Proč se jezdí na Kubu? Němci nebo Kanaďané oceňují hlavně dlouhé bílé pláže lemující úzký poloostrov Varadero. I Čechy na Kubu láká koupání a pláže, které nejsou nikdy přeplněné, řada z nich ale Kubu vnímá také jako skanzen komunismu, ve kterém si mohou zavzpomínat, jak sami žili před více než dvěma desetiletími. Kuba ale umí nabídnout mnohem víc - třeba úchvatnou přírodu.
Malá ochutnávka pro lenochy…
Patříte-li spíš k milovníkům pláží, kteří si jedou na dovolenou odpočinout a výletem si chtějí zpestřit třeba jen pošmourné odpoledne, pak je právě na vás pamatováno přímo ve Varaderu. Jen kousek od pohodlných hotelů, ve kterých se během sezony vystřídají tisíce turistů, leží přírodní rezervace Hicacos. Z jakéhokoli koutu Varadera vás až k ní doveze turistický double decker. Za celodenní jízdenku zaplatíte 5 pesos.
Když vstoupíte do rezervace, bude se vám dost možná zdát, že je to jen bohapusté tahání peněz z „movitých“ turistů, a tabulka ukazující na jakousi trávu, která nápadně připomíná to, co vám doma roste za domem, vás nejspíš rozesměje. Otočit se a odejít by ale byla chyba. To nejzajímavější vás čeká hluboko v útrobách parku, jehož prohlídka zabere zhruba hodinku, hodinku a půl.
A jaké zajímavosti na návštěvníky v parku čekají? Těšit se můžete na obří termitiště jako vystřižená z Verneovek. Kaktusy nebo fikusy, které máte doma v obýváku v květináči, vám v parku Hicacos z ničeho nic zakryjí výhled na oblohu. Budete moci sledovat, jak rostliny zoufale bojují o sluneční paprsky, a tak se pnou jedna po druhé v zoufalém boji o přežití.
Nejzazší výběžek parku pak uzavírají mokřady. Cesta najednou zkrátka zmizí v jezeře. Nejde ale o žádnou velkou vodní plochu - spíš jakési tůňky, do kterých se zabodávají popadané větve stromů, tu a tam na hladinu spadne uschlý lístek stromu. Nikde ani živáčka - že byste překročili bludný kořen?
Ne, na hlavní silnici, která jako páteř protíná celé Varadero, se dostanete během několika minut. Nevracejte se ale směrem k zastávce, na níž vás před vstupem do parku vysadil autobus, nýbrž se obraťte na opačnou stranu směrem do centra Varadera. Sotva po deseti minutách chůze narazíte po pravé straně silnice na vstup do jeskyně Ambrosio, kterou byste rozhodně neměli minout bez povšimnutí.
Jeskyně je zajímavá hned z několika důvodů. Za prvé její stěny zdobí nástěnné malby z předkolumbovských dob. Milovníky přírody pak jistě zaujme kolonie netopýrů, která jeskyni celoročně obývá. Ze stropu visí takřka na každém kroku a tu a tam ticho prolomí charakteristický pisklavý zvuk, který vydávají. V jeskyni také můžete obdivovat tlusté kořeny stromů – hlavně fikusů – které prorůstají skrze skálu a svým tlakem ji dokáží roztrhat na kousky. Není divu, že se strop již místy propadl a do jeskyně se tak dostávají sluneční paprsky, díky kterým tu začíná bujet vegetace.
Prohlídkou jeskyně turisty provází roztomilý postarší Kubánec, který kromě angličtiny, němčiny a španělštiny zvládá taky pár slovíček česky a rusky, neb v dobách, kdy Česko budovalo socialismus, navštívil Prahu - ostatně jako celá řada obyvatel karibského ostrova.
… a pro ty, kteří se nebojí popojet o kousek dál
To nejkrásnější z Kuby ale zdaleka nenajdete ve Varaderu. Abyste mohli obdivovat největší přírodní zajímavosti Kuby, budete si muset pronajmout auto či motorku nebo si zaplatit organizovaný výlet s jedinou místní cestovní kanceláří – Cubatour.
A co že patří k těm největší přírodním krásám? Podle mého jsou to vodopády El Nicho, které se rozprostírají na samém jihu ostrova mezi městy Trinidad a Cienfuegos. Cesta k nim je poněkud strastiplná, poslední zhruba hodinka cesty vede po úzké silnici plné zatáček do strmého kopce. Cesta je poněkud adrenalinová – nikdy nevíte, co nebo kdo vyrazí zpoza další zatáčky. V našem případě to naštěstí byla jen statná kráva, se kterou jsme se s trochou snahy nakonec na silnici srovnali.
Silnici lemuje množství vzrostlých stromů a další zeleně – nepotřebujete ani mnoho fantazie, aby vás napadlo slovo prales. Jen tu a tam se ze stínu stromů vynoří malá vesnička – nebo spíš jen několik osamocených domů.
Strastiplná cesta k vodopádům se ale rozhodně vyplatí. Nejprve budete moci obdivovat, jak říčka klokotá přes obrovské balvany a žene se dolů do údolí. Překonat je třeba vratký můstek a po úzké cestičce stoupat vzhůru. Na každém kroku je cítit, jak vlhkost vzduchu roste, až se najednou před zraky návštěvníků vynoří nádherný vodopád. Voda padající z výšky několika desítek metrů se tříští o kameny a halí celou scenérii do mlžného oparu. Škoda že tohle místo nenavštívil žádný z impresionistických malířů. Jak by jej asi zachytil Claude Monet, který do nekonečna maloval jedinou skálu na normanském pobřeží poblíž městečka Etretat a snažil se vystihnout, jak se vlny Atlantiku tříští o strmý útes pokaždé jinak?
Pod posledním vodopádem El Nicha, který se nachází těsně pod vrcholem hory, se bez obav můžete vykoupat. Nečekejte ale, že voda bude nějak moc teplá. Koupání je spíš pro otužilce. Ti méně otužilí se mezi tím mohou kochat nádherným výhledem do údolí a na deštný les. A budete-li mít štěstí, uvidíte třeba i ptáčka Tocororo, který patří k národním symbolům Kuby.
