Tecomán – Tecomán je mexické město, které spíše než starobylé vykopávky proslavily současné oslavy náboženského svátku panny Marie, zde zvané Virgen de la candelaria. Během pár hodin se všichni obyvatelé městečka opakovaně ponoří do hlubokého náboženského prožitku. Vedle toho se však stihnou s temperamentem vlastním všem obyvatelům Latinské Ameriky i bavit. Při oslavách nechybí divoké tance anebo procesí, kdy na pojízdných podiích nehnutě stojící lidé vytvářejí biblické obrazy.
Největší náboženský svátek městečka Tecomán zahajuje něco opravdu hodně nečekaného. Věřící se teprve scházejí do kostela, když se do ulic města vydává procesí náklaďáků. Desítky vyzdobených vozů všech značek, typů a stáří se sjely do města, aby pronikavým hlukem vyjádřily vděčnost Panně Marii za jízdu bez nehod. Jejich troubení očividně nikoho při mši neruší, naopak jako by troubení bylo součástí zdejších modliteb.
Během oslav městem prochází mnoho procesí poutníků, které pojí škola, pracoviště nebo třeba městská čtvrť. Za doprovodu pochodové hudby nesou sochu Panny Marie kandelárské, která je objektem uctívání po celé Latinské Americe.
Hlavním motivem oslav je ale „tanec Apačů“. Kdo by spojoval název tance s bojovným severoamerickým kmenem Apačů, mýlil by se. Tanec má kořeny v koloniální době, kdy se mísily tradice místních indiánů se španělskou kulturou a křesťanstvím. Indiáni odnepaměti tančili podobné tance, aby si zajistili dobrou úrodu. Se současnou formou tance přišel v první polovině 20. století do Tecománu jeden silně věřící zemědělec, který zorganizoval první skupinu. Slovo Apač bylo tehdy mezi lidmi populární, a protože choreografie tance působila bojovně, lidé nazvali tanec po indiánském kmeni.
S nastupujícím soumrakem se v Tecománu objevuje nový typ procesí. Zemědělské komunity k uctění Boží prozřetelnosti připravily výjevy z bible. Jára Cimrman by měl radost, jeho takzvané živé obrazy dotáhli Mexičané z Tecománu k dokonalosti. Na nazdobených vozech tažených traktory stojí nehybně svatý Petr, Pilát, andělé, svatá rodina a mnohé další výjevy na křesťanské motivy.
S postupem večera se oslavy stávají ještě vášnivější. Mnoho účastníků působí jakoby na pokraji transu. Procesí s obrazy střídají dechovky, do průvodů se zapojuje stále víc lidí. Všeho se spolu s rodiči účastní i ti nejmenší, jak je v Latinské Americe dobrým zvykem. Společně míří znovu do kostela, který praská ve švech, a ani tady nechybí populární latinskoamerická dechovka.
Poslední bod programu čeká na věřící pro změnu na prostranství před kostelem. Důmyslně sestavený ohňostroj se rozsvěcuje postupně, exploze roztáčí pohyblivé části a nadšení budí zejména jakési ohnivé lišky, které vystřelují mezi lidi. Ti se snaží uskočit, při tom ječí a všichni se náramně baví. Vyvrcholení pyromanské zábavy je ukryto na samé špici ohnivého monstra, aby se rozsvítilo v úplném závěru ohňostroje, kdy se k úžasu věřících do tmy rozzáří obrovský rotující ohnivý kříž.
