V Mnichově zemřela ve 106 letech bývalá sekretářka šéfa propagandy nacistického Německa Josepha Goebbelse Brunhilde Pomselová. Celý život tvrdila, že neměla tušení, jakých zločinů se nacisté dopouštěli. O úmrtí Pomselové informoval Christian Krönes, který s ní krátce před smrtí natočil dokumentární film Ein Deutsches Leben.
Brunhilde Pomselová byla roky písařkou Goebbelse. O zvěrstvech nacistů prý netušila
Žena ve snímku hovoří o třech letech práce pro muže, který byl zodpovědný za šíření zhoubné ideologie vůdce nacistické třetí říše Adolfa Hitlera.
Joseph Goebbels byl podle ní ješitný, chladný a odtažitý člověk, jehož nenávistí sršící veřejná vystoupení se naprosto rozcházela s jeho chováním v soukromí.
Písařkou se naučila u židovského právníka
Pomselová se narodila 11. ledna 1911 v Berlíně a dostalo se jí přísné pruské výchovy s důrazem na smysl pro povinnost a poslušnost. První zaměstnání získala u židovského právníka a v jeho kanceláři se z ní stala velmi schopná stenografka.
V roce 1942 nastoupila na ministerstvo propagandy. Na Goebbelsově úřadu zůstala až do roku 1945, poslední měsíce války strávila se svým šéfem v bunkru pod říšským kancléřstvím. Přesto se tu prý s Hitlerem osobně nikdy nesetkala.
Navzdory blízkosti k nejvyšším kruhům nacistické říše Pomselová vždy ujišťovala, že celou válku o vyvražďování židů netušila. „Nic jsme nevěděli, všechno bylo utajeno.“
Nefér zajetí
Po válce skončila v sovětském zajetí a pět let byla držena v táborech v Buchenwaldu, Hohenschönhausenu a Sachsenhausenu spravovaných NKWD, což považovala za „naprosto nefér“. „Ničeho jsem se nedopustila, když jsem psala pro pana Goebbelse na stroji. Co se za tím vším skrývalo, jsem skutečně netušila,“ dušovala se.
Osobně nikdy žádnou vinu za nacistická zvěrstva necítila. Jediné, co byla ochotna připustit, byla odpovědnost celého německého národa za to, že umožnil Hitlerovi dostat se k moci.
Po propuštění ze zajetí začala znovu pracovat jako sekretářka, v Baden-Badenu a Mnichově. Od roku 1971 byla v důchodu, poslední roky života prožila v jednom z mnichovských domovů pro seniory.
Dokument Ein Deutsches Leben považovala podle Krönese za svůj odkaz. Přála si, aby si jej pustili hlavně mladí lidé a nedopustili opakování historie. Až do samotného konce prý velice pečlivě sledovala politiku a velice ji znepokojoval vzestup nacionalismu v Evropě.