Berlín - V německém pohřebnictví zuří tvrdý konkurenční boj, který se nevyhýbá ani únosům mrtvol. Ve snaze uspět v nelítostném konkurenčním prostředí využívají některé firmy například levné zpopelňování v Česku nebo v saské Míšni, kde funguje údajně nejlacinější krematorium v celém Německu. Na „turistiku s nebožtíky“ upozornil německý deník Frankfurter Rundschau. Situace se vyhrotila po roce 2000, kdy začalo ubývat mrtvých, zato přibývat podnikatelů v tomto lukrativním odvětví.
Největší rivalita mezi pohřebními ústavy panuje v Berlíně, kde je i největší koncentrace těchto služeb. V metropoli zemře průměrně přes 80 lidí denně, o možnost je pochovat nebo nechat zpopelnit ale soutěží dvakrát tolik firem. Ojedinělé nejsou ani případy, kdy tělo nebožtíka některá z pohřebních služeb jednoduše z nemocnice unese a následně kontaktuje pozůstalé, jaký typ pohřbu si pro zemřelého přejí; vše ostatní firma prý už zařídí.
Průměrná cena levnějšího pohřbu v Berlíně dosahuje 2 500 eur (zhruba 64 tisíc korun), obvykle se ale vyšplhá na mnohem víc. To je však pro řadu Němců moc, zejména poté, co německé zdravotní pojišťovny přestaly před osmi lety vyplácet příspěvek na pohřeb. Někteří podnikatelé proto vsadili na nabídku co nejnižší ceny. Mezi takové patří Hartmut Woite a jeho firma Sargdiscount (diskont s rakvemi). Ty si nechává vyrábět v zahraničí a na zpopelnění vozí nebožtíky do Česka, kde kremace vyjde výrazně levněji než v Německu. Woite tak prý zařídí pohřeb za třetinu ceny než konkurence.
Na podobnou strategii vsadilo i krematorium v Míšni. Speciální technika zde umožňuje rychlé zpopelňování a odbavení více zakázek. Měsíčně jich tu mají okolo 1 000. „Jsme nejrychlejší krematorium v Německu. Kdo dnes přijde, je zítra v urně,“ tvrdí vedoucí zařízení Jörg Schaldach. Jedna kremace se vším všudy zde stojí 188,90 eura (zhruba 4 830 Kč), zatímco konkurence si podle Schaldacha účtuje od 219 do 800 eur (5 600 až 20 400 Kč). Ceny v Míšni jsou tak podle něj srovnatelné s těmi v nedalekém Česku. Tamní krematorium se proto stalo vyhledávaným cílem „turistiky s nebožtíky“, jak Němci nazývají často daleké převozy těl zesnulých k levnějšímu zpopelnění. Podle Schaldacha přivážejí na východ Německa své mrtvé pohřební služby z Bavorska i vzdálenějšího Dolního Saska, či dokonce z Hamburku na severu země. Do Míšně mířila i dodávka s 12 nebožtíky, kterou nedávno cestou ukradli zloději a odvezli do Polska, což vzbudilo značný mediální zájem.
„V této turistice jsou mrtví jen objekty k odstranění. S důstojností to nemá nic společného,“ kritizuje však tuto praxi Oliver Wirthmann ze Spolkového svazu německých pohřebních služeb. Stejný názor má i šéf jiného zájmového sdružení v tomto odvětví Carsten Pohle: „Mrtvý přeci není kus zboží. Vždyť to byl člověk.“
