Kodaň - Přetištěná karikatura islámského proroka Mohameda z dánského listu Jyllands-Posten vyvolala bouřlivou reakci muslimského světa 1. února 2006. Následoval nejen diplomatický konflikt s Dánskem ze strany muslimských zemí, ale spustila se především diskuse o rozdílech ve vnímání svobody projevu, tisku či umění mezi Západem a muslimskými zeměmi. Vše začalo v září 2005, kdy dánský spisovatel Kare Bluitgen hledal ilustrátora ke své knize pro děti o proroku Mohamedovi. Deník Jyllands-Posten následně zveřejnil 12 kreseb od 12 autorů a svůj čin zdůvodnil snahou o rozpoutání debaty o přípustnosti kritiky islámu a o vnitřní cenzuře. Podle loňských údajů prodělaly dánské firmy kvůli bojkotu dánského zboží v některých muslimských zemích za pět let na 350 milionů eur, podle většiny již ale výrazná krize pominula.
Dánské karikatury dodnes rozviřují diskuze o svobodě slova
Pro Bluitgena nebylo jednoduché ilustrátory dětské knihy najít, protože islám zakazuje jakékoli zpodobňování Proroka z obavy před uctíváním idolů. Poté, co jej tři výtvarníci odmítli, si Bluitgen postěžoval předsedovi dánských spisovatelů, který o tom napsal dopis do deníku Jyllands-Posten, kde věc odsoudil jako ohrožování svobody slova. Vedení deníku pak oslovilo několik kreslířů a výtvarníků a z došlých kreseb vybralo 12, které 30. září 2005 otisklo.
„Interpretace kreseb jsou nekorektní. Většinové mínění mezi muslimy je takové, že to je o islámu jako celku. Tak to není. Je to o jistých aspektech muslimského fundamentalismu, které jistě nesdílejí všichni muslimové.“
Na poplach začali bít zejména dánští imámové, především poté, co se dánský premiér Anders Fogh Rasmussen odmítl v říjnu 2005 sejít s velvyslanci z muslimských zemí s odůvodněním, že vláda nemá žádný vliv na činnost médií: „Vláda se odmítá omluvit, protože nemá pod kontrolou média a novinový trh. To by bylo zásahem do svobody slova.“ Imámové poté v prosinci 2005 vykonali dvě cesty do muslimských zemí, kde se snažili na tyto karikatury upozornit. Rasmussen o nich později mluvil jako o fanaticích, kteří „přilévají olej do ohně a šíří špatný obraz Dánska“, většina dánských poslanců a novinářů byla přesvědčena, že tito imámové byli z velké části odpovědni za následnou revoltu vůči Dánsku v muslimských zemích.
„Ve jménu svobody slova“ pak 1. února 2006 zveřejnilo karikatury několik evropských deníků (včetně českých), což vyvolalo rozsáhlé protesty v řadě muslimských zemí. Vypáleny byly ambasády či konzuláty Dánska v Sýrii, Libanonu a Íránu. V řadě muslimských zemí se pálily vlajky Dánska i jiných západních zemí, při protestech zahynulo na 139 lidí, zejména v Nigérii, Libyi a Afghánistánu. Většina muslimských zemí začala bojkotovat dánské zboží a požadovala po představitelích dánské vlády omluvu.
Za „nepřípustné“ podněcování k náboženské nebo etnické nenávisti označily přetištění karikatur v evropských listech Spojené státy, které ale zároveň uznávaly svobodu tisku a projevu. Mluvčí Evropské komise řekl, že svoboda projevu a svoboda tisku patří mezi základní svobody, jejichž obraně je Evropská komise zcela oddána. Evropský tisk zaujal v komentářích rozdílná stanoviska. Část hájila svobodu slova pro média, druhá část soudila, že tuto svobodu nelze uplatňovat i za cenu urážení náboženského cítění některých skupin společnosti. Většinově bylo odmítáno násilí radikálních muslimů jako reakce na karikatury.