Ekonomická situace v Libanonu se zhoršuje. Poté, co nová vláda zrušila subvence, se ceny benzinu ztrojnásobily. Hnutí Hizballáh proto začalo demonstrativně dovážet ropné produkty z Íránu. V zemi rostou ceny léků a základního zboží.
S cílem ulehčit státnímu rozpočtu a nastavit tržnější prostředí zrušila nová libanonská vláda dlouhodobě nefunkční subvence na pohonné hmoty. To automaticky zvýšilo cenu benzinu, od konce června se ztrojnásobila.
Ekonomických problémů využívá proislámské a proíránské hnutí Hizballáh, které manifestačním způsobem dováží přes Sýrii íránské ropné produkty. Snaží se tím získat podporu obyvatel a změnit zahraniční orientaci země. Premiér Nadžíb Míkátí to označil za porušení suverenity.
Krize v Libanonu se prohlubuje již od roku 2019. Kritickému nedostatku léků stát čelí od jara letošního roku. Jejich cena vzrostla zejména kvůli propadu hodnoty libanonské libry. Na trhu chybí i základní potraviny. V některých částech země funguje elektřina někdy jen dvě hodiny denně.
Změny chce přinést nová vláda, která je u moci od desátého září. V pondělí získala důvěru parlamentu. Premiér plánuje zahájit jednání s mezinárodním společenstvím o ekonomické pomoci.
Západní velmoci a Mezinárodní měnový fond svoji finanční podporu podmiňovaly právě existencí funkční vlády.
Libanonci jsou na krize zvyklí
Libanonský stát zahrnuje území křesťanů i šíitských a sunitských muslimů. Společnost je tak rozdělena do několika kultur, které mají zásadní odlišnosti ve svém životním stylu a zahraničněpolitické orientaci.
Od toho se odvíjí také neschopnost sestavit fungující vládu a v zemi panuje periodicky se opakující nestabilita. Po konci dvacetileté občanské války v roce 1990 byla vytvořena velká koalice, která sdružuje téměř všechny nábožensko-etnické skupiny.
Vládnoucí koalice sice nemá opozici, ale je tak široká, že není schopná domluvit se na zásadních změnách. Jakýkoliv rozvoj tím stagnuje. V zemi navíc působí Hizballáh, který vede svoji vlastní ekonomickou, sociální a zahraniční politiku.
Libanonci jsou proto zvyklí, že si musí některé věci shánět sami. Léky získávají za vysoké ceny na černém trhu nebo udržují vazby se zahraničím, kde věci nakupují. Libanonští křesťané se orientují na evropské země, muslimští sunité na státy Perského zálivu.
Libanon je navzdory všem krizím spořádanější zemí než například Sýrie. V porovnání se Sýrii během občanské války nebo Libyí a Tuniskem v něm nedochází k tak masivní emigraci.
