Kodaň - Přetištěná karikatura islámského proroka Mohameda z dánského listu Jyllands-Posten vyvolala bouřlivou reakci muslimského světa 1. února 2006. Následoval nejen diplomatický konflikt s Dánskem ze strany muslimských zemí, ale spustila se především diskuse o rozdílech ve vnímání svobody projevu, tisku či umění mezi Západem a muslimskými zeměmi. Vše začalo v září 2005, kdy dánský spisovatel Kare Bluitgen hledal ilustrátora ke své knize pro děti o proroku Mohamedovi. Deník Jyllands-Posten následně zveřejnil 12 kreseb od 12 autorů a svůj čin zdůvodnil snahou o rozpoutání debaty o přípustnosti kritiky islámu a o vnitřní cenzuře. Podle loňských údajů prodělaly dánské firmy kvůli bojkotu dánského zboží v některých muslimských zemích za pět let na 350 milionů eur, podle většiny již ale výrazná krize pominula.
Pro Bluitgena nebylo jednoduché ilustrátory dětské knihy najít, protože islám zakazuje jakékoli zpodobňování Proroka z obavy před uctíváním idolů. Poté, co jej tři výtvarníci odmítli, si Bluitgen postěžoval předsedovi dánských spisovatelů, který o tom napsal dopis do deníku Jyllands-Posten, kde věc odsoudil jako ohrožování svobody slova. Vedení deníku pak oslovilo několik kreslířů a výtvarníků a z došlých kreseb vybralo 12, které 30. září 2005 otisklo.
„Interpretace kreseb jsou nekorektní. Většinové mínění mezi muslimy je takové, že to je o islámu jako celku. Tak to není. Je to o jistých aspektech muslimského fundamentalismu, které jistě nesdílejí všichni muslimové.“
Na poplach začali bít zejména dánští imámové, především poté, co se dánský premiér Anders Fogh Rasmussen odmítl v říjnu 2005 sejít s velvyslanci z muslimských zemí s odůvodněním, že vláda nemá žádný vliv na činnost médií: „Vláda se odmítá omluvit, protože nemá pod kontrolou média a novinový trh. To by bylo zásahem do svobody slova.“ Imámové poté v prosinci 2005 vykonali dvě cesty do muslimských zemí, kde se snažili na tyto karikatury upozornit. Rasmussen o nich později mluvil jako o fanaticích, kteří „přilévají olej do ohně a šíří špatný obraz Dánska“, většina dánských poslanců a novinářů byla přesvědčena, že tito imámové byli z velké části odpovědni za následnou revoltu vůči Dánsku v muslimských zemích.
„Ve jménu svobody slova“ pak 1. února 2006 zveřejnilo karikatury několik evropských deníků (včetně českých), což vyvolalo rozsáhlé protesty v řadě muslimských zemí. Vypáleny byly ambasády či konzuláty Dánska v Sýrii, Libanonu a Íránu. V řadě muslimských zemí se pálily vlajky Dánska i jiných západních zemí, při protestech zahynulo na 139 lidí, zejména v Nigérii, Libyi a Afghánistánu. Většina muslimských zemí začala bojkotovat dánské zboží a požadovala po představitelích dánské vlády omluvu.
Za „nepřípustné“ podněcování k náboženské nebo etnické nenávisti označily přetištění karikatur v evropských listech Spojené státy, které ale zároveň uznávaly svobodu tisku a projevu. Mluvčí Evropské komise řekl, že svoboda projevu a svoboda tisku patří mezi základní svobody, jejichž obraně je Evropská komise zcela oddána. Evropský tisk zaujal v komentářích rozdílná stanoviska. Část hájila svobodu slova pro média, druhá část soudila, že tuto svobodu nelze uplatňovat i za cenu urážení náboženského cítění některých skupin společnosti. Většinově bylo odmítáno násilí radikálních muslimů jako reakce na karikatury.
