů psů a 3,5 milionu koček. Veterináři bijí na poplach, protože obézních je z nich celá třetina. V hlavním městě Buenos Aires je to ještě horší, tam má nadváhu každé druhé zvíře. Pořádají se tam proto různé ozdravné akce, například 5kilometrový pochod páníčků se psy. Účastní se i veterináři, kteří majitelům poradí. Mnozí z nich si totiž ze začátku neuvědomují, že jejich zvíře už začíná tloustnout a je potřeba to zastavit.
„Zvířata dostávají hodně výživy, bílkovin a tuků, prostě víc energie, než potřebují. Navíc jsou většinou velmi málo aktivní, nemají pohyb. Tahle kombinace vede k obezitě, je to stejné jako u lidí. Začíná to být opravdu problém,“ varuje veterinář Ignacio Arrayago.
Některá zvířata mají navíc stejně jako lidé k obezitě genetické predispozice. Zvlášť u nich je potřeba jídelníček pečlivě hlídat. Kromě nepohodlí ale můžou zvířata kvůli obezitě trpět i různými nemocemi. Zvyšuje se riziko cukrovky, problémů se srdcem, pohybovou soustavou, rakovinou.
Jenže ne všichni lidé, kteří si zvíře pořídili, mají čas trávit s ním venku potřebný čas. Stále populárnější jsou proto agentury, u kterých si majitelé můžou venčení zaplatit. Opatrovatel psů Nicolas Figueroa říká: „Není pro ně dobré, když jsou celý den zavření v bytě. Lidé, kteří se rozhodnou mít psa, přece chtějí, aby se měl dobře. Když ale sami nemají čas, jsme tu my. Vezmeme jim psa ven a on se vyběhá.“
Platit za venčení si nemůže dovolit každý, veterináři ale varují, že by si všichni měli najít nějaký způsob, jak svému psovi nebo kočce zdravý pohyb a životní styl zajistit. To jak jejich zvíře vypadá, je totiž jenom na nich.
